Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

TrutnOff Open Air 2016

TrutnOFF Open Air, přehlídka s tradicí, pohnutou historií i současností, se i letos uskuteční v tradičním termínu 18. - 21. srpna a podle Martina Věcheta bude pestrou oslavou věnovanou nedožitým osmdesátinám Václava Havla

Loňský odjezd na v posledních letech pravidelnou podkrkonošskou taškařici s názvem TrutnOff  Music Open Air festival jsem si zpestřil telefonní účastí coby diskutující (společně s kolegou – moderátorem Rádia Wave Jonášem Zbořilem) v pořadu Českého rozhlasu Plus Radiofórum na téma: Jaké hudební festivaly navštěvujete a co si myslíte o vývoji festivalové scény u nás?  Příhodné téma k tomuto období. Vždyť právě v tento čas se rapidně zvyšuje marketingové úsilí pořadatelů festivalů po celé republice. A co čeká každého, kdo se rozhodne nějaký festival navštívit, to ukáže až letošní léto.

V podstatě jakýkoliv festival lze dnes vnímat jako produkt pro určitou a pokud možno co nejpočetnější skupinu návštěvníků. Akce typu např.HRADY.cz představují z 99% mainstreamovou nabídku = standardní sázku na „osvědčená“ jména jako Divokej Bill, Chinaski, Tomáš Klus, No Name a další český a slovenský „šoubyznys“. Téměř žádná inovace. jen produkt na vydělávání peněz, který opravdu nedává příliš prostoru pro nové tváře a vlastně ani pro zajímavá zahraniční jména. Byť letos přeci jen registrujeme v menší míře kapely Nebe nebo Poletíme?. Na podobné „taháky“ lákají své návštěvníky i další,české festivaly. Každoroční rotace stejných interpretů, i na více akcích v jeden den, jen potvrzuje, že nejspíš chybí dramaturgům odvaha či píle. Nebo spíše nutnost z důvodu nenáročnosti českého posluchače. Když  má produkt své konzumenty, nebývá v našich končinách mnoho důvodů ke změnám. Má to samozřejmě i další „efekt“, jako muzikant vím, co tohle obnáší a otevřeně říkám, že nevěřím nikomu, že „dá třikrát vole stejně dobrej set, kámo..“

Festivalová mapa se léty ustálila, byť některé, donedávna tradiční štace, zmizely ze světa a jiné či nové lokality se nečekaně etablovaly. ROCK FOR PEOPLE jsem naposledy osobně navštívil v parném létě 2006, kdy se dnes asi nejvěhlasnější festival v Čechách naposledy konal v příjemném areálu v Českém Brodě, se jmény jako Manu Chao & Radio Bemba Sound System,  Fun Lovin´ Criminals, Agnostic Front, Madball, New York Ska Jazz Ensemble nebo Mattafix. Má antipatie ke hradeckému „festivalovému parku“ i letos mou účast vylučuje, takže si The Offspring, Massive Attack nebo mé velmi oblíbené Enter Shikari poslechnu jindy a jinde.  Z festivalů, které lze řadit k oné dlouholeté české špičce, zmíním COLORS OF OSTRAVA – jeden z nejlepších a koncepčně připravených festivalů v atraktivním a různorodém městském prostředí, kde se mimo hudby etablovaly i další umělecké směry. Letos jsou headlinerem Underworld, legenda elektronické scény, mým tipem potom Thievery Corporation, americké duo Rob Garza a Eric Hilton a jejich proslulé downtempo vzdávající poctu brazilské bossa nova, acid jazzu a dubu. A pojďme krátce pochválit menší a žánrové festivaly. Tam se shledáváme s jasně vytyčenou koncepcí a snahou zajistit českému posluchači ta nejzvučnější jména v daném stylu hudby. Zcela bez nějakého zásadnějšího povšimnutí dlouhodobě úspěšně probíhá dnes již kultovní a multižánrový festival ROCK FOR CHURCHIL. MIGHTY SOUNDS - co jméno, to světový pojem v punku, ve ska nebo hardcore. Podobnou prvotřídní sortu nabízí tradičně „PODPÁRA“ , vizovický MASTERS OF ROCK nebo  BRUTAL ASSAULT. I další menšinové žánry na menších festivalech stále hledají a objevují nová jména, což z nich dělá zajímavá hudební setkání a otevírá dveře i dalším.

Ale zpět k Trutnovu. I tenhle festival je produkt. Festival byl od počátku spojen s některými jmény československého undergroundu a disentu, především pak se jménem dramatika a prvního českého prezidenta Václava Havla (který se několika ročníků osobně zúčastnil) a z tohoto odkazu těží dodnes. V posledních letech festival finančně podporuje český miliardář, podnikatel a investor Zdeněk Bakala, což umožnilo uskutečnit vystoupení kapel, jejichž honoráře se pohybují v šestimístných a vyšších hodnotách. Ovšem díky stálému místu konání, přiměřeně ucelené dramaturgii s novými jmény i zvučnými pojmy a s poněkud odlišnou finanční a marketingovou strategii je Trutnoff“ snad jiný. A jiný snad i zůstane.„Fotr všech fesťáků“ nebo „tak trochu jiný festival“ jsou nejčastěji používané přídomky této dnes už „kultovní“ akce. Její prazačátky spadají někam do roku 1984 a jehož první ročník uvádí Martin Věchet do roku 1987, kdy měl proběhnout v nedalekém Volanově „festival nezávislé kultury“, který tehdy ovšem rozprášila StB. Ovšem skutečně první ročník trutnovského festivalu, který splnil základní podmínku, kterou na hudební akci bývá hudba, datujeme v létě 1990. Poprvé jsem trutnovské Bojiště navštívil v roce 1993. Během již tehdy dvoudenní akce zahrálo skoro 40 kapel a to i ze zahraničí – jen letmo Mögel (Švédsko), W. W. Becket and Psycho Surgeons (Anglie), In 2 Deep (Rakousko), z českých například David Koller, Umělá Hmota, Psí vojáci, Žlutý pes, Jolly Joker, Ivan Hlas, V. Mišík and ETC.. a další.

Posters 1987 - 1993

 

Odjel jsem naprosto spokojen a s rozhodnutím, že se sem budu pravidelně vracet. Tuto tradici jsem sice nemohl dodržet každý rok, ale během 22 let jsem loni zavítal do areálu po čtrnácté. Během těch předchozích třinácti pohodových prodloužených srpnových víkendů jsem na zdejších podiích viděl a slyšel kapely a interprety jako Faith No More, Reef, Fear Factory, Suicidal Tendencies, Clawfinger, Living Color, Kiling Joke, Primal Scream, Manic Street Preachers, Iggyho Pop a Stooges, Korn, Patti Smith nebo naposledy The Prodigy. Výčet dalších jmen, včetně českých kapel a interpretů by byl za ta léta víc než dlouhý, ale pokud bych měl celou hudební (a doprovodnou) dramaturgii vyjádřit krátce – slovo multižánrový by tam nechybělo, stejně jako nejlevnější. Samozřejmě v poměru výkon-cena.

 I přes nevypočitatelné krkonošské ovzduší a problémy s pozemky vedle areálu, kde je počítáno s průmyslovou zónou, se festival stále koná v útulném, jasně „čitelném“ prostředí, kde se dokáže orientovat i malé dítě. Další plus pro návštěvníky i pořadatele, kteří nemají „ambice“ přesunout akci za vidinou většího zisku někam na letiště. Obyvatelé Trutnova s festivalem v životě jejich města počítají, ostatně ekonomický potenciál 14 tisíc návštěvníků festivalu jistě pocítí a ocení minimálně prodejci a poskytovatelé služeb.

 Několika generační publikum, které se sem stále rádo vrací je ten nejlepší marketing a v podstatě konstantní návštěvnost festivalu v posledních několika letech to jen potvrzuje. Festival není přecpán reklamou, stage se nejmenují T-mobile ani Gambrinus a rozhodně zde nenajdete nic, co by sem nepatřilo. Patří jsem hnutí Hare Krishna, stánky různých aktivit a neziskovek, knihovny, čajovny, ale i léty „prověřený“ market. Stejně tak tomuto festivalu lze přičíst k dobru, že se zde nedějí zbytečné a násilné incidenty, nemusíte platit parkování ani stanové městečko a ze svými oblíbenými muzikanty se spíš potkáte u baru nebo ve frontě na WC než v mix visitors zone na 15 minut po vystoupení.

Trutnovská ohlédnutí

 

 O vtipné příběhy, zaběhnuté rituály nebo milá setkání nebývá v Trutnově nouze, pojďme ovšem rovnou k mému malému a subjektivnímu hudebnímu ohlédnutí za loňským ročníkem. A začnu netradičně od konce. Jasným headlinerem byla elektronická legenda The Prodigy. Myslím, že i na Bojišti pánové Liam Howlett, Keith Flint a Maxim ukázali, že ani po čtvrtstoletí nepatří se svou směsí rave, hardcore, techna s alternativně rockovými, breakbeaty a punkovými elementy do starého železa. Kapela vystoupila poněkud netradičně jako poslední a skončila na čas před nedělní půlnocí. Nedělní večer odpálili britští The Subways, kteří se do Trutnova vrátili po sedmi letech se stejnou energií a groovem a skvěle tak navázali na silně obsazené nedělní odpoledne a podvečer, ve kterém jsem stihl uronit slzičku u Mňágy a Ždorp, uvolnit se při koncertě Skyline nebo si zahopsat na skvělý set Fast Food Orchestra. A to jsem s klidem vynechal Krucipüsk, Jiřího Schmitzera nebo Sto zvířat.

 

 Neděle byla celkově a hudebně „nejvýživnějším“ festivalovým dnem. Ale i v předchozích dnech nabízel program zajímavá jména. V sobotu se zraky návštěvníků upíraly převážně k francouzské new metalové partě Gojira, která úzce spolupracuje na záchraně mořských živočichů s organizací Sea Shepherd Conservation Society. Byť francouzské tradice v tomto žánru nesahají nijak hluboko do historie, poměrně originální Francouzi „rozstříleli“ amfiteátr letního kina metalovou smrští, kterou bezchybně, na dva „kopáky“, řídil Mario Duplantier. Druhým velkým jménem sobotního soaré byla americká punk-popová kapela z Floridy New Found Glory. Fungují beze změny od roku 1997, vydali osm desek a ve světě jsou považováni za jednu z kapel, které na počátku milénia pevně definovaly pojmy pop punkové americké vlny. V ČR ovšem nikdy nehráli, takže si na Trutnově odbyli celkem zdařilou a příjemnou premiéru. Koncerty stálic zdejších scén jsem podělil mezi Tonyho Ducháčka & Garage a Ondřeje Havelku & His Melody Makers. Vzhledem k mému sobotnímu line upu Locomotive, Jana Hrubinská Trio, Vladivojna La Chia, Konflikt, Hentai Corporation a Plastic People of the Universe na dalších dvou scénách to ani nešlo jinak.

 Pokud jste přijeli s dostatečným časovým předstihem ve čtvrtek (a dříve) nebo jste to po obědě „půlnuli“, potom jste mohli páteční večírek v Trutnově (jako já a spousta dalších) odstartovat s S.P.S, Atari Terrror, Medvěd 009 a Portless, které vhodně doplnila na hlavní scéně pohodová a klidnější vystoupení Wabiho Daňka, Dana Bárty nebo Čechomoru. Pátečním zahraničním hostem festivalu bylo možná největší překvapení, ukrajinští Kozak System. Na východní a balkánské motivy naroubovala pětice výborných muzikantů rify ska, reggea nebo punku s velmi angažovanými ukrajinskými texty, takže lze říci, že i Ukrajina má své Irie Revoltes. O problémech současné Ukrajiny včetně anexe jejího území mluvili hudebníci i s účastníky diskuse na toto téma odpoledne, večer potom ukázali, že umí i skvěle hrát a bavit lidi. 

A úplným závěrem je krátce ke čtvrtku. Ten leckdy nabízí zajímavé jméno nebo zahraniční hvězdu a nejednoho  účastníka již v průběhu let neúčast vytrestala a naučila jezdit na festival v tento den. Loňský čtvrtek ovšem nebyl tím zásadním festivalovým dnem. Vladimír Mišík s ETC nevystoupil (nahradil ho Karel Kahovec, pěvecká hvězda 60. let pokračující po smrti Petra Nováka se skupinou George & Beatovens v koncertní činnosti), Monkey Business s léty trochu ztrácejí glanc a nápady a americký hudebník židovského původu Matisyahu je spíš klubová záležitost než vrchol letního festivalu. Takže za skutečný vrchol prvního dne lze považovat zahajovací set celého festivalu v podání sokolovských bardů Boron, kteří zde pravidelně hrají v neděli v 9:00 už léta a noční jam session muzikantů z Kozak System a romské kapely Terne Čhave.

 

TrutnOff 2016 Rulez!!!

Autor: Jan Raus | neděle 10.4.2016 17:00 | karma článku: 27,66 | přečteno: 1173x
  • Další články autora

Jan Raus

FeNoMen #2: Esther Abrami - Hudba je můj další jazyk

Povídání s francouzskou houslistkou Esther Abrami sice uvízlo déle na půlové pomlce, ale možná zdánlivě křehkou, ovšem nesmírně ambiciozní mladou umělkyni jen tak nic nerozhází, donc allons ensemble, découvrir elle liberté, oui?

2.6.2019 v 2:00 | Karma: 9,45 | Přečteno: 586x | Diskuse| Ona

Jan Raus

Taková NE/NORMÁLNÍ rodinka

“Taková normální rodinka” byl v roce 1971 de facto prvním československým sitcomem, příběh NE / NORMÁLNÍ čtyřčlenné rodiny, vsazený do notových linek úspěšného amerického muzikálu “Next to Normal”, prozatím míří k české premiéře

26.5.2019 v 22:00 | Karma: 16,73 | Přečteno: 2595x | Diskuse| Kultura

Jan Raus

Ten kdo neskáče (prý) není Čech

Kdo neskáče není Čech, hop, hop, hop! Kam jsme doskákali, podle koho skáčeme a komu na co ještě “skočíme” 30 let po listopadu 89? Trapného Putina na bruslích dostihla karma na koberci, ale již za pár dnů můžeme zakopnout všichni

14.5.2019 v 22:00 | Karma: 19,25 | Přečteno: 1752x | Diskuse| Politika

Jan Raus

MessenJah - Má stále nabito a udržuje balanc

Ačkoliv můj host patří věkově do jiné, mladší generace a hudebně do odlišného žánru, dlouhodobě shledávám na něm osobně, na jeho hudbě i na jeho postojích a názorech dosti sobě vlastního a zajímavého pro tento krátký rozhovor.

23.4.2019 v 15:40 | Karma: 12,58 | Přečteno: 2664x | Diskuse| Kultura

Jan Raus

Klímův Sternehoch - možnost, která se uskutečnila

Pokud lze napsat o operním kusu v Národním, že to je nářez, potom tak v dobré víře. rok po premiéře, s potěšením činím. Sternehoch v opeře jiný příměr, v mých očích a uších, zkrátka nepřipouští, stejně jako Ladislav Klíma samotný.

8.4.2019 v 20:40 | Karma: 12,69 | Přečteno: 959x | Diskuse| Kultura

Jan Raus

I'm not a 21st Century Digital Boy

Co způsobuje "inteligenční exploze ultra-inteligentních strojů" lidskému mozku a našim životům obecně? Je již dnes definován takový stroj, který sám o sobě daleko předčí všechny lidské intelektuální aktivity? Doufejme, že nikoliv

31.3.2019 v 14:15 | Karma: 23,75 | Přečteno: 5438x | Diskuse| Společnost

Jan Raus

FeNoMen #1: Alexandra Dodd - Papoušek, hokejka a bikiny

Alexandra Dodd, kapitánka ženského hokejového týmu Canterbury Eagles, hrajícího hokejovou ligu Nového Jižního Wallesu v Austrálii, coby premiantka v mediálním projektu o různých a úspěšných ženách současného světa okolo nás.

17.6.2018 v 12:11 | Karma: 31,33 | Přečteno: 3216x | Diskuse| Společnost

Jan Raus

Když muž sám snídá a žena je v práci

Pokud se dnes, z jakéhokoliv důvodu, ocitnete kdekoliv, kde je na hromadě přehršel různých magazínů pro ženy, musíte, jako muž, konstatovat, že tolik zbytečně potištěného papíru nenajdete možná ani ve Sběrných surovinách.

5.6.2018 v 15:16 | Karma: 34,21 | Přečteno: 9853x | Diskuse| Ona

Jan Raus

Kde domov můj? Zde domov můj...

Kde domov můj? V kraji znáš-li Bohu milém, duše útlé v těle čilém, mysl jasnou, vznik a zdar, a tu sílu vzdoru zmar? To je Čechů slavné plémě, mezi Čechy domov můj, mezi Čechy domov můj

1.4.2018 v 12:00 | Karma: 38,19 | Přečteno: 8045x | Diskuse| Kultura

Jan Raus

Kecy, sex nebo poezie? Račte si vybrat!

Stín ignorance, pohlavního diformismu, verbálního primitivismu uniformního stáda, v uměle polarizovaném světě, se nenápadně vkrádá i tam, kde bychom jej nejspíš ještě nedávno ani nehledali. Kupříkladu v poezii, a to i ve Vogonské.

20.3.2018 v 22:22 | Karma: 33,48 | Přečteno: 2252x | Diskuse| Kultura

Jan Raus

Muzikálové TICK, TICK ... BOOM! Jonathana Larsona

Tick,tick a BOOM? “Třicítka” klepe na rameno? Paranoia? Nuda? Svědomí? Zaprášená přání, co se nepovedla naplnit? V životě, který občas nedává očekávané, a naopak nečekaně odebírá chtěné? Hora ruit. Per aspera ad astra.

24.2.2018 v 12:00 | Karma: 35,99 | Přečteno: 2318x | Diskuse| Kultura

Jan Raus

Fenomén Miloš Zeman

Miloš Zeman, podruhé zvolený prezidentem republiky, je bezesporu fenoménem české politiky. Co Miloš Zeman dal a vzal české společnosti? Rozděluje ji, nebo naopak spojuje? A je opravdu prezidentem všech občanů České republiky?

4.2.2018 v 14:00 | Karma: 18,66 | Přečteno: 917x | Diskuse| Pozvánky, akce

Jan Raus

Ano, gratuluji vám všem, kteří jste volili Zemana

Po ukončeném klání se sluší říct: Sláva vítězům, čest poraženým. A k vítězství patří gratulace, že?

28.1.2018 v 9:30 | Karma: 34,58 | Přečteno: 2826x | Diskuse| Politika

Jan Raus

25 let na vlnách rádia Bla - Bla plus

Leden jasný, roček krásný. Těžko říct, zda chápat pranostiku ve smyslu počasí nebo stavu našich myslí. Každoroční start roku, čas na letmé ohlédnutí. Dnes k počátkům devadesátých let, prostřednictvím Rádia Bla Bla Plus. On Air 93

17.1.2018 v 0:25 | Karma: 28,15 | Přečteno: 1195x | Diskuse| Kultura

Jan Raus

Nika Nováková - S čistou radostí v dědečkových stopách

Během devadesátých let jí bylo plné jeviště. Ať v Divadle Archa s Jaroslavem Duškem, tak na jiných scénách. Dnes má její život trochu jiný směr i tempo, ale divadlo v jejím životě stále zůstává bytostnou záležitostí.

13.1.2018 v 13:13 | Karma: 23,72 | Přečteno: 1300x | Diskuse| Kultura

Jan Raus

Rok 2018: Osm v Baccaratu nestačí

Bezbřehý optimismus, navlečený na všechna nejasná očekávání, nedočkavě přešlapuje na ostrém startu roku 2018. Ten osmičkou ve svém letopisu tradičně zakulatí historii tohoto národa a rozdá jeho budoucnost jako karty na Baccarat.

1.1.2018 v 13:13 | Karma: 30,67 | Přečteno: 1147x | Diskuse| Společnost

Jan Raus

Kudy ven z kruhového objezdu?

Punk byl vždy hnutím lidí, kteří se cítili ze společnosti vyřazeni anebo do ní patřit nechtěli. Byl a je to prostor, kde má každý možnost se vyjádřit. tvořit podle svého, bez ohledu na konvence a normy. No Future? Dovolte úsměv.

16.12.2017 v 20:20 | Karma: 34,30 | Přečteno: 3734x | Diskuse| Kultura

Jan Raus

Lenka Vaníčková - I nádraží je katedrála

Je Václav Hrabě autor, díky kterému si na obchodní akademii uvědomíte, že určitě nebudete účetní a půjdete studovat literaturu, abyste se o něm dozvěděli více? Možná ano, možná ne, v případě Lenky Vaníčkové tomu tak bylo.

6.12.2017 v 13:12 | Karma: 29,32 | Přečteno: 896x | Diskuse| Kultura

Jan Raus

Něco takového by nevymyslel ani sám Mrożek - Tego by nawet sam Mrożek nie wymyślił

Česko-polské vztahy prošly v posledních sto letech mnohdy bouřlivým vývojem. Nyní jsou poněkud v útlumu. Politická absurdita současné moci je ovšem tím, co naše národy minimálně spojuje..Říkám si: Ani Mrozek by tohle nevymyslel...

25.11.2017 v 12:12 | Karma: 35,04 | Přečteno: 1858x | Diskuse| Kultura

Jan Raus

Markéta Vozková - Austrálie je zázračný kontinent

Práci i soukromí hodí Markéta Vozková na několik dnů za hlavu s razancí kriketového bowlera. Didgeridoo, maorská Haka v Lucerně i festivalový pelmel filmů od protinožců patří již tradičně v listopadu do jejího života.

14.11.2017 v 11:11 | Karma: 29,16 | Přečteno: 1059x | Diskuse| Kultura
  • Počet článků 86
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 2040x
občan ČR, zaměstnanec Českého Rozhlasu, volný novinář, ext.redaktor Divadelních Novin, Media Relationship manager v 4UM z.s, spolupořadatelfestivalu Strakonice nejen sobě 2015, textař a zpěvák kapely Z ničeho nic