Ruku na srdce, přátelé - ta naše řeč vezdejší je sice bohatá a zpěvná, ale diskriminuje jisté přistěhovalecké skupiny písmenek. Ano - mám na mysli "x", "q" a "w". Tito malí cizáčkové se sice v českém textu tu a tam mihnou, ale když si uděláte hláskovou analýzu, zjistíte, že se skutečně jedná o bezvýznamné štěky. Doposud to nikomu příliš nevadilo, ale s naším vstupem do EU se přiblížil den, kdy si nějaký bruselský úředník s razítkem zavěšeným proklatě nízko u pasu naskenuje pár stovek článků, spočítá si četnost jednotlivých písmenek a jeho oči vzplanou radostným hněvem nad nalezením problému, jehož rozpitváváním si zajistí smysluplnou činnost po celý zbytek fiskálního roku: "Ale, ale, ale, copak to tu máme za mrzutost? Tak oni Češi nepovažují hlásky "x", "q" a "w" za plnohodnotné členy své jazykové komunity? No, to budeme muset napravit nějakou hezky tučnou směrnicí."
Aby se podobné šikaně předešlo, rozhodl jsem se napsat báseň jejímž účelem bude vyvrátit jakékoliv podezření z hláskové diskriminace nebo dokonce z písmenkismu a současně prokázat, že v případě potřeby dokážeme výše zmíněným jazykovým gastarbeiterům nabídnout smysluplnou práci v českém textu. Tomuto myšlenkově plytkému, obsahově unylému, strukturálně vratkému, leč písmenkově téměř dokonale vyváženému literárnímu zmetku jsem dal jméno "Wýqět Kuxu", protože se odehrává v pohostinském zařízení nedaleko východočeského zámečku Kuks.
No a evropští byrokraté si po jeho přečtení oddechnou a čas vyhrazený na pitvání gramatiky budou moci věnovat užitečnějším činnostem - například důslednější kontrole zakřivení dámských boků.
Wýqět Kuxu
(hospoda v podzámčí)
na stole leží dvě mrqe, tři raqičky a nějaké šqarky
w pixle woní dobře naložená flaxa masa
jaxami vidíte - swérázný doplněxtravy
je qěten - v sadě sqí se známé reqizity jara
opilý qerulant vyzwídá: kolixtojí qětiny xwátku?
paxe zase opíjí až qasinky qičí blahem
qopici však brzy přisedne sqrnitá obawa
qůli tomu xindlu zmešká přípoj xwému wlaku
v práci čas qapí, qartál pomalu končí
jeho problém tqí v hospodaření círqí
prý překračují qóty koxu až několixetkrát
ticho rozqete klaxonem starého Volxwagenu
přeqapený vexlák zvedne swůj ruxak:
"kdo mě xakru odveze do Doxů?"
qalitní rukavička přimkne se qolantu
"qám nejedu, já mířím do Mosqy"
xobě do kabiny ho řidič skutečně newpustí
qůli tomu dojde qášnivé wýměně názorů
a jaxe tedy rozuzlí náš pasqil, moji milí?
z hlubin kapradin zaqákájí známé hlasy
dwojice xichtíčků z komixu wynoří se
Křemílex Wochomůrkou zliqidují tento kix
Děkuji za návštěvu a přijďte zas - myqám taky nelezem.
Tato báseň byla sponsorována grantem Panevropské Unie č. 76730991
agency: European Commission for Utterly Goofy Projects
division: Institute for the Protection and Security of Lingual Minorities
office: Department of Meddling and Tinkering
