Miloš Zeman, podruhé zvolený prezidentem republiky, je bezesporu fenoménem české politiky. Co Miloš Zeman dal a vzal české společnosti? Rozděluje ji, nebo naopak spojuje? A je opravdu prezidentem všech občanů České republiky?
Po zveřejnění tématu další debaty na Plusu, s titulem FENOMÉN MILOŠ ZEMAN, by jen bláhový nepředpokládal vzrušené, mnohdy i hysterické, reakce na toto slovní spojení. Tím spíše v době povolebních kocovin na obou stranách. Byť každou ze stran hlava bolí z jiného důvodu.
Odpůrce pana Zemana (k nimž svým smýšlením a pohledem na realitu opravdu patřím, již od opozičního paktu Zeman-Klaus v roce 1998), ale i jeho frenetické podporovatele, tentokráte spojilo, při spílání Českému rozhlasu, nesprávné vyložení pojmu fenomén. Oba tábory evidentně zaměnily význam slova FENOMÉN za naprosto odlišnou podstatu slova FENOMENÁLNÍ. Česká klasika. Ve stylu HOLÍNKY - HODINKY, obojí se přece natahuje, že? Tato mýlka přinesla z jedné strany pohoršení nad domnělou servilitou rozhlasu směrem k vítězi prezidentských voleb, z té druhé euforii z očekávaného velebení politika, kterého lidu země České "dodala" komunistická věštírna a hlásná trouba údajně pokrokových a nových ekonomických směrů, metod, názorů a prognóz. Stejně jako dalších osm "porevolučních" ministrů, ex-prezidenta Klause a dva guvernéry České národní banky.
Slovo FENOMENÁLNÍ postihuje svým významem tu skutečnost, kdy se povede, stane, proběhne, něco mimořádného, výjimečného, zkrátka neobyčejně nevšedního. Vyhrát v nějaké soutěži, být vynikající, excelentní, brilantní, zkrátka úspěšný. Ano, toto lze označit za fenomenální. Toto veskrze pozitivně používané slovo je svým významem od termínu fenomén, který v sobě neobsahuje žádná pejorativní, eufemistická ani jiná "zabarvení", na míle vzdálené.
Řecké slovo fainomenon - FENOMÉN původně označovalo přelud, později jakýkoliv jev. Martin Heidegger, jeden z nejvlivnějších německých filozofů 20. století, definoval pojem fenomén coby „čistý jev“. Jako „to, co se samo ukazuje, a tak, jak se to samo ukazuje“. V podstatě bez jakýchkoli dalších předpokladů. I přes další a doplňující pojmy významu výrazu “fenomén” (fenomén poslušnosti, fenomén opuštěného hnízda) zkoumá, řekněme jednoduše, čisté fenomény. Nezkreslené našimi předpoklady. Stejně jako Kant, pomocí fenomenologické redukce dočasně vyřadí obecná, ale především převážně zažitá přesvědčení o subjektu . Běžně totiž člověk pokládá fenomén jen jako svůj přístup k člověku, věci nebo čemukoliv dalšímu. Všechny silné či trvalé smyslové zkušenosti lidé většinou přijímají jako fenomény. Což ovšem někdy vede až k absurdnímu paskvilu typu Robespierrova "Kultu Nejvyšší bytosti", v deistickém vidění klasického křesťanství v době velké francouzské revoluce.
Proto sdílím přesvědčení, že fenomény je potřeba co nejpřesněji zachytit. V reálném čase a prostředí, v historickém a společenském kontextu. Věcnou formou představit subjekt „v originále“. Tedy tak, že člověk může nezaujatě přistoupit blíže, volně, i z jiné strany, zblízka nebo naopak s větším odstupem. Pokud tak učiní, teprve potom může dané hanit, chválit nebo se vlastní existencí spolupodílet na vzniku i zrození toho, co nazýváme termínem fenomén. A to bez vždy subjektivního rozlišení či určení, zda se jedná o skutečnost nebo klam.
FENOMÉN MILOŠ ZEMAN, motto blížící se veřejné debaty v plzeňském prostoru DEPO 2015, vnímejme jako bod 0. Minimálně do jejího odvysílání. Český rozhlas Plus ve spolupráci se Sdružením pro rozhlasovou tvorbu, z.s., přináší podruhé speciální vysílání veřejné debaty. Což lze, vzhledem k funkci média veřejné služby, považovat za zcela legitimní formát programu. Veřejnost má příležitost setkat se a vyměnit si názory se zajímavými hosty. A to aktivní formou, kdy se publikum se od začátku debaty stává jednou z aktivních součástí, zapojené do diskuze. Nový formát živého vysílání z krajských měst moderuje Michael Rozsypal. Studijní a vědecká knihovna v Hradci Králové byla 14. listopadu 2017 první zastávkou živě odvysílaných přímých přenosů. Jak na frekvencích ČRo Plus, tak na jeho dalších platformách nových médií. Na téma "Jak vy[pro]hrát volby v Česku? ; Dnešní PLUS" diskutovali novináři Jindřich Šídlo a Jaroslav Plesl, ekonom Tomáš Sedláček, politoložka Vladimíra Dvořáková a expertka na politický marketing Alžběta Králová. Ve zcela zaplněné studijní knihovně proběhla názorově různorodá diskuse odborníků a občanů. Kultivovaně, slušně a korektně.
O osobě a osobnosti Miloše Zemana, v jeho téměř třicetileté politické kariéře, budou s příchozími diváky diskutovat Jiří Ovčáček - mluvčí prezidenta Miloše Zemana, investigativní žurnalista a spisovatel Jaroslav Kmenta, expertka na politický marketing Anna Shavit , novinář, spisovatel a exposlanec Martin Komárek a politolog FSS Masarykovy univerzity Prof. PhDr. Lubomír Kopeček, PhD. Přímý přenos debaty bude vysílán živě v tradičním pořadu Odpolední Plus a živý videopřenos také na webu a Facebooku Českého rozhlasu Plus.
Zda je prezident Zeman pro každého občana této země nebezpečným fenoménem nebo fenomenálním politikem, plně nezodpoví ani tato debata. Divákům a posluchačům může nabídnout možnost doplnit si informace, poodhalit některé nejasnosti, subjektivně revidovat politickou minulost a představit současnou a reálnou pozici Miloše Zemana. V debatě vysílané On Air, bude co nejpečlivěji dbáno zásad objektivity a vyváženosti, tolik potřebné pro pořad tohoto typu. Politická orientace nebo názory jednotlivých zúčastněných opravdu nehrají roli, v obsahu ani v kvalitě pořadu. Ten je povětšinou vnímán rizikově již svým obsahem. Ostatně formát rozhlasového přímého přenosu již v minulosti ukázal na svá možná rizika. Lánská noční můra Jana Pokorného, při Hovorech právě s Milošem Zemanem v listopadu 2014, nebo nedávný útěk Jiřího Paroubka ze studia, jsou toho jasným důkazem. S bipolárně naladěným publikem a s možností zapojit se (řízeně i neřízeně) do diskuse, tudíž do vysílání, není vyloučeno prakticky nic. Přesto věřím, že všichni ti, kteří přijdou, nenechají doma, mimo šály nebo rukavic, bazální lidskou slušnost, respekt a empatii.
