O korálovém útesu se říká, že je to "dešťový prales" oceánu. Biodiversita, kterou reprezentuje je ohromující. Totéž platí i o jeho suchozemském ekvivalentu. Bohužel, oba ekologické systémy se dostávají na seznam ohrožených druhů.
Čísla nelžou.
Korálové útesy sice pokrývají pouze 1% oceánského dna, ale poskytují domov zhruba čtvrtině mořských druhů (a přímo či nepřímo poskytují živobytí jedné miliardě lidí).
V tuto chvíli jsme ztratili zhruba polovinu korálových útesů a podle vědců zmizí do roku 2050 celých 90%.
Tyto fascinující podmořské světy jsou budovány koloniemi korálových polypů a nalézají se ve 100 zemích, povětšinou v mělkých tropických vodách. To, že jsou tu s námi už 50 milionů let ale neznamená, že tu budou věčně. Podle zprávy citované v závěru blogu patří momentálně k nejohroženějším ekosystémům na zemi. Neúměrný tlak na ně vyvíjí zejména nadměrný rybolov, znečištění a rozmáhající se korálová turistika. K tomu je třeba připočíst i vzrůstající teplotu oceánu, která způsobuje zhoubný proces označovaný jako bělení korálů (to postihlo např. Velký bariérový útes).
Útesy také chrání přilehlé pobřeží před extrémními výkyvy počasí. Jejich uhynutí by navíc neohrozilo jen místní rybolov a turistiku, ale zasáhlo by citelně ekosystém celé planety. V oceánech by bylo méně kyslíku a více slizu (řasy by se při absenci korálů vlivem přímého slunečního svitu přemnožily).
A to jsou jen přímé důsledky.
Korálovým útesům se také říká "mořská lékárnička", protože živočichové a rostliny v nich žijící obsahují látky potřebné pro mnoho farmaceutických procesů. Nalezení účinných léčiv je u korálových druhů až 300x pravděpodobnější než u druhů suchozemských.
Zánik korálů bychom sice asi přežili, ale zásah do potravního řetězce planety by byl citelný.
+++++++++
Dešťové pralesy na souši na tom nejsou o mnoho lépe. Představují sice pouze cca 7% celkové pevninské rozlohy, ale žije v nich až 60% všech známých druhů.
Nadužívání, znečištění, kácení a invazívní druhy redukují jejich rozlohu každý rok.
Amazonské džungli se přezdívá "zelené plíce planety". Pomalu ale začíná připomínat spíše plíce notorického kuřáka. Poté, co se dřevaři zmocní zpeněžitelných zásob dřeva, developeři a spekulanti zbývající vegetaci spálí a doufají, že obnaženou půdu prodají se ziskem farmářům. Není nutno připomínat, že vlhký dešťový prales nemá pro obranu proti požárům žádné přirozené adaptační mechanismy.
Jen v Brazílii je celkové tempo odlesňování stále nad udržitelnou mírou. Před půl stoletím se země vydala na cestu kolonizace Amazonské oblasti a i když se na počátku milénia tempo odlesnění v důsledku mezinárodního tlaku trochu zmírnilo, za vlády presidenta Bolsonara se agresívní kácení vrátilo do módy.
Pralesům v rovníkové Africe se nevede o mnoho lépe. DR Kongo má rychle rostoucí populaci s odpovídajícími potravinovými a energetickými nároky. Jen na jejím území ztratil prales loni půl milionu hektarů. A další čtvrtina celkové plochy pravděpodobně zmizí do roku 2050.
To se bude panečku planetě dýchat!
Je celkem jasné, že krize podvodních i nadvodních pralesů má jednoho společného jmenovatele.
Je nás, pokročilých lidoopů, na tomhle světě moc.
+++++++++
Samozřejmě bychom mohli celou planetu přebudovat na jednu korporátní megafarmu, spravovanou nikdy nespícími AI sedláky, jejichž polovodičové vidle by trpělivě přehazovaly ten náš lidský hnůj. Taková automatizovaná Utopie by možná mohla uživit nějakých sto miliard lidí (více než desetinásobek současného stavu), za předpokladu, že by se podařilo je nasardinkovat do minikotců přisátých na cecík virtuální reality v Matrixových králikárnách. A některé sociálně - ekonomické tendence naznačují, že se skutečně šineme směrem ke kultovní fantasmagorii sester Wachowských. Život v přirozených komunitách by se tak zredukoval na individuální živoření v barvotiskovém Metaversu.
Já bych ale daleko raději viděl Zemi s nějakými 5 miliardami lidí (jo jo, vzpomínky na mládí se vždycky jeví jako optimální řešení) a pestrým, komplexním ekosystémem, který budoucím pokolením nejen zachová pokladnici přírodních zdrojů, ale umožní jim zajímavý a produktivní život, jehož součástí budou výlety do divokých hvozdů - ať už pod vodou nebo nad ní.
Pokud se chceme nekontrolované populační explozi a jejím těžko zvratitelným ekodůsledkům vyhnout, tak je nejvyšší čas otočit kormidlem. A to nebude žádná legrace, protože náš ekonomický systém je fundamentálně závislý na neustálém růstu - tedy výrobě stále více lákadel pro stále více lidí. A to na planetě s konečným poloměrem není dlouhodobě udržitelná strategie (ale to už by byla trochu jiná pohádka).
+++++++++
Pro techničtější detaily doporučuji Global Biodiversity Outlook (souhrn v češtině zde).
Předchozí články ze série Katastrofy.
