Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Roethke: Každá tma má svoje vlastní světlo

Tyto řádky bych rád věnoval autorovi, který prohlásil, že “každá tma má svoje vlastní světlo”. I dílo amerického básníka Theodora Roethkeho zasluhuje poněkud více vystoupit z temnoty.  

Ti z vás, kteří patří do skupiny lidí vnímající poezii, jako svůj šálek čaje, silně koncentrovaného do jediného hrnku, bez cukru, mléka či jiných přísad, ví, že tento, pro mnohé zdánlivě nudný literární útvar, běžně obsahuje většinu, pro život potřebných, ingrediencí. Poezii lze prezentovat jako fonetický. vizuální a časový zážitek. Skandované šeptané či zpívané verše, zesílené gestikulací a pohybem nebo přerušovanými výkřiky, doprovázené výrazovým tancem nebo projekcí na staré skladiště. Ano, i takhle někteří tenhle žánr uchopili a pracují s ním. Na hony vzdálení obludnému formátu bolševické Nedělní chvilce poezie, kde si takřka všichni recitátoři vystačili s nulovou mimikou a minimální gestikulací a z televize se linuly buď básně o hrdinech socialismu, o válečné lůze kapitalismu nebo klasická díla Jana Nerudy a jiných, pečlivě vybraných a ideologicky neškodných autorů. Proto si představme údiv před téměř třiceti lety, když se vám dostane do ruky kniha, sbírka Dítě na skleníku - výbor ze současné americké poezie. Vydává jí v roce 1989 nakladatelství Odeon a na téměř čtyř stech stranách představuje tvorbu autorů jakými byli John Ashbery, John Barryman, Charles Bukowski, Frank O´Hara nebo právě Theodore Roethke.

 

Theodore Huebner Roethke

 

Jako textař a muzikant bych rád upozornil, že písňový text - asi nejrozšířenější forma poezie - není tak zcela srovnatelná a nemá možnosti té klasické, psané například volným veršem bez mantinelů, které textu nastavuje hudba a doprovod, a tudíž je text, sám o sobě, většinou jen rýmovanou říkankou. Nikoliv zhudebněnou poezií. Stejně tak nelze zhudebnit každou poezii, takže někteří autoři pracující s rytmikou, jsou coby libretisté pro hudebníky vhodnější. Snažme se veškerou poezii vnímat komplexně. Řekněme o trochu víc a jinak, než:Jé. Bože, to je krása. Ovšem jen u některých veršů zapomenete počítat rytmus nebo sledovat souznění, prostě jen pocítíte sílu myšlenky či okamžiku, závan osobní zkušenosti nebo zažijete jakékoliv Déja vu. Takovou poezii bych si dovolil definovat jako tu životně skutečnou, bohatou na emoce, provokující a inspirující. Ano, takové verše mohou zabydlet prázdno ve vaší hlavě nebo obnovit lidská dobrodružství po nejhorších pohromách. A takovou, díky překladu, najdete i v oné sbírce Dítě na skleníku.

 

Dítě na skleníku - výbor ze současné americké poezie 

 

Dost často rozhodí, zaujme nebo dokonce překvapí vnímavého čtenáře přímý. a dost často nezvratný, účinek i nevelkého literárního díla. Ano, i báseň vás připraví o všechna dosavadní přesvědčení, otevře vám oči a dá vám pohlédnout hluboko do vlastního svědomí, až zbudou jen trapné rozpaky. A takový účinek měla a má báseň Theodora Roethkeho. Jeho Valčík mého otce nebo Tátův valčík - v originále The Papa´s waltz. Krátká báseň – má jen čtyři sloky, úsporné a jednoduché verše bez jakýchkoliv ozdob zdánlivě nenápadně zvyšují naléhavost sdělení a správné pochopení jejich významu. Právě díky jejich nepřítomnosti je tragédie obsažená v jádru básně tak zřetelná. Roethke v pár verších strhl z piedestalu nejspíš věčné tabu domácího násilí.

 

 

Báseň nevychází ze žádné vlastní osobní zkušenosti (doma řezali mě málo, jak se zdálo). A právě tato nenačerpaná zkušenost tak nějak kapele  Z ničeho nic chyběla do jejího zpěvníku veselých písniček o smutných věcech.

Song Tátův valčík, přesně dle překladu Jaroslava Kořána z výše zmiňované knihy hrajeme asi čtrnáct let. Poslední dotaz jednoho fanouška, proč budeme točit video na tuhle a “ vo čem to je” není ani čtrnáct dní starý. Proto se píseň zcela jistě objeví jako první singl z chystané výroční desky a natočíme k ní videoklip.

 

 

 

Zde nabízím originální anglickou verzi s českým a polským překladem.

Theodore Roethke

My Papa's Waltz

 

The whiskey on your breath

Could make a small boy dizzy;

But I hung on like death:

Such waltzing was not easy.

 

We romped until the pans

Slid from the kitchen shelf;

My mother's countenance

Could not unfrown itself.

 

The hand that held my wrist

Was battered on one knuckle;

At every step you missed

My right ear scraped a buckle.

 

You beat time on my head

With a palm caked hard by dirt,

Then waltzed me off to bed

Still clinging to your shirt.

 

Tátův valčík / Valčík mého táty

 

Závany whisky z tvého hrdla

klukovskou hlavu mámily,

smrtka by mě však neodtrhla,

když kuchyní jsme tančili.

 

Řádili jsme jak vichřice,

celý svět zdál se kolovat,

padaly hrnky z police

a máma ne se pousmát.

 

Dodneška cítím, jak mi škrtí

zápěstí tvrdá černá dlaň

a jak při každém přešlápnutí

o přezku tvář si rozdírám.

 

Jak do hlavy mi vbíjejí,

tvé otlučené klouby takt,

když doplouváme k posteli -

a potom už jsem musel spát.

Walc Mojego Taty

Alkoholowy oddech Twój

Sprawiał, że wirował rozum mój.

Brzdąc uczepiony niczym tonący tratwy

Ten walc z Tobą okazał się nie być łatwy.

 

Swawole nasze trwały dotąd aż

W kuchni, z półki patelnia zleciała

A mojej matki surowa twarz

Rozjaśnić się sama nie chciała.

 

Mój nadgarstek tkwił w Twej dłoni,

Na kostkach jej zdarta skóra.

Sprzączkę paska Twego na skroni

Czułem gdy chwiała się Twoja postura.

 

Wciąż takty na mej głowie wyklepując

Dłonią ciężką i brudną od błota,

Do łóżka odstawiłeś mnie dalej tańcując

W dłoniach mych ściskana Twoja kapota.

 

 

Roethke Books 

  

Theodore Huebner Roethke se narodil 25. května 1908 v Michiganu a zemřel 1. srpna 1963 v Bainbridge Island ve státě Washington ve věku 55 let. Příští rok uplyne 55 let od jeho smrti. Shledávám to jako dobrý důvod zmínit tohoto zajímavého amerického básníka, který je považován za jednoho z vlivných a nejlepších básníků své generace.

 

Roethke ve skleníku

 

Vyrostl v rodině německých přistěhovalců v malém městě Saginaw. Otec byl trhový zahradník a rodina pracovala ve vlastním skleníku o rozloze 25 akrů. Odtud Roethke čerpá i ve své rané tvorbě, která tuto dobu odráží. Stejně jako smrt jeho otce a sebevražda strýce v roce 1923, kdy mu bylo čtrnáct let. Později poznamenal, že tyto události ho hluboce ovlivnily stejně jako jeho práci.

 

Na Univerzitě Michigan získal tituly BA a MA (Bachelor of Arts, Master of Arts), studoval rovněž na Harvardu.V roce 1954 získal Pulitzerovu cenu za poezii za knihu The Waking, v roce 1959 mu Pennsylvánská univerzita udělila Bollingenovu cenu. Sám  byl také velmi uznávaným učitelem. Vyučoval na Michiganské státní vysoké škole a na vysokých školách v Pensylvánii a ve Vermontu předtím, než nastoupil na fakultu Washingtonské univerzity v Seattlu v roce 1947. Za patnáct let jeho působení získali jeho studenti dvě Pulitzerovy ceny za poezii a dva další byli nominováni na cenu. Někteří z jeho nejznámějších studentů byli James Wright, Carolyn Kizer, Jack Gilbert, Richard Hugo nebo David Wagoner. "Byl pravděpodobně nejlepší učitel poezie," řekl básník Richard Hugo , který byl pod jeho vedením dvakrát nominován na Pulitzera.

V roce 1953 se Roethke oženil s bývalou studentkou Beatrice O'Connellovou. Ta rok po jeho smrti vydala sbírku The Far Field (poetry collection) a o deset let později poslední dětskou knihu Dirty Dinky and Other Creatures: Poems for Children.

 

Stejně jako mnoho dalších amerických básníků z jeho generace byl Roethke těžký pijan. K tomu trpěl manio depresivními stavy a jeho životospráva vedla k záchvatům duševní nemoci.Nakonec utrpěl infarkt při koupání v bazénu v pouhých pětapadesáti letech. Bazén byl později vyplněn a nyní je zenovou zahradou , která slouží pro veřejnost.

Nadace Theodora Roethkeho udržuje v jeho rodném městě muzeum, Roethke Auditorium (Kane Hall 130) na univerzitě ve Washingtonu je pojmenována na jeho počest. V roce 2016 muzeum Theodore Roethke Home oznámilo akci hledání co nejvíce z 1000 ručně očíslovaných kopií  Roethkeovy debutní sbírky Open House, k oslavě 75. výročí díla.

 

 

Roethkeho dílo se vyznačuje introspekcí, rytmem a přirozenými rýmy. Již za svého života natočil své básně na LP pod názvem Words for the Wind: Poems of Theodore Roethke.

Vychází z modernistických narativních technik proudového vědomí, dosáhl dotýkajícího se poetického výkonu v asociativním a často neskutečně verbálním stylu, který zobrazoval primární a psychické stavy jeho mysli. Ve svém svazku Praise to the End!  z roku 1951 Roethkeho regresivní estetika dále pokračovala ve zkoumání předracionálních zkušeností z raného dětství a sexuálních objevů dospívání. Psychické stavy mu umožňovaly napsat hlubokou a citlivou poezii, ovšem četl filozofy a teology jako byl Sören Kierkegaard, Evelyn Underhill, Meister Eckhart, Paul Tillich, Jacob Boehme a Martin Buber.

 

 

To vše ho ovlivnilo a inspirovalo. Stylisticky se jeho dílo pohybuje od vtipných básní v přísném metru a pravidelných stanzích po svobodné básnické verše plné mystických a surrealistických představ. Po celou dobu je však přirozeným světem ve všech jeho tajemství, kráse, divokosti a smyslnosti, básně mají dost často silný lyricismus.

Sám napsal o své poezii:Skleník "je můj symbol pro celý život, lůno, nebe na zemi".

Sklep

V tom sklepě, plizkém jak stoka, nic nespí,

z krabic vyrazily hlízy a slídí po škvírách ve tmě,

svěšené výhony se komíhají, oplzle se plazí z plesnivých beden,

sklání dlouhé žlutě ohavné krky, hady z tropů.

A jaké to spolčení puchů!

Bulvy přezrálé jak prošlá návnada,

ochablé řapíky zahnívají, kvasí, plesnivé listí, hnůj, vápno jsou nahrnuty ke kluzkému bednění.

Vše tu lpí na životě:

i hlína stále vydává svůj nepatrný dech.

překlad Milan Děžinský

xxx

Probouzení

 

Vzbouzím se k spaní, šetřím probouzení.

Cítím svůj osud v tom, co nevyděsí.

Mám, za naučnou, cestu z donucení.

 

Myslíme citem. Co je znát, co není?

Od ucha k uchu v sluchu tančím plesy.

Vzbouzím se k spaní, šetřím probouzení.

 

Kdo jsi, z mých blízkých, blíže k zařazení?

Bůh žehnej půdě! Měkce půjdu trsy,

naučnou, budiž, cestou z donucení.

 

Svit sbírá strom si; kdo má o tom zdání?

Červ po spirále schodů výš se plazí;

Vzbouzím se k spaní, šetřím probouzení.

 

Příroda širá má co k nabízení

nám dvoum, tak naber čerstvý vzduch, než zdusí,

dál, v kráse, uč se, cestou z donucení.

 

Vím co mě drží nejpevněji. Chvění.

Odpadnuvší je navždy. Poblíž kdesi.

Vzbouzím se k spaní, šetřím probouzení.

Mám za naučnou, cestu, z donucení.    

 

The Waking

 

I wake to sleep, and take my waking slow.

I feel my fate in what I cannot fear.

I learn by going where I have to go.

 

We think by feeling. What is there to know?

I hear my being dance from ear to ear.

I wake to sleep, and take my waking slow.

 

Of those so close beside me, which are you?

God bless the Ground! I shall walk softly there,

And learn by going where I have to go.

 

Light takes the Tree; but who can tell us how?

The lowly worm climbs up a winding stair;

I wake to sleep, and take my waking slow.

 

Great Nature has another thing to do

To you and me, so take the lively air,

And, lovely, learn by going where to go.

 

This shaking keeps me steady. I should know.

What falls away is always. And is near.

I wake to sleep, and take my waking slow.

I learn by going where I have to go.

 

Překlad Václav ZJ Pinkava

 

Autor: Jan Raus | sobota 30.9.2017 14:00 | karma článku: 33,26 | přečteno: 1468x
  • Další články autora

Jan Raus

FeNoMen #2: Esther Abrami - Hudba je můj další jazyk

Povídání s francouzskou houslistkou Esther Abrami sice uvízlo déle na půlové pomlce, ale možná zdánlivě křehkou, ovšem nesmírně ambiciozní mladou umělkyni jen tak nic nerozhází, donc allons ensemble, découvrir elle liberté, oui?

2.6.2019 v 2:00 | Karma: 9,45 | Přečteno: 586x | Diskuse| Ona

Jan Raus

Taková NE/NORMÁLNÍ rodinka

“Taková normální rodinka” byl v roce 1971 de facto prvním československým sitcomem, příběh NE / NORMÁLNÍ čtyřčlenné rodiny, vsazený do notových linek úspěšného amerického muzikálu “Next to Normal”, prozatím míří k české premiéře

26.5.2019 v 22:00 | Karma: 16,73 | Přečteno: 2595x | Diskuse| Kultura

Jan Raus

Ten kdo neskáče (prý) není Čech

Kdo neskáče není Čech, hop, hop, hop! Kam jsme doskákali, podle koho skáčeme a komu na co ještě “skočíme” 30 let po listopadu 89? Trapného Putina na bruslích dostihla karma na koberci, ale již za pár dnů můžeme zakopnout všichni

14.5.2019 v 22:00 | Karma: 19,25 | Přečteno: 1752x | Diskuse| Politika

Jan Raus

MessenJah - Má stále nabito a udržuje balanc

Ačkoliv můj host patří věkově do jiné, mladší generace a hudebně do odlišného žánru, dlouhodobě shledávám na něm osobně, na jeho hudbě i na jeho postojích a názorech dosti sobě vlastního a zajímavého pro tento krátký rozhovor.

23.4.2019 v 15:40 | Karma: 12,58 | Přečteno: 2664x | Diskuse| Kultura

Jan Raus

Klímův Sternehoch - možnost, která se uskutečnila

Pokud lze napsat o operním kusu v Národním, že to je nářez, potom tak v dobré víře. rok po premiéře, s potěšením činím. Sternehoch v opeře jiný příměr, v mých očích a uších, zkrátka nepřipouští, stejně jako Ladislav Klíma samotný.

8.4.2019 v 20:40 | Karma: 12,69 | Přečteno: 959x | Diskuse| Kultura

Jan Raus

I'm not a 21st Century Digital Boy

Co způsobuje "inteligenční exploze ultra-inteligentních strojů" lidskému mozku a našim životům obecně? Je již dnes definován takový stroj, který sám o sobě daleko předčí všechny lidské intelektuální aktivity? Doufejme, že nikoliv

31.3.2019 v 14:15 | Karma: 23,75 | Přečteno: 5438x | Diskuse| Společnost

Jan Raus

FeNoMen #1: Alexandra Dodd - Papoušek, hokejka a bikiny

Alexandra Dodd, kapitánka ženského hokejového týmu Canterbury Eagles, hrajícího hokejovou ligu Nového Jižního Wallesu v Austrálii, coby premiantka v mediálním projektu o různých a úspěšných ženách současného světa okolo nás.

17.6.2018 v 12:11 | Karma: 31,33 | Přečteno: 3216x | Diskuse| Společnost

Jan Raus

Když muž sám snídá a žena je v práci

Pokud se dnes, z jakéhokoliv důvodu, ocitnete kdekoliv, kde je na hromadě přehršel různých magazínů pro ženy, musíte, jako muž, konstatovat, že tolik zbytečně potištěného papíru nenajdete možná ani ve Sběrných surovinách.

5.6.2018 v 15:16 | Karma: 34,21 | Přečteno: 9853x | Diskuse| Ona

Jan Raus

Kde domov můj? Zde domov můj...

Kde domov můj? V kraji znáš-li Bohu milém, duše útlé v těle čilém, mysl jasnou, vznik a zdar, a tu sílu vzdoru zmar? To je Čechů slavné plémě, mezi Čechy domov můj, mezi Čechy domov můj

1.4.2018 v 12:00 | Karma: 38,19 | Přečteno: 8045x | Diskuse| Kultura

Jan Raus

Kecy, sex nebo poezie? Račte si vybrat!

Stín ignorance, pohlavního diformismu, verbálního primitivismu uniformního stáda, v uměle polarizovaném světě, se nenápadně vkrádá i tam, kde bychom jej nejspíš ještě nedávno ani nehledali. Kupříkladu v poezii, a to i ve Vogonské.

20.3.2018 v 22:22 | Karma: 33,48 | Přečteno: 2252x | Diskuse| Kultura

Jan Raus

Muzikálové TICK, TICK ... BOOM! Jonathana Larsona

Tick,tick a BOOM? “Třicítka” klepe na rameno? Paranoia? Nuda? Svědomí? Zaprášená přání, co se nepovedla naplnit? V životě, který občas nedává očekávané, a naopak nečekaně odebírá chtěné? Hora ruit. Per aspera ad astra.

24.2.2018 v 12:00 | Karma: 35,99 | Přečteno: 2318x | Diskuse| Kultura

Jan Raus

Fenomén Miloš Zeman

Miloš Zeman, podruhé zvolený prezidentem republiky, je bezesporu fenoménem české politiky. Co Miloš Zeman dal a vzal české společnosti? Rozděluje ji, nebo naopak spojuje? A je opravdu prezidentem všech občanů České republiky?

4.2.2018 v 14:00 | Karma: 18,66 | Přečteno: 917x | Diskuse| Pozvánky, akce

Jan Raus

Ano, gratuluji vám všem, kteří jste volili Zemana

Po ukončeném klání se sluší říct: Sláva vítězům, čest poraženým. A k vítězství patří gratulace, že?

28.1.2018 v 9:30 | Karma: 34,58 | Přečteno: 2826x | Diskuse| Politika

Jan Raus

25 let na vlnách rádia Bla - Bla plus

Leden jasný, roček krásný. Těžko říct, zda chápat pranostiku ve smyslu počasí nebo stavu našich myslí. Každoroční start roku, čas na letmé ohlédnutí. Dnes k počátkům devadesátých let, prostřednictvím Rádia Bla Bla Plus. On Air 93

17.1.2018 v 0:25 | Karma: 28,15 | Přečteno: 1195x | Diskuse| Kultura

Jan Raus

Nika Nováková - S čistou radostí v dědečkových stopách

Během devadesátých let jí bylo plné jeviště. Ať v Divadle Archa s Jaroslavem Duškem, tak na jiných scénách. Dnes má její život trochu jiný směr i tempo, ale divadlo v jejím životě stále zůstává bytostnou záležitostí.

13.1.2018 v 13:13 | Karma: 23,72 | Přečteno: 1300x | Diskuse| Kultura

Jan Raus

Rok 2018: Osm v Baccaratu nestačí

Bezbřehý optimismus, navlečený na všechna nejasná očekávání, nedočkavě přešlapuje na ostrém startu roku 2018. Ten osmičkou ve svém letopisu tradičně zakulatí historii tohoto národa a rozdá jeho budoucnost jako karty na Baccarat.

1.1.2018 v 13:13 | Karma: 30,67 | Přečteno: 1147x | Diskuse| Společnost

Jan Raus

Kudy ven z kruhového objezdu?

Punk byl vždy hnutím lidí, kteří se cítili ze společnosti vyřazeni anebo do ní patřit nechtěli. Byl a je to prostor, kde má každý možnost se vyjádřit. tvořit podle svého, bez ohledu na konvence a normy. No Future? Dovolte úsměv.

16.12.2017 v 20:20 | Karma: 34,30 | Přečteno: 3734x | Diskuse| Kultura

Jan Raus

Lenka Vaníčková - I nádraží je katedrála

Je Václav Hrabě autor, díky kterému si na obchodní akademii uvědomíte, že určitě nebudete účetní a půjdete studovat literaturu, abyste se o něm dozvěděli více? Možná ano, možná ne, v případě Lenky Vaníčkové tomu tak bylo.

6.12.2017 v 13:12 | Karma: 29,32 | Přečteno: 896x | Diskuse| Kultura

Jan Raus

Něco takového by nevymyslel ani sám Mrożek - Tego by nawet sam Mrożek nie wymyślił

Česko-polské vztahy prošly v posledních sto letech mnohdy bouřlivým vývojem. Nyní jsou poněkud v útlumu. Politická absurdita současné moci je ovšem tím, co naše národy minimálně spojuje..Říkám si: Ani Mrozek by tohle nevymyslel...

25.11.2017 v 12:12 | Karma: 35,04 | Přečteno: 1858x | Diskuse| Kultura

Jan Raus

Markéta Vozková - Austrálie je zázračný kontinent

Práci i soukromí hodí Markéta Vozková na několik dnů za hlavu s razancí kriketového bowlera. Didgeridoo, maorská Haka v Lucerně i festivalový pelmel filmů od protinožců patří již tradičně v listopadu do jejího života.

14.11.2017 v 11:11 | Karma: 29,16 | Přečteno: 1059x | Diskuse| Kultura
  • Počet článků 86
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 2040x
občan ČR, zaměstnanec Českého Rozhlasu, volný novinář, ext.redaktor Divadelních Novin, Media Relationship manager v 4UM z.s, spolupořadatelfestivalu Strakonice nejen sobě 2015, textař a zpěvák kapely Z ničeho nic