Jak svobodně volit svůj druh nesvobody

Neschválení "protikuřáckého zákona" jsem nepovažoval (jako tolerantní kuřák) za „vítězství“. Zatím ještě platné rozhodnutí lidem zvoleného parlamentu vnímám jako rozhodnutí, které nijak direktivně nereguluje možnost volby. 

Ano, zatím ještě platné rozhodnutí lidem zvoleného parlamentu vnímám jako rozhodnutí, které nijak direktivně nereguluje možnost volby - ani provozovatele, ani nikoho dalšího - což považuji za důležitější, než populistické tlachání ministra zdravotnictví a pokusy o plnění nesplnitelných předvolebních slibů vládní pseudokoalice. Navíc ve znění zákona nenachází volič nic zásadního o prevenci problému týkajícího se kouření. Jen direktivní zásah do svobody podnikání a "kastraci" možnosti volby. Neřešme zákon jako takový, spíš až enormní snahu a způsob prosazení, jakým se ho dožaduje určitá skupina politiků. 

  Ačkoliv od onoho hlasování neuběhlo mnoho vody ve Vltavě, lze zvolat: „Ejhle!“ To, co u jiných, a troufnu si tvrdit i mnohem důležitějších, zákonů trvá i roky, nyní neplatí.„Opravený“ návrh tohoto zákona třímá hysterický Němeček v ruce již nyní. Podle svých slov„doufá, že se zákon podaří projednat ve zkrácené lhůtě a začne platit ještě v tomto volebním období“. My bychom zase měli doufat, že ministr strany, která má slovo demokratický přímo ve svém názvu, a která prostřednictvím vůle lidu v určitém období řídí tuto zemi, ctí a bude ctít svobodné rozhodnutí svých kolegů z jiných stran.  Těm přejme dostatek odvahy, nepodřídit se tlaku politických čachrů a rozhodnout se podle svého vlastního svědomí.

  Připravovaný zákon má podle Němečka velkou podporu veřejnosti a jeho neschválení nesli lidé s nelibostí. Tomu se opravdu člověk musí jen pousmát a takovým předvolebně populistickým blábolům uvěří nejspíš pouze člověk, který jim věřit chce. Argumenty typu: "Pro zákaz kouření: osm s deseti lidí v Česku. Před dvěma lety jich bylo pro o 10 % méně, Celkově by omezení uvítalo 78 % dotázaných (podle průzkumu FSV UK a agentury IPSOS, 2015 ) opravdu berte s jistým odstupem. Kdyby si tento průzkum objednal tabákový koncern, výsledky by byly naprosto odlišné. Koncern však průzkumy veřejného mínění platit nemusí, obrat za prodané zboží je jasným ukazatelem. Stejně jako fakt, že nejlevnější krabička cigaret přinese na spotřební dani 50,- Kč. A to pomiňme další daně s tím spojené.Čím případné ztráty v rozpočtu vláda nahradí se také zatím marně snažíme dopátrat.

  Skutečně si nedělejte iluze, jak fungují české mediální agentury pro průzkum veřejného mínění. Ať už si je objedná jakékoliv médium. O praktikách, spin doctoringu, plánování výsledků průzkumů, prefabrikaci preferencí, ovlivňování nerozhodnutých respondentů či voličů, opakování průzkumu, pokud výsledky neodpovídají cílené představě a potřebě nebo dalších machinacích existují celkem věrohodná svědectví a konkrétní důkazy, takže opírání se o tento zdánlivě demokratický proces hlasu „veřejného mínění“ považuji za čirý oportunismus. V devíti z deseti případů se jedná o tzv. konfirmační průzkumy, tedy o průzkumy, které mají zadavatelovi potvrdit to, co potřebuje. Pokud nepotvrdí, je problém.

  A ten nastal minulý týden po několikrát opakovaném(!) hlasování o zmíněném protikuřáckém zákonu ve Sněmovně. A podobných „problémů“ bude s blížícími se volbami do 1/3 Senátu ČR a krajských zastupitelstvech přibývat. Zostřující se „všekritika“ a ostřejší rétorika politiků, kteří ovšem nemyslí ve svých prohlášeních na nic jiného, než na zvýšení volebních preferencí a po volbách nebudou dělat pro občana zase nic, patří dlouhodobě k předvolebním koloritům. Stejně jako naprosto různorodé odhady předvolebních preferencí, které se dokáží od skutečných výsledků „lišit“ až v řádu několika procent.  Řeči se vedou a skutky se nedějí. Možná, že to pomůže politikům samým, jejich kamarádům a bílým koňům, nastrčených v různých funkcích, kde budou dál pouštět žilou rozpočtům země, krajů i obcí.

  I díky okolnostem začal předvolební marast již půl roku před termínem voleb pěkně zostra. Místo činu – Ostrava a Moravskoslezský kraj. Jedna z dlouhodobě nejrizikovějších lokalit ČR a zcela pochopitelně jeden z nejlevicovějších regionů. Optimální místo pro populisty a manipulátory. „Vševědoucí“ Zeman, v poklidu lobující za svou stranu SPO v nadstranické funkci, chce v kauze OKD zavírat lobbisty a podvodníky minulých vlád za mříže, ačkoliv sám je obklopen lidmi naprosto stejného ražení a praktik, jen jiné obchodní a politické orientace. Odhalený "čápohnízdič" Babiš, snažící se zastavit pád ANO v předvolebních průzkumech (mimo vládní koalici) kritizuje bývalého vlastníka Bakalu za "morální selhání"(!!!), Sobotkova ČSSD slibuje lidem v regionu „nezištnou“ podporu a pomoc, ačkoliv se jedná o miliardy korun z veřejných peněz a už z principu by stát neměl podporovat firmy v soukromém sektoru, tím spíš, že současný premiér se na prodeji OKD Bakalovi podílel coby ministr financí, který část vlastněnou státem (necelých 50%) nabídl v roce 2003 k prodeji za podhodnocenou částku okolo 2 miliard. Až po intervenci Antimonopolního úřadu zaplatil Bakala státu 4,1 miliardy korun…

 Opustíme-li konkrétní region, neboť tahle „nákaza" brzy postihne celou republiku, potom přichází stále funkční evergreeny napříč veřejností i politickým spektrem –  zákaz kouření, uprchlíci a česká xenofobie, nesoudný populismus podle hesla „Řekneme vám to co chcete slyšet“ přesně podle  hesla „Slibem nezarmoutíš“ a tu a tam vypluje blábol přesahující tento rámec – znárodnění ČT nebo pokutování pojištěnců, kteří pravidelně nenavštěvují svého praktického lékaře…

 Každý alespoň trochu nezaujatý člověk dobře ví a uvědomuje si, že politické strany připravily nás, občany této země, už o stovky miliard, politici vyplodili stovky nesmyslných změn a nefunkčních či zmetkových zákonů, ale jsou svým jednáním rovněž zodpovědné za tisíce lidských životů, osudů občanů a privátních tragédií. Shrňme to tak, že za rozhodně neadekvátní plat „vládnou“ nám i této zemi přes pětadvacet let.

 Osm milionů voličů může vymést z radnic politiky typu jihomoravského hejtmana Haška, jihočeskou „mladou pušku ČSSD“ Zimolu a jim podobné kádry. Ovšem při povaze Čechů spíš předpokládejme, že volby (s tradičně nejnižší účastí) asi zůstanou v pozadí a extrémní nárůst volební účasti asi netřeba očekávat.

 Dál budeme sedět na zadku, nadávat na politiky a jejich rozhodování a pokud zmíníme tu část voličů, kteří se voleb účastní, pak si ve volbách nejspíš zvolíme zase ty samé, jim podobné nebo ještě horší. Naše volební i občanská pasivita utvrzuje všechny korytáře o tom, že jejich čas ještě neskončil.

Jelikož pomalu a plíživě potichu přicházíme i o vědomí a podstatu vlastní osobní svobody v dnešním světě zákazů a nařízení, kterých začíná být čím dál tím více než svobod a práv, ve které jsme před několika lety naivně věřili, zakončím tento text citací mého oblíbeného polského básníka, aforisty a satirika, Stanislava Jerzyho Lece: „Bohatství mysli je zřídkakdy ohroženo znárodněním.“  Ale s dovětkem, že si tím, bohužel, nejsem zcela jist.