Kupodivu i práce váš občas přivede zpět ke vzpomínkám na příjemné lidi, události nebo věci, kterými naše současné životy s přibývajícím věkem spíše neoplývají. To je případ následujícího textu o brněnské kapele VÝLET.
Rozhovor s brněnskou kytaristkou a zpěvačkou kapely Fancy Foxx Luckou mi tuhle vzpomínku celkem logicky aktivoval. Opětovně, jelikož na letošní duben připadlo jedno smutné a úzce související výročí. Tehdejší členové brněnské kapely NARVAN, zpěvák Mario Feinberg (rovněž moderátor pořadu EXTRÉM v ČT) a kytarista Martin Pokora (Výlet) zahynuli 13. dubna 2000 na dálnici D1 cestou na společný koncert s ostravskou kapelou Buty v Třebíči. O osobních tragédiích psát netřeba, v umělecké rovině to znamenalo konec slibně rozjeté kapely a celá brněnská scéna přišla o dva skvělé a těžko nahraditelné muzikanty.
A zpět k Výletu. Osobně jsem byl na jejich koncertě v pražském Rock Café někdy v roce 1992/93 s přáteli. Nepřišli jsme tam na blind ani z dlouhé chvíle, své přátele jsem přesvědčil, že to bude stát za to, jelikož jsem si zcela náhodou zakoupil jejich desku "Tančím tak rychle jak se mi chce“ (Reflex Records, 1992). V obchodě na doporučení prodávajícího, kterému za to dodnes děkuji. Další live Výlet už jsem bohužel neabsolvoval, ale večírek, kdy brněnská čtveřice Martin Pokora – kytara, zpěv, Petr Krmíček – baskytara, Richart Tesařík – bicí a Petr Blekoš Hošek- kytara živě s feelingem přehrála celou desku, stál za to. Což celkem s povděkem přiznali i přátelé.
Každopádně jediný počin kapely výlet stojí za poslech. Jedná se o příjemnou kytarovku občas hozenou někam, kam to přesně chce a vy cítíte, že ten riff nebo melodie lépe nikdo „neposadí“ na prdel. Baví mě i autorské texty, které trochu připomínají, že leckdy hledíme na krásy života z výšky a blbosti studujeme pod mikroskopem. Pokud mohu z alba doporučit některé skladby, potom zcela určitě „Zajíc na víně“ nebo titulní(na LP poslední) „Tančím tak rychle, jak se mi chce“
Ačkoliv kapela funguje i v dnešních dnech, přikládám i jediný You Tube odkaz na videoklip z tehdejší doby na písničku„ Hey Donny“.
I hudba je živý organismus, takže spojení poctivého muzikanta a kytaristy Martina Pokory s Mariem Feinbergem, Zdeněkem Smetanou a Honzou Machalou v roce 1994 bylo zcela logické a vznik kapely NARVAN, coby „brněnské vlajkové rockové fregaty“, také. S Narvanem jsem se potkal coby člen kapely Spleen v létě 1995 na festivalu ve Vimperku, (který tehdy spolupořádal i Áda Zíka), kdy u BMG vyšla jejich debutová deska „Bez filtru“.
.Je dobře, že je svět stále dál kulatej a že se na letošních 15 let od smutné události nezapomnělo. Že Brno na své kluky nezapomnělo a nezapomene. Vzpomínkové koncerty zbylých a dalších „Narvanů“ s Výletem a Buty proběhly v roce 2010 a ten letošní mají mnozí ještě v živé paměti. Zakončím tenhle článek citací toho, co kdysi řekl Mario Feinberg v rozhovoru s Janem Petričkem:
„Chci bejt spokojenej sám se sebou, nestydět se za to, co jsem řekl nebo udělal, stát si za svým, bejt v určitejch věcech nekompromisní. Sláva a úspěch přijít může nebo ne. Ale vlastní názory, pocit, že děláš dobře to, co má určitý smysl, podívat se sám sobě do očí a nesklopit zrak, to je přece daleko víc,“
Myslím, že to platí čím dál tím víc.
