budíček

V dnešním pokračování poetického cyklu "Bez básně a Hany" se nedozvíme, jak se budí nositelky Řádu práce a proč je ve sklepě skoro vždycky větší tma než na mezinárodním sjezdu spisovatelů.

I ta největší krasavice se okouká. I ten nejlepší film se časem omrzí. Knihy žloutnou. Fotografie blednou. Reliéf ve zdi zanáší prach. Jen když se přihasí jaro, je to pokaždé stejný nářez. Jako kdybychom ho viděli poprvé. Na stromech se objeví vibrující uzlíčky zelené, z ulice vyběhne splašené trojspřeží, ze všech stran se na nás valí barevný hukot a my na to koukáme jak zjara. Jako bychom to nikdy neviděli. A možná nám ty vzpomínky na předchozí procitnutí přírody opravdu někdo přes zimu vygumoval z paměti. A každé nové jaro vidíme poprvé.

(triolet vrstevnatý)

kalíšky sněženek neslyšně zazvoní
z revíru řasenky se vrací
než vyšlou do světa sukýnky na koních
kalíšky sněženek neslyšně zazvoní
soprán se prosmýkne pučící jabloní
v potoce probouzí se raci
kalíšky sněženek neslyšně zazvoní
z revíru řasenky se vrací

 

Moon Safari: Constant Bloom (Blomljud)

 

Související články:

břízámdrama

Autor: Jan Řeháček | pátek 17.4.2015 9:09 | karma článku: 14,06 | přečteno: 375x
  • Další články autora

Jan Řeháček

Impresionisté na hladině

9.3.2024 v 9:09 | Karma: 22,50

Jan Řeháček

Není větvička jako větvička

9.2.2024 v 9:09 | Karma: 19,45