V hudebním nebi je dnes velká sláva. Fanfáry troubí, řečníci si odkašlávají a šampáňo bouchá. Ludwig van Beethoven slaví své 250. narozeniny. Tak jsem chvíli přemýšlel, zda ho mám na oslavu zatáhnout do parku nebo do hospody...
Popravdě řečeno, ono se vlastně neví, kdy se Beethoven narodil. Víme pouze, že byl 17. prosince 1770 pokřtěn a vzhledem k dobovému zvyku křtít děti druhý den po porodu slavíme jeho narozeniny obvykle den před tím.
Když jsem se poprvé vydal do Ameriky, vzal jsem si s sebou jen pár nejnutnějších věcí. Protože jsem ale (na matematika) tvor poměrně pověrčivý, přibalil jsem si do kufru i jeden malý talisman. Papírové těžítko ve formě Beethovenovy bysty, kterou jsem ještě za socíku dostal k narozeninám. Soška ovšem nebyla z bronzu, takže už když jsem ji s sebou táhnul přes oceán, byla trochu omlácená. A mé poměrně časté stěhování ve Státech jí na neomlácenosti nepřidalo.
Přesto jsem ji ale sundal z prádelníku a vzal ji na malý výlet do parku a do amfiteátru, aby Beethoven viděl, kde jsem zažil zatím nejzajímavější provedení jeho Deváté. Bylo to asi před dvěma lety a vzpomínám si, že v klidnějších pasážích bylo z parku slyšet mohutné kontrafidlání cvrčků a cikád. A kdoví - třeba by je Mistr sám vepsal do partitury, kdyby ten jejich souběžný koncert slyšel. Koneckonců, kde jinde by měl rozšířit instrumentaci svého veledíla než v malém městečku, nesoucím jméno jemu nejmilejší - Vienna.
+++++++++
+++++++++
+++++++++
+++++++++
Tak všechno nejlepší, Ludwigu, a moc se Wolfgangem neopijte.
A vám ostatním přeji klidné proplutí předvánočním shonem a hezké svátky.
