Jakub Charvát - Mladý režisér na "roztrhání"

Hodně smutný a drsný pohled do světa multi-level marketingu a finančního poradenství v České Republice. V zemi, kde „Můžete bejt blbej jak štoudev, musíte přivést lidi a budete v balíku“. Dokument "Rada nad zlato" Jakuba Charváta

Víš, kdo ti bude radit s financemi? Víš, jakou práci ti radí vyzkoušet? Dobrá rada není zdarma, dobrá rada je nad zlato. Dobrá rada nad zlato je dokumentární, investigativní film, který dokumentuje a ukazuje způsob práce multi levelových společností zabývajících se tzv, finančním poradenstvím.Bohužel od premiéry tohoto snímku již zafungovala typicky česká a přízemní, ovšem účinná, zastrašovací taktika 

Sladký úsměv na tváři. Tím to začíná. Podpis něčeho, co si pořádně nepřečtete. Tím to pokračuje. Po dvou letech zjištění, že to spoření přes pojistku vás připravilo o většinu peněz, které jste si spořili. Tím to končí. A ten mladý muž se sladkým úsměvem na tváři, co vám to skvělé spoření prodal už nebere telefon. Dělá v Tescu na pokladně. Šéfové obchodních týmů náborují mladé lidi, kteří slyší na slova úspěch, drahé auto, milóny, luxus, rychlé zbohatnutí. Náborují každého, kdo má ruce, nohy a dokáže se podepsat. Žijeme totiž v zemi, kde lékař, právník či obyčejný soustružník musí svou odbornost prokázat diplomy nebo výučními listy. Za finančního poradce se prostě jen můžete prohlásit, natisknout vizitky a po hlavě vlétnout do spirály zlatokopecké horečky.

Po konzultaci s právníky se škola rozhodla dokument svého absolventa a žáka, režiséra Jakuba Charváta "Rada nad zlato" soutěžně nevysílat v rámci programu Mezinárodního festivalu studentských filmů 2015 a to vůbec. Vedení tvůrcům sdělilo, že nemůže riskovat případné neblahé dopady na jméno a pověst školy a finančně zruinovat školu v případném soudnim sporu s firmou, jejíž praktiky tento dokument ukazuje. To, že se nejedná o hloupý žert, ale o naprosto podložená fakta, snad dostatečně dokazuje přiložená kopie úředního dokumentu, který nabádá soud vydat předběžné opatření o dalším šíření, promítání snímku a poskytování třetím stranám. Už cílení žaloby poněkud pokulhává, jelikož majitelem práv na tento studentský snímek není jeho autor a režisér, ale samotná škola, která byla a je garantem této studentské práce, a on a jako takový s nimi nemůže sám svévolně nakládat.

Myslím, že je v zájmu celé společnosti, aby nebyl mladý a talentovaný člověk "roztrhán" na kusy zájmy mocnějších či nadřazenějších subjektů. Ať se jedná o tzv.poškozené či školu, pro kterou je snímek natočen. Právo svobodné volby tématu, s důrazem na osobní i žurnalistickou odpovědnost, svobodu slova, svoboda médií a řemeslně dobře zpracovanou práci, to všechno je nyní momentálně ve hře. Principy morálky, presumpce neviny nebo netolerance k takovýmto praktikám. K takovým, které by nejen tento, ale jakýkoliv film nebo jiné umělecké dílo, dokázaly dostat do škatulky "TREZOROVÉ".

Proto nabízím rozhovor, který jsem s Jakubem Charvátem a vedoucí výrobního štábu Adélou Hodinovou pořízen na přehlídce iShorts - Krátké filmy z Písku v Bio Oko v Praze ve středu 16. září, kde bylo zmiňovaný dokument na delší čas naposledy možné vidět... Mimo promítání, které jsme byli schopni uspořádat tzv. soukromě.

Tvůj film „Rada nad zlato“ je opravdu zajímavý počin, který splňuje, alespoň v mých očích, všechny atributy investigativní reportáže. Jak hodnotíš výsledek své práce s odstupem dnes, když už ho vidíš na plátně?

Jakub:  Tak můžu říct, že je to první film, tedy můj film, se kterým jsem naprosto spokojenej. Jedná se o dokument, kterej je založenej na mých vlastních zkušenostech a na zkušenostech mých přátel. Společně jsme shromáždili data a informace, který obyčejní lidé netuší a vlastně je nemohou nikde jinde vně toho všeho ani získat.

Film je téměř půlhodinový, ale nenašel jsem ve tvém zpracování toho tématu mnoho hluchých míst. Líbí se mi, že jsi se za nikoho neschovával, ptal se lidí, kterých se ptát měl a chtěl a výsledek je dost syrová a drsná sociologická sonda do určitého ranku podnikání vypovídající i o specifickém typu lidí, kteří takovou práci dělají. Jak se pracuje v takovém prostředí?

Jakub: No, na začátku to bylo pro mě osobně dost trapný, protože jsem de facto vynesl na veřejnost věc, který jsem zúčastnil a kterou považuju za chybu, za špatný rozhodnutí, ale i cenou zkušenost ve svým životě. Byla to tehdy ve 3.ročníku jediná věc, o které mě napadlo natáčet. Nakonec zvítězilo to, že bych se měl o tu zkušenost podělit s dalšíma, lidi by se o tomhle světě měli dozvědět víc. Chci jim tím ukázat tu naprosto odhalenou pravdu, aby to v tom fungujícím reálu viděli na vlastní oči.

Budeš se jako filmař nadále zabývat takovými tématy? Je investigativní reportáž nebo dokumentaristika obecně ta disciplína, kterou bys chtěl dělat i v budoucnu?

Jakub: Jo, to zcela určitě. Dokonce je možný, že budeme a vlastně tak trochu už připravujeme další, podobnej film. Ten by měl pokračovat ve stejným duchu, jako je Rada nad zlato. Takže se do budoucna hodlám právě dokumentaristice věnovat.

Když už o na to přišla řeč. Jak hodnotíš českou investigativní žurnalistiku? Co říkáš pořadům jako jsou Reportéři ČT Marka Wollnera, Černé ovce nebo Na vlastní oči? Myslíš si, že je v dnešním, morálně pokřivením světě poptávka po takových pořadech?

Jakub: Tak já osobně doma televizi nemám. Takže všechno to, co mě zajímá hledám na internetu, v iVysílání nebo jinde. Já mám to štěstí, že momentálně pracuju v ČT se skvělýma lidma na pořadu Nedej se! , což je pořad o ekologii a občanský společnosti. A musím říct, že máme dost velkou tvůrčí svobodu v tom kde, co a proč natočit nebo zpracovat. Myslím, že právě proto cos řekl by takový pořady a dokumenty měly být. Měli bychom sdělovat lidem pravdu.

Co můžeš jako autor scénáře a režisér říci o týmu lidí se kterými jsi natočil tenhle film?

Jakub: Jen to nejlepší! Myslím, že všichni ze sebe vydali 150% a udělali pro to mnohem, mnohem víc než se od nich očekávalo a než bývá zvykem. Věnovali tomu velkou spoustu času a museli ustát řadu hodně nepříjemných situací, než by se asi u normálního studentského filmu dalo čekat.

Jaký je Jakub Charvát režisér a šéf?

Jakub: Já jsem mírnej šéf (smích). Vždycky se se všemi domluvím, předem si řekneme, co můžeme od tý konkrétní situace očekávat, jaký můžou být reakce a jak to chceme natočíme. Já od nich očekávám samostatnost a nechávám je dělat svou práci, i když se na place něco nachomýtne.

Jeden postřeh z tvého filmu mám a to ten, že jsi dostatečně vytrvalý a emfatický. Z vlastní zkušenosti vím, jak je většinou obtížné dostat se za některé dveře, dopídit se určitých informací nebo získat názor protistrany, která nechce ze zcela jasných důvodů spolupracovat. Jaký na to máš recept?

Jakub: Vydržet. Nebo tam prostě vlítnout (smích).

Myslíš si, že mimo poodhalení zákulisí multi levelových firem zabývajících se tzv. finančním poradenstvím může tvůj film pomoc i jinak nebo i dalším lidem v jejich životě?

Jakub: Tak k problematice těch takzvaných finančních poradců, o kterých jsme točili, ano, Pan Kalvoda má program a projekt na ochranu klientů a i když se ho nějak snažil do televize dostat, tak jemu se to nepovedlo. Přemýšlíme nad tím, proč je tak obtížný tohle téma dostat na obrazovky. Stačilo by o tom jen mluvit, aby osmnáctiletí lidé nepropadali falešným slibům a iluzím s jepičím životem. Samozřejmě, že se i tahle práce dá dělat férově, ale to, že tě osloví třeba i tvůj dobrej kamarád a zatáhne tě do toho neznamená, že on a tím pádem i ty, jí budeš dělat poctivě. A aby i rodiče, dost často pyšní na to, že jejich dítě někde úspěšně pracuje, pochopili rizika, který to přináší, Nejen ty finanční. Papouškovat naučená klišé nebo svěřit někomu pro zhodnocení své životní úspory jen tak, na dobré slovo jsou ta další a rozhodně to není v pořádku. A o téhle straně mince se třeba vůbec nemluví a z toho ty firmy těží a mají z toho obrovské finanční příjmy.

Nemáš strach, že při výběru kontroverzních témat můžeš někoho donutit k užití prostředků s jakými se novináři běžně setkávají? Myslím tím korupci, zastrašování, vydírání apod.?

Jakub: Ne. Myslím, že Rada nad zlato není ten případ, ale ty rizika si uvědomuju. Přesto říkám, že si kontroverzní témata vybírat budu. Proto, že mě to baví (úsměv), ale hlavně proto, že právě o těch kontroverzních tématech a problémech by se mluvit mělo.

Jaká je podpora školy pro takovýhle film? Není to hraný film, ani animovaná alegorie, ale naprostá realita, která může přinést i některé nepříjemnosti, určitá rizika, například žaloby od firem apod. Uvědomuješ si tenhle aspekt tvé práce?

Jakub: Myslím, že nejvíc mě překvapila psychická a morální podpora. Víceméně se všichni za obsah toho filmu postavili a to pro mě bylo asi nejdůležitější. Já jsem trochu čekal a vlastně jsem se i připravoval na možnost, že se ten film zazdí a nechá se ležet někde v šuplíku. Ale naopak, jak vedení tak učitelé se za ten film postavili a souhlasí s tím, že by se ten film měl dostat co nejvíc ven. Jinak nás škola samozřejmě podporuje formou konzultací a materiálně.

Budeš snímek  Rada nad zlato nabízet k odvysílání ČT nebo i jiným společnostem?

Jakub: Tak uvidíme. Určitě to zkusíme televizím nabídnout a počkáme, jestli to vezmou nebo ne. Myslím, že třeba konkrétně ČT má takový pořady, ve kterých se zabývá ožehavýma problémama a nejsou úplně jednoduchý na zpracování. My zatím náš film nemůžeme dát na internet, takže budeme určitě hledat všechny způsoby, kterými ho budeme umět prezentovat nebo promítat.Už i to, že se tady teď o tom spolu bavíme a lidi si o tom něco přečtou tomu pomůže.

Zcela určitě bude snímku pomáhat i nadále producentka Adéla Hodinová. A na ni míří moje další otázky. Jak se zajišťuje a koordinuje ta technicko-provozní oblast výroby u studentského filmu a jak se ti povedlo sestavit Jakubem tolik velebený tým technického personálu? Jaké jsou tvoje osobní pocity z práce na tomhle dokumentu a z celkového výsledku?

Adéla:  Pocity jsou skvělý, obzvlášť dneska. S těmahle lidma dělám už třetím rokem a vůbec si nemůžu stěžovat. Naopak. Všechno fungovalo jak mělo, trošku jsme měli problémy s lidma z té firmy, ale to jsme očekávali, I tak musím říct, že to nebylo nic lehkého to natočit, pár nepříjemných komplikací tam bylo, ale všichni byli skvělí, profesionální a vždycky se to nějak vyřešilo. Proto jsem s konečným výsledkem opravdu spokojená.

Docházelo ti, že jste mohli svým konáním některé lidi donutit podat na vás trestní oznámení? A tím třeba ohrozit pověst školy?

Adéla: Napadlo a taky to ještě může nastat. Trochu se toho obáváme, ale stojíme si za svým. A takovou podporu ze strany školy, o který předtím mluvil Kuba, jsme opravdu  nečekali.

Dnešní úspěch nejen vašeho filmu dokazuje naprosto vyprodané Bio Oko. Jaké jsou tvoje plány, coby producenta s vaším filmem do budoucna?

Adéla: Určitě uděláme všechno proto dostat se s ním do ČT. Snad se nám to na dramaturgické radě podaří prosadit, no zatím to moc nechtějí. Zvažujeme internetové televize a samozřejmě to chceme dát na You Tube a podobný kanály, aby to mohlo vidět co nejvíce diváků. V tuhle chvíli řeším autorský a vysílací práva, aby to bylo všechno ošetřené a v pořádku.

A co nějaké živé projekce nebo filmové festivaly dokumentárních filmů? Uvažujete o tom nebo už máte něco i konkrétně zajištěné?

Adéla: Tak zcela nepochybně. Určitě bude náš film k vidění na  Mezinárodním filmovém festivalu studentských filmů v Písku v říjnu, chceme se s tím představit na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě, projekce máme domluvený ve Strakonicích, v Písku, v Praze v Ponrepu  a nějakých dalších místech, hledáme další možnosti, kde film prezentovat. Pokud by se kupříkladu povedlo to, že na internetu zadá ´finanční poradce´ a vyskočí mu jako první náš film, tak by to bylo přesně to, proč jsme do toho šli. A taky věřím, že to není poslední dokument, který společně děláme.