"Komu není shůry dáno...", znáte to. Ale co mu vlastně není dáno? Moderní psychologie rozklasifikovala mentální schopnosti do tolika ohrádek, že by se s jistou nadsázkou dalo říci: "kolik inteligencí máš, tolikrát jsi člověkem".
Lidský mozek obsahuje až 100 miliard neuronů. Číslo čtrnáctkrát převyšující počet lidí na této planetě.
Takto komplexní a vysoce propojená biohmota dokáže vyprodukovat obdivuhodné individuality. Od Alberta Schweitzera, přes Einsteina a Beethovena až po Thomase Alvu Edisona. Každý z nich prokázal schopnosti vysoce překračující běžný průměr - i když každý trochu jiným způsobem.
O tom, jak lidské intelektuálno klasifikovat, se vedou spory už od dob, kdy neznámí prapytláci zabili svépomocí mamuta, aby vzápětí ohromili radu starších odvážnou hypotézou, že zabijou-li dalšího, budou mít dva. Brzy se ukázalo, že způsobilost k abstraktnímu počítání není ani zdaleka jedinou evoluční výhodou našeho mozku. A teď se v tom pračlověče vyznej. Někomu jde lépe sčítání mamutů, jinému tesání pazourků. Někdo se vyžívá v nanášení barev na stěnu jeskyně a jiný je přeborníkem v konejšení vdov po mamutem rozšlapaných nešťastnících. Každý máme sklon k něčemu jinému.
Kdysi dávno, ještě za studií, jsem chodil s jednou budoucí psycholožkou a ta mi prozradila přísně střežené profesní tajemství. Co psycholog, to klasifikace inteligence (příznivcům devítky doporučuji tuto devítitónovou paletu). No tak dobře - když může mít svou vlastní škatulkizaci každý psycholog, tak proč by ji nemohl mít i Hloupý Honza.
Shodou okolností jsem v té době četl jakousi knížku o východních filosofiích a tam jsem se dozvěděl, že podle jedné indické nauky má lidský život čtyři aspekty: myšlení, umění, konání a lásku. A kdesi v odlehlém závitu šedé kůry zablikala ona příslovečná žárovička. Co já si budu na mladý kolena vymejšlet teorii inteligence, když mi to tady staří Indové servírují jak na stříbrným podnose: každý aspekt představuje jednu doménu našich schopností. Je to sice klasifikace jednoduchá, ale v praktickém životě mi bohatě stačila... (i když chápu, že na odborném kongresu bych s ní asi díru do světa neudělal).
Tady jsou ty čtyři aspekty rozvedené do inteligenčních okruhů.
+++++++++
myšlení (analytický úsudek) - schopnost vidět věci v logických souvislostech, umění účelně reagovat na změnu podmínek, rychlá orientace v komplexních strukturách a abstrakce obecných zákonitostí z empirického pozorování; zkrátka to, co měří většina inteligenčních testů a co si většina lidí pod pojmem "inteligence" představuje; matička příroda nám zde podstrkuje podprahový vzkaz: z pohledu evoluce je pro přežití primáta v džungli nejdůležitější do neúplné posloupnosti geometrických obrazců správně doplnit šrafovaný trojúhelník s bambulí ve tvaru prázdného čtverečku
umění (kreativní vlohy) - mnoha tvůrčím trikům se naučíme ve škole, ale zdaleka ne každý tovaryš cechu uměleckého má talent vyhmátnout ty pravé tóny, slova či tahy štětcem, které ve svém účinku zachytí něco víc než jen odraz reality; cosi, co v duši zarezonuje s myšlenkou, pocitem či rovnou s duchem doby; tohle je samozřejmě trochu subjektivní kritérium, ale čas dokáže všechny pomíjivé módy elegantně vypoklonkovat na smetiště dějin a propašovat do budoucnosti jen to, co je ryzí a neopakovatelné
láska (schopnost empatie) - speciální nadání, které v podstatě odpovídá tomu, co označujeme jako EQ (emoční inteligence); na první pohled by se mohlo zdát, že tuto schopnost máme všichni - znám pár emočních géniů, kteří se jí velmi rádi a velmi okatě ohánějí; jenže jedna věc je tvářit se, že někomu účastně nasloucháte, protože už zítra budete potřebovat odvézt do Choustníkova Hradiště (což ten nebožák zatím neví) a úplně jiná věc je skutečně si natáhnout něčí boty a projít se v nich sem a tam po perónu života; takt je zkrátka víc než čtyřtakt - a jen málokdo dokáže přesně rozpoznat, kdy je čas zavřít klapačku a jen tak potichu s vámi projít parkem; jak říká Goethe ve Faustovi: "co není v citu, marně se to shání"
konání (manuální zručnost) - někdo leží tři neděle v technickém manuálu a stejně při prvním kontaktu se zatvrzelým mechanickým aparátem zlomí životně důležitou hřídelku - a jiný prostě koukne a vidí, tuhle je nutno šroubečkem pootočit, tamhleten káblík musí ven a je to; tohle je mnohdy podceňovaná část lidských dovedností a pro spoustu lidí nemá s inteligencí nic společného - jako by opravit motor traktoru bylo podstatně snazší než kriticky porovnat vládu pozdních babylonských dynastií; ale v mém zápisníčku je intuitivní vhled do fungování nějakého mechanismu další fascinující schopností mozku, kterou nemáme všichni ve stejné míře a nevidím důvod, proč ji považovat za méně důležitou než ty tři předchozí
Závěrem jednu odpozorovanou kuriozitu. Už jsem potkal několik lidí, kteří z těchto čtyř typů inteligence měli nadmíru vyvinuté tři. Ale zatím jsem nenarazil na nikoho, kdo by je měl všechny. Tedy kdo by byl současně koumák, šikulka, maestro i kamarád do deště. Takový dar je zřejmě vyhrazen milému pánubohu.
+++++++++
Předchozí články ze série Sfinga.
