Zdánlivě nekonečná sága o přestavbě zastaralého fotbalového stadionu v Hradci Králové nabrala minulý týden zcela nečekaný směr. Pokud půjde vše podle plánu, v plně rekonstruovaném areálu se začne hrát fotbal již letos v říjnu.
Ač to tak na první pohled nevypadá, východočeská metropole je již téměř dvě desetiletí středobodem nevšedního zájmu předních světových developerů a stavebních projektantů. Hradecká radnice se totiž rozhodla při modernizaci chátrajícího Malšovického stadionu sáhnout k nečekanému, ba přímo avantgardnímu řešení. Ve stavebnictví není zcela běžné, aby se při rekonstrukci sportoviště aplikovala stejná metodologie jako při rekonstrukci známé operety. Hradečtí se ovšem výzvy nezalekli a již od počátku tisíciletí se úspěšně snaží uvést do praxe Cimrmanovu metodu frustrační kompozice - poprvé Mistrem použitou v předehře k operetě Proso.
Pro ty, kdo nejsou obeznámeni s monumentálním odkazem Járy Cimrmana v oblasti lehčích zpěvoher jen stručně připomenu, že jeho metoda "frustrační kompozice" spočívá v neustálém a pravidelném opakování dvou prvků: prvku očekávání a prvku zklamání.
A fanoušci hradeckých Votroků si za poslední dvě dekády užili obou v míře vrchovaté.
O rekonstrukci nevyhovujícího stadionu si reprezentační vrabci cvrlikali již v 90. letech. K výraznému posunu směrem k realizaci došlo kolem roku 2007, kdy radnice začala hledat silného investora a zdálo se, že stavět by se mohlo začít o dva roky později. Soutěž nakonec vyhrál záměr firmy ECE postavit stadion v rámci Parku Malšovice společně s novým obchodním centrem - co kdyby si fanoušek o přestávce usmyslel, ze potřebuje nutně koupit kilo rohlíků nebo novou sekačku na trávu. A tady někde začalo fungovat pravidelné střídání přílivu a odlivu nadějí (s firmou ECE v titulní roli Měsíce). Fáze očekávání pak byla stále intenzívnější a v roce 2013 už byla stavba téměř na dohled. Když ale po dalších dvou letech projekt vyšuměl jako pěna pod orlickým jezem, město se rozhodlo postavit stadion (bez obchodního střediska) za vlastní a Cimrmanova metoda frustrační kompozice byla úspěšně oprášena.
Po dvou letech přešlapování a částečné rekonstrukce východní tribuny (aby se splnila ligová kritéria) radnice zřejmě usoudila, že utrpení Votroků nemá dostatečné grády a rozhodla se utáhnout šrouby. Každý znalec principů mučení ví, že nestačí zakopat provinilce po hlavu do rozpáleného písku na poušti. Aby byla muka dokonalá, je potřeba před něho (ale mimo dosah rukou) postavit vychlazenou dvanáctku. A tak se na podzim roku 2017 stroje zakously do západní tribuny, jakože se teda věci už konečně začínají hejbat a nový stadion tu bude coby dup.
Cha chá, hloupí Votroci.
Nejenže se v roce 2018 nezačalo stavět, ale město kvůli administrativní chybě v létě zrušilo tendr. A hned bylo jasné, že do podzimních voleb už se nic významného nestane. S novým vedením ale údajně došlo k posunutí investičních priorit a polorozbořený stadion, kterému se kdysi pro charakteristické osvětlení říkalo "Pod lízátky", si vysloužil přezdívku "Ruina". Jeho přestavba se stala horkým politickým bramborem a kdy se reálně začne něco dít, ví v této chvíli pouze sám Bůh. A ten nám bohužel nezvedá telefon.
Radnici se ovšem tímto manévrem podařil husarský kousek. Město Hradec Králové se stalo vlastníkem nejošklivějšího fotbalového stadionu v místní skupině galaxií. Jedinou výhodou neutěšené situace je, že v oraništi na místě západní tribuny by se dala vysadit řepka na vyztužení hradecké stoperské dvojice.
Ale žerty stranou. Abychom si udělali představu, jak komplexním problémem je rekonstrukce stadionu v nepřehledném lijavci směrnic a nařízení, propadávajících chaoticky džunglí moderního byrokratického aparátu, dejme slovo tiskové mluvčí Odboru pro zvedání telefonu. Zeptali jsme se jí, proč se ani po deseti letech nezačalo s výstavbou a co ji vlastně brzdí.
No, víte, to není jako za Karla IV, kdy si pantáta císař vzpomněl a do roka měl hladovou zeď postavenou. Dnes musíte mít územní rozhodnutí, stavební povolení, povolení k žádosti o stavební povolení, dobrozdání cechu cukrářů o bezpečném uložení lízátek, komisi pro vypsání výběrového řízení v 17 jazycích, odborný posudek bioekologů - a to vše než vyjede první bagr. Jen tak pro ilustraci, studie "O vlivu práce bucharu na pohyb Foucaultova kyvadla na hradecké hvězdárně" nás bude stát půl milionu korun a zatím není ani jasné, zda ji vypracuje firma nevlastního bratrance pana zastupitele a nebo ji ve volném čase sepíše pan vrátný. Všechno to papírování ale dává lidem v regionu práci, takže ruku na srdce: kdyby se ten stadion postavil jen tak mýrnix týrnix, mohlo by dojít ke kolapsu celé východočeské ekonomiky. A nejen té. Na Kavčích horách se plánuje nový padesátidílný seriál Hradec!, jehož hlavní dějovou linií bude právě přestavba stadionu. Zatím sice není jasné, zda jako podtitul vyhraje "Komedie plná průtahů" a nebo "Jak se kalila voda", ale jistě si umíte představit ty ztráty, kdyby se seriál musel zredukovat na 10 dílů. K tomu všemu nám ochránci přírody nalezli pod výsledkovou tabulí několik exemplářů vzácné žížaly černobílé (lumbricus nigeralbus) a my budeme muset minimálně 5 let sledovat, zda drenážní trubky nenarušují její přirozený rozmnožovací cyklus. Na druhé straně jsme však upřímně zklamáni zprávou Ústavu pro jazyk český, podle které je úsloví "až naprší a uschne" pomalu ale jistě vytlačováno idiomem "až se v Hradci postaví stadion". To je skutečně nepatřičná nadsázka. Vždyť podle posledních odhadů by se slavnostní otevření areálu mohlo uskutečnit již v ranných pětihorách.
Situace je tedy vážná a bohužel i zoufalá.
Malšovický stadion je rozcapené nefotbalové monstrum, postavené v 60. letech ve stylu pozdního socialistického velkohubismu a dimenzované tak, aby se na něm kromě ligových zápasů daly pořádat také spartakiády, dojezdy Závodu míru, atletické soutěže, rockové koncerty a souběžná taktická cvičení dvou motostřeleckých divizí. Požadavkům moderní kopané už stánek dávno nevyhovuje. Není divu, že zkušenější fanoušci si do ochozů nosí hvězdářský dalekohled, aby si mohli přečíst čísla na dresech.
Hradec Králové se kdysi honosil titulem Salon Republiky. Inženýr Gočár, jeden ze strůjců meziválečného rozmachu města, se musí obracet v hrobě při pohledu na současnou podobu všesportovního komplexu, architektonicky připomínající něco mezi chátrajícím protiatomovým krytem a opuštěným motokrosovým závodištěm.
Radikální zásah je v takové konstelaci hvězd nutností. A jak už to tak v životě chodí, v kritické chvíli vstupuje do děje Deus Ex Machina.
Klub přátel Votroků se minulý týden usnesl, že stadion si fanoušci postaví sami v rámci akce Z. Bude stát zhruba v půdorysu předchozího návrhu, jen jeho průčelí nebude zdobit nápis "Městský fotbalový stadion" ale "Votroci sobě".
Myšlenka postavit stadion svépomocí je světovým unikátem a proto jsme se předsedy sdružení zeptali, co je přimělo k tak náhlé a radikální akci a jaký bude harmonogram stavby a předpokládané náklady.
No podívejte se, asi takhle. Trochu nás tlačí termín, protože UNESCO se rozhodlo přidat Malšovický stadion na seznam chráněných staveb starověku, takže kdybychom ještě chvíli váhali, začali by se nám po tribunách potulovat různí archeologové a pak už by to bylo s přestavbou tuplem jalový. Zkrátka slovo dalo slovo a řekli jsme si s chlapama v hospodě, že do toho jdeme. My tady přece nechceme stavět žádnej Tádž Mahal, ale jenom blbej fotbalovej stadion. Od Franty z Týniště máme slíbenej buldozer, takže v květnu provedeme terenní úpravy, v červnu se to celý vybetonuje, k disposici máme 7 míchaček a 3 mixéry na vejce, no a přes prázdniny postavíme vlastní konstrukci s plechovou střechou. V září už pak jen namontujeme sedačky, doladíme sociální zařízení a v říjnu předáme kopací privilegia klukům na trávníku. Opravdu nevidím důvod, proč by se taková nekomplikovaná stavba měla termínově táhnout jak velká čínská zeď. Tím spíš, když to nebude prakticky nic stát. Mzdové výdaje stlačíme na nulu, protože se nám hlásí davy dobrovolných brigádníků od Vrchlabí až po Žamberk, voda v Orlici je zdarma a můj brácha má známý v prachovický cementárně, takže to sfoukneme sakum pikum za půl melounu, což v pohodě vybereme mezi fanouškama.
A je to!
Všem nadšencům tedy přejeme hodně zdaru a úspěšné vyhrnutí rukávů.
+++++++++
Svět se mění a společně s ním se měníme i my. Automatizace, robotizace a nastupující umělá inteligence přesouvají zdroje pracovních příležitostí z výroby a zemědělství do oblasti služeb a zábavy. Zhruba řečeno - člověk budoucnosti nebude lopotit na poli nebo hákovat ve fabrice, ale bavit ostatní. Výraznou složkou takového úsilí bude sport. Už dnes se v něm točí stále větší a větší peníze (viz soutěže UEFA) a tento trend pravděpodobně ještě zesílí. A ty velké peníze pochopitelně přistanou hlavně tam, kde naleznou vhodnou infrastrukturu. Přestavba stadionu proto nepředstavuje jen uspokojení prchavé kratochvíle přítomnosti, ale také investici do důležitého ekonomického odvětví budoucnosti.
Škoda, že tato jednoduchá myšlenka cestou na hradeckou radnici přestoupila do špatného vlaku a místo v hlavách pánů konšelů uvízla kdesi v Kratonohách na nádraží.
