Protože bydlím na okraji poměrně velkého parku, občas se stane, že ke mně zabloudí lesní myš. Koucoura nemám, obratlovce nezabíjím, takže mi nezbyde než malého vetřelce chytit svépomocí a potom ho eskortovat zpátky do divočiny.
Upozornění: někteří hlodavci přenáší viry, bakterie a další nežádoucí breberky. Pokud na takového vetřelce narazíte, co nejrychleji ho vypoklonkujte. A pokud ho budete chytat naživo, postupujte s maximální obezřetností (obzvlášť pokud žijete na západě severoamerického kontinentu, kde některé z těch virů mohou způsobit i smrtelná onemocnění).
Procházku myším archívem začneme v rubrice "odchyt". V supermarketu se sice prodávají "živé" pastičky (v podstatě tunýlky se samozaklapovacími dvířky na obou stranách), ale ty nejsou vždycky po ruce, když se objeví malý záškodník, takže je nutno improvizovat. Darebáka na snímku jsem chytil do plastikového pouzdra od mapy světa. Když mi vlezl do místnosti, zavřel jsem dveře, pouzdro položil podél nich a lehce ho zamaskoval starými hadry. Myš si velmi dobře pamatuje odkud přišla, takže se ochomýtá kolem dveří a dříve nebo později jí to nedá a do pouzdra vleze. No a pak stačí rychle přistoupit a na otevřeném konci nasadit uzávěr. Než drzý hlodavec přeběhne pouzdro zpátky, je v pasti.
+++++++++
Myška nejprve dvakrát celý tubus proběhla a když zjistila, že je najednou na obou koncích uzavřený, zastavila se a její vyčítavý pohled mluvil zcela jednoznačně: "Tak tohle jsme si teda nedomluvili."
+++++++++
Tady si můžete udělat obrázek, jak je to zvířátko veliké. Odborníci tvrdí, že se dokáže protáhnout otvorem o velikosti deseticentové mince (o něco menší než koruna). Této myšce se v místním jazyce říká "jelení myš" (deer mouse). Jednak proto, že má podél spodní strany bříška bílou náprsenku (jako některé druhy jelení zvěře) a jednak proto, že umí fantasticky skákat (ze stoje spatného vyskočí v pohodě do půl metru). Její pohyb připomíná to, pro co na vojně existuje povel "poskokem, přískokem, vpřed!". Také je ovšem možné, že je to spřízněná myš bělonohá (white-footed mouse). Ať tak či onak, Wikipedia tohoto hlodavce řadí do čeledi Cricetidae, což česká Wikipedie zpětně překládá jako "křečci praví". Já si sice křečky představuji jinak, ale nebudu do toho zoologům kecat. Z českých hlodavců mi to nejvíce připomíná myšici lesní (ale i to je čistě můj laický odhad).
++++++++
Poté co je myška odchycena, následuje přestěhování do staré sklenice od okurek. Tam přečká noc, a ráno je štandopede dopravena do hlubin parku a ještě pro jistotu za potok. Doufám, že ty potvory nejsou tak bláhové, aby riskovaly nedobrovolnou koupel jenom proto, aby mohly strávit dalších pár dní ve skleněném vězení jako okurka honoris causa. A to si nedělám srandu. Podle odborníků se tahle myš dokáže vrátit na místo činu až ze 3 km. Já vím, taky bych jí mohl zavázat oči, aby neviděla kudy ji nesu, ale zase to nechci úplně hrotit...
+++++++++
Ve sklenici dostane přiděleno jedno víčko od holicího krému, ve kterém se může schovat (myši nemají otevřená prostranství moc rády) a potom ještě pár kousků papírových ubrousků, které se dají použít jako slamník a nebo jako improvizované hnízdo. Jak ovšem vidíte na obrázku, víčko je nejprve nutno podrobit důkladné inspekci, aby bylo jasno, že se tentokrát nejedná o žádnou habaďůru.
+++++++++
Jakmile je víčko schváleno jako přechodné bydliště, nastává kontrola kvality papíru skusem a dále zkoumání jeho použitelnosti pro zkvalitnění dočasného obydlí.
+++++++++
Tak vzhůru do práce!
+++++++++
Pokud se stane, že nemám čas myšku vypustit následující den, dám ji do podstatně větší nádoby od sýrových kuliček a vypustím ji v nejbližším možném termínu - obvykle o víkendu. Tam jí kromě jídla a papírků přihodím i dva tři klacíky, aby se zatím mohla cvičit ve šplhu. Bez legrace - tenhle druh myší šplhá stejně sebevědomě jako veverky. A zvládnou i gymnastické prostocviky.
+++++++++
Občas jsou z toho úplně na větvi...
+++++++++
Nevýhoda téhle varianty je, že v noci dělají bugr. Jednou vloni jsem se probudil uprostřed noci a z předsíně - kde nádoba s myškou stála - se ozývaly zvuky, jako by tam ta myš něco řezala na cirkulárce. Tak jsem se šel podívat co se děje, ale myš mě evidentně slyšela, protože v okamžiku, kdy jsem si na ni posvítil (baterkou), tak už seděla ve své jamce a ve tváři měla nevinný výraz typu: "Co? Já o ničem nevím..."
+++++++++
Když jsem ji ale přišel vyzvednout, abychom se vydali "za potok", bylo celkem jasné, co tam po nocích prováděla. Ona všechny ty klacky postupně rozhryzala na maděru - ani bobři by se za to dílo zkázy nemuseli stydět. Na druhou stranu ale musím říci, že si z náhodně rozházených papírků a ubrouskových útržků dokázala za jednu noc vybudovat luxusní hnízdo. Až mi bylo skoro líto, že si ho s sebou nemůže vzít do rodného lesa.
+++++++++
Vařila myšička kašičku na zeleném rendlíčku. Zájmovou aktivitou č. 1 je pro myš samozřejmě jídlo. Tyhle lesní chroupají nejraději slunečnicová semínka a vlašské oříšky, borůvky (na obrázku) jim také šmakují a nepohrdnou ani obligátním tvrdým sýrem.
+++++++++
Zájmovou aktivitou č. 2 je celkem překvapivě čištění. Myši mají trochu pověst špindírek, ale nezaslouženě. Očistě věnují velkou pozornost. Tahle si právě myje záda, při čemž si za pomoci předních paciček posunuje kožich na hřbetě. Ještě legračněji vypadá, když si předními tlapkami kartáčují hlavu. To se dá ale zachytit pouze na video (You Tube zde a nebo zde - jsou to sice jiné druhy myší, ale ty očistné grify mají vcelku stejné).
+++++++++
Nohy se myjí tak, že se popadnou do předních paciček a odrbou jazykem.
+++++++++
Zájmovou aktivitou č. 3 je spánek, obzvlášť když stolní lampička hřeje příjemně do zad. Při tom se ohnou do takového obloučku, že vypadají jako malá chlupatá kulička. Někdy se taky ale v hnízdě několikrát otočí - jako to dělají psi - a pak se stočí do klubíčka na boku.
+++++++++
Zajímavé na tom jejich spánku je, že mají vysoce selektivní sluch. Zkusil jsem na ni zapískat, aby se probudila a nic. Volal jsem na ni "Pišťajzlíku vstávej!" a nehnula ani brvou. Ale pak se najednou zvenku ozvalo zakrákání nějakého ptáka a do myši jako když střelí. V tu ránu stála v pozoru a nervozně se rozhlížela, kde má pepřový sprej.
+++++++++
Tohle byla myslím první myš, kterou jsem načapal na hruškách. Ubytoval jsem ji ve staré umělohmotné bedničce od tenisových míčků. Ta měla sice jen poloprůhledné stěny, takže na focení to moc nebylo, ale myšce se docela líbila. Však jsem jí tam taky naházel spoustu drobného haraburdí, aby se nenudila. Včetně novin, které si mohla při baterce pročítat.
+++++++++
No a tady už jsme "za potokem". Svoboda je na dosah. Zajímavé je, že když jsem odkryl dekl, tak myška hned nevyskočila, jak jsem čekal, ale pobíhala chvíli po krabici a větřila. Tolik nových vůní! A pak si sedla na bobek a k mému překvapení se začala čistit (vpravo dole). Asi si říkala: "Jdu mezi lidi (tedy myši), tak ať nevypadám jako hastroš". Teprve když byla vyštapicírovaná, tak se přehoupla přes stěnu a zmizela mezi kameny, lemujícími koryto potoka. Z těch myší, co jsem sem za ta léta natahal už tu musí být malá kolonie. Doufám, že mi tady holky jednou odhalí pamětní desku a budou se u ní každé jaro scházet a vyprávět si veselé příhody ze zajetí.
+++++++++
Tak zase někdy na viděnou.
(foceno vesměs telefonem - proto prosím omluvte sníženou kvalitu obrazu)
Související články:
Zimní bouře JonášMácha máchá v zeleni
