Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

DJKT: Johann Christoph Friedrich von Schiller - Úklady a láska

Schiller, klasika nad klasiku. Moc a zároveň bezmoc lásky svázané konvencemi doby i její majetnickou tváří, manipulace, nedůvěra, žárlivost, nenávist a smrt.

 Jedna z celosvětově nejhranějších tragédií Úklady a láska, původně nazvaná Luisa Millerová (podle hlavní ženské hrdinky), měla v mannheimském divadle premiéru 15. dubna 1784. Plzeňská činohra má tento kus na programu již téměř půl roku, premiéra tohoto dramatu v režii slovenského režiséra Mariána Amslera úspěšně proběhla 12. prosince 2015, tedy téměř půl století od posledního uvedení na zdejších jevištích. Mnozí z vás byli, stejně jako já, na premiéře, nebo představení viděli, ale dost bude i vás, u kterých tomu tak není. A proč si v Máji, čase opojném, nenajít dostatečně romantický večer spojený s návštěvou představení „Úklady a láska“.

 

 

Reálné postavy a příběhy z historie najdeme na pozadí téměř všech slavných tragédií velké a většinou nenaplněné lásky. Nejinak je tomu i u Schillerova dramatu, které nabízí divákovi ztroskotání lásky měšťanské dívky a mladého šlechtice na intrikách tyranského a nemoralistického šlechtického dvora. Reálným předobrazem a impulsem pro vznik této hry byla údajně i noticka z tehdejších novin o sebevraždě dcery stuttgartského muzikanta Kritze a vévodského majora von Böller, jehož otec, prezident von Bölller, sňatku milenců nepřál.

Friedrich Schiller, souputník J. W. Goetha, je společně s Christophem Martinem WielandemaJohannem Gottfriedem von Herder považován za autora tzv. výmarské klasiky. Všichni čtyři se zasloužili o rozvoj jazykovědy a umění, jejich dílo mělo nesmírný vliv na myšlení, kulturu i politiku celého 19. století. Schiller čerpal své náměty spíše z historie a v podstatě navázal jak v motivech, tak ve formální výstavbě textů na antiku, nabízí však příběh s mnohem komplikovanějšími a modernějšími hrdiny. Mimo klasické formy tragédie spojovaly tvorbu tohoto období také osvícenské i romantické prvky. Při dodržení linie expozice, kolize, krize, peripetie a katastrofa pracuje Schiller dále velmi často se sociálními tématy, osobní svobodou, otázkou moci i s obavou z jejího snadného zneužití. V jeho dílech najdeme velké emoce, ušlechtilé ideály, čisté a upřímné city, prostě lidskou či mezilidskou etiku vůbec.   

 

O autorovi

Johann Christoph Friedrich von Schiller se narodil 10. listopadu 1759 v Marbach am Neckar a zemřel o necelých 46 let později 9. května 1805 ve Výmaru. Představovat německého spisovatele, básníka a dramatika patřícího k velikánům literatury považuji za nošení sov do Atén, nicméně zmiňme několik základních milníků jeho života. I ten byl pro něho inspirací. Již v mládí narazil ve svém životě na nesvobodu a zlovůli moci. Ačkoliv chtěl studovat teologii, musel na rozkaz vévody, u kterého sloužil jeho otec jako lékař, nastoupit do Karlsschule (vojenská akademie založená Karlem Eugenem, vévodou Württembergským ve Stuttgartu), kde prožil celé své mládí do jednadvaceti let. Tato zkušenost ho vedla k sepsání jeho veleúspěšné divadelní hry Loupežníci (Die Räuber) v roce 1781. Slavná přednáška Divadlo jako mravní instituce z roku 1784 zformulovala, jaké by mělo být poslání dramatického umění. Vycházel z autorských zkušeností s uvedením a přijetím svých her, z nichž třetí v pořadí bylo drama Úklady a láska. I v jeho dalších dramatických dílech nacházíme historická témata. Jako básník byl ovlivněn poměry na vojenské škole, takže i jeho poezie vyjadřuje osvícený přístup a touhu po svobodě, projevuje v ní naplno své city a pohrdá přežitými standardy a společenskými pravidly. Stal se profesorem pro světové dějiny na univerzitě v Jeně a také onemocněl tuberkulózou. Prožil i románek podobný tomu divadelnímu, když se v roce 1783 zamiloval šlechtičny Charlotty von Wolzongen, ovšem vztah ukončila její matka. Nakonec se v roce 1790 oženil s Charlotte von Lengefeld a roku 1802 byl povýšen do šlechtického stavu.

 

 O historii

Friedrich Schiller byl neobyčejně plodným autorem klasických děl německé literatury, překládal z italštiny a angličtiny a podílel se na vydávání časopisů. Známe ho ovšem i jako autora textu Ódy na radost, současné hymny Evropské unie. Óda na radost, v němčině Ode an die Freude je původně báseň napsaná Schillerem v létě 1785 oslavující přátelství mezi lidmi. Její známější forma byla v upravené verzi zhudebněna dalším německým velikánem  Ludwigem van Beethovenem roku 1824 jako čtvrtá a závěrečná věta jeho Deváté symfonie.Mnohem méně známé jsou zhudebněné verze Franze Schuberta z roku 1815 nebo Petra Iljiče Čajkovského z roku 1865 a dalších.

 

O představení

Scéna představení inscenace ve starém divadle nabízí divákovi svou účelovou jednoduchostí možnost soustředit se na děj příběhu a skvělé herecké výkony. Rozporuplně nejednoznačný Ferdinand, jehož láska k chudé měšťanské dívce Luise je také projevem osobní revolty proti panovačnému otci, je rozhodně role, jejíž obsazení bývá alfou omegou celého představení. Ondřej Rychlý, syn herce a baviče Petra Rychlého, byla volba, které nebude muset nikdo litovat. Opojen láskou, vláčen zájmy a bezskrupulózními intrikami svého otce, ničen společenskými konvencemi a sžírán žárlivostí až k nenávisti – tyhle všechny polohy postava má a divák jim věří. Premiér von Walter, v podání tradičně démonického  Martina Stránského, se ovšem na synovy city neohlíží, rozhodne se ho tvrdě přivést k rozumu vynuceným a vykalkulovaným sňatkem s Lady Milfordovou, nešťastnou ženu plnou nenaplněných tužeb. Tuto roli svěřil režisér Zuzaně Ščerbanové, tajemníka Wurma s projevem sobě vlastním představuje Jan Maléř. Luisa si na rozdíl od Ferdinanda hloubku společenské propasti, která milence navzájem dělí, uvědomuje mnohem realističtěji a v podání Kláry Krejsové o tom nepochybujete.

 Poněkud méně výrazněji působí Miroslav Krejsa v roli Luisina otce Millera a Antonín Procházka v tragikomické postavě Von Kalba.

To ovšem nic neubírá na strhující podívané o pomíjivosti absolutní lásky, kdy triumfovat nad světem mocenských intrik mohou nakonec naivní a bezbranní mladí lidé v příliš dospělém a prohnilém světě jen svou smrtí.

Povrchnost, přetvářka, lakomství, korupce, touha po moci, slepá loajalita – to vše Schiller pranýřuje v tomto představení. A nutno si přiznat, že při tomto výčtu je hra jednoznačně nadčasová. Naposledy byly Úklady a láska uvedeny v plzeňském činoherním souboru v roce 1967. Věřím, že tohle představení si svého diváka najde a vydrží na repertoáru co možná nejdéle.

 

 

O tvůrc(č)ích

Slovenský režisér Marián Amsler vystudoval režii na bratislavské VŠMU a dnes již působí i jako pedagog. Prošel spoustou regionálních divadel, ovšem jeho nejvýznamnější působiště bylo zcela určitě brněnské HaDivadlo. K nastudování Schillerovy klasiky v DJKT a svému plzeňskému působení uvedl: „Máme skvělé obsazení. Dokonce si myslím, že herci jsou tou prací v dobrém slova smyslu nadšeni. Jsou tady dvě krásná divadla a já doufám, že to, co do své práce vložíme, se nám pak z hlediště vrátí. To, co se už dneska pomalu vytrácí, v tom Schillerovi ještě je."

 

O reprízách

Reprízy a tudíž možnost toto představení zhlédnout na vlastní oči najdete na webu  DJKT v Plzni.

Nejbližší termíny: 5 / 18. 5. 2016

 

Úklady a láska, DJKT Plzeň

 

O známkování

Splnění zadaného téma: 1

Dynamika představení: 2

Akce: 1-

Herecké výkony: 1

Hudba: 1

Scéna a kostýmy: 1-

Sociální a divadelní interakce: 2

Zapojení netradičních prvků: 1

Premiéře lze téměř vždy něco vytknout a ani Schillerově klasice v podání činohry DJKT se drobné chybičky nebo slabší momenty v představení nevyhnuly. Ovšem v kontextu a pro kvalitu celého představení to byly věci, které s přibývajícím časem zmizí a lze předpokládat, že je po téměř dvou desítkách repríz již neobjevíte. Jak psal sám Schiller - Čas poradí. Jen klidně vyčkejte! Musíme věřit okamžiku. Představení se může opřít o tradičně kvalitní herecké výkony a zajímavou scénickou hudbu. Uchopení klasiky německého dramatu Mariánem Amslerem je na inscenaci patrné a myslím, že velmi srozumitelně nabízí Schillerův text dnešnímu divákovi. Ten plzeňský si na návrat tohoto kusu do repertoáru musel počkat téměř půl století, takže vy ostatní neváhejte a rozhodně zbytečně nečekejte. Návštěvy tohoto představení rozhodně nebudete litovat.

Mám-li této premiéře vystavit vysvědčení podle nastaveného modelu, potom by vypadalo takto:

 

Friedrich Schiller – Úklady a láska

Divadlo J. K. Tyla v Plzni; premiéra 12. 12.  2015

Představení: Prospěl velmi dobře

Autor: Jan Raus | sobota 30.4.2016 10:00 | karma článku: 25,36 | přečteno: 1013x
  • Další články autora

Jan Raus

FeNoMen #2: Esther Abrami - Hudba je můj další jazyk

Povídání s francouzskou houslistkou Esther Abrami sice uvízlo déle na půlové pomlce, ale možná zdánlivě křehkou, ovšem nesmírně ambiciozní mladou umělkyni jen tak nic nerozhází, donc allons ensemble, découvrir elle liberté, oui?

2.6.2019 v 2:00 | Karma: 9,45 | Přečteno: 586x | Diskuse| Ona

Jan Raus

Taková NE/NORMÁLNÍ rodinka

“Taková normální rodinka” byl v roce 1971 de facto prvním československým sitcomem, příběh NE / NORMÁLNÍ čtyřčlenné rodiny, vsazený do notových linek úspěšného amerického muzikálu “Next to Normal”, prozatím míří k české premiéře

26.5.2019 v 22:00 | Karma: 16,73 | Přečteno: 2595x | Diskuse| Kultura

Jan Raus

Ten kdo neskáče (prý) není Čech

Kdo neskáče není Čech, hop, hop, hop! Kam jsme doskákali, podle koho skáčeme a komu na co ještě “skočíme” 30 let po listopadu 89? Trapného Putina na bruslích dostihla karma na koberci, ale již za pár dnů můžeme zakopnout všichni

14.5.2019 v 22:00 | Karma: 19,25 | Přečteno: 1752x | Diskuse| Politika

Jan Raus

MessenJah - Má stále nabito a udržuje balanc

Ačkoliv můj host patří věkově do jiné, mladší generace a hudebně do odlišného žánru, dlouhodobě shledávám na něm osobně, na jeho hudbě i na jeho postojích a názorech dosti sobě vlastního a zajímavého pro tento krátký rozhovor.

23.4.2019 v 15:40 | Karma: 12,58 | Přečteno: 2664x | Diskuse| Kultura

Jan Raus

Klímův Sternehoch - možnost, která se uskutečnila

Pokud lze napsat o operním kusu v Národním, že to je nářez, potom tak v dobré víře. rok po premiéře, s potěšením činím. Sternehoch v opeře jiný příměr, v mých očích a uších, zkrátka nepřipouští, stejně jako Ladislav Klíma samotný.

8.4.2019 v 20:40 | Karma: 12,69 | Přečteno: 959x | Diskuse| Kultura

Jan Raus

I'm not a 21st Century Digital Boy

Co způsobuje "inteligenční exploze ultra-inteligentních strojů" lidskému mozku a našim životům obecně? Je již dnes definován takový stroj, který sám o sobě daleko předčí všechny lidské intelektuální aktivity? Doufejme, že nikoliv

31.3.2019 v 14:15 | Karma: 23,75 | Přečteno: 5438x | Diskuse| Společnost

Jan Raus

FeNoMen #1: Alexandra Dodd - Papoušek, hokejka a bikiny

Alexandra Dodd, kapitánka ženského hokejového týmu Canterbury Eagles, hrajícího hokejovou ligu Nového Jižního Wallesu v Austrálii, coby premiantka v mediálním projektu o různých a úspěšných ženách současného světa okolo nás.

17.6.2018 v 12:11 | Karma: 31,33 | Přečteno: 3216x | Diskuse| Společnost

Jan Raus

Když muž sám snídá a žena je v práci

Pokud se dnes, z jakéhokoliv důvodu, ocitnete kdekoliv, kde je na hromadě přehršel různých magazínů pro ženy, musíte, jako muž, konstatovat, že tolik zbytečně potištěného papíru nenajdete možná ani ve Sběrných surovinách.

5.6.2018 v 15:16 | Karma: 34,21 | Přečteno: 9853x | Diskuse| Ona

Jan Raus

Kde domov můj? Zde domov můj...

Kde domov můj? V kraji znáš-li Bohu milém, duše útlé v těle čilém, mysl jasnou, vznik a zdar, a tu sílu vzdoru zmar? To je Čechů slavné plémě, mezi Čechy domov můj, mezi Čechy domov můj

1.4.2018 v 12:00 | Karma: 38,19 | Přečteno: 8045x | Diskuse| Kultura

Jan Raus

Kecy, sex nebo poezie? Račte si vybrat!

Stín ignorance, pohlavního diformismu, verbálního primitivismu uniformního stáda, v uměle polarizovaném světě, se nenápadně vkrádá i tam, kde bychom jej nejspíš ještě nedávno ani nehledali. Kupříkladu v poezii, a to i ve Vogonské.

20.3.2018 v 22:22 | Karma: 33,48 | Přečteno: 2252x | Diskuse| Kultura

Jan Raus

Muzikálové TICK, TICK ... BOOM! Jonathana Larsona

Tick,tick a BOOM? “Třicítka” klepe na rameno? Paranoia? Nuda? Svědomí? Zaprášená přání, co se nepovedla naplnit? V životě, který občas nedává očekávané, a naopak nečekaně odebírá chtěné? Hora ruit. Per aspera ad astra.

24.2.2018 v 12:00 | Karma: 35,99 | Přečteno: 2318x | Diskuse| Kultura

Jan Raus

Fenomén Miloš Zeman

Miloš Zeman, podruhé zvolený prezidentem republiky, je bezesporu fenoménem české politiky. Co Miloš Zeman dal a vzal české společnosti? Rozděluje ji, nebo naopak spojuje? A je opravdu prezidentem všech občanů České republiky?

4.2.2018 v 14:00 | Karma: 18,66 | Přečteno: 917x | Diskuse| Pozvánky, akce

Jan Raus

Ano, gratuluji vám všem, kteří jste volili Zemana

Po ukončeném klání se sluší říct: Sláva vítězům, čest poraženým. A k vítězství patří gratulace, že?

28.1.2018 v 9:30 | Karma: 34,58 | Přečteno: 2826x | Diskuse| Politika

Jan Raus

25 let na vlnách rádia Bla - Bla plus

Leden jasný, roček krásný. Těžko říct, zda chápat pranostiku ve smyslu počasí nebo stavu našich myslí. Každoroční start roku, čas na letmé ohlédnutí. Dnes k počátkům devadesátých let, prostřednictvím Rádia Bla Bla Plus. On Air 93

17.1.2018 v 0:25 | Karma: 28,15 | Přečteno: 1195x | Diskuse| Kultura

Jan Raus

Nika Nováková - S čistou radostí v dědečkových stopách

Během devadesátých let jí bylo plné jeviště. Ať v Divadle Archa s Jaroslavem Duškem, tak na jiných scénách. Dnes má její život trochu jiný směr i tempo, ale divadlo v jejím životě stále zůstává bytostnou záležitostí.

13.1.2018 v 13:13 | Karma: 23,72 | Přečteno: 1300x | Diskuse| Kultura

Jan Raus

Rok 2018: Osm v Baccaratu nestačí

Bezbřehý optimismus, navlečený na všechna nejasná očekávání, nedočkavě přešlapuje na ostrém startu roku 2018. Ten osmičkou ve svém letopisu tradičně zakulatí historii tohoto národa a rozdá jeho budoucnost jako karty na Baccarat.

1.1.2018 v 13:13 | Karma: 30,67 | Přečteno: 1147x | Diskuse| Společnost

Jan Raus

Kudy ven z kruhového objezdu?

Punk byl vždy hnutím lidí, kteří se cítili ze společnosti vyřazeni anebo do ní patřit nechtěli. Byl a je to prostor, kde má každý možnost se vyjádřit. tvořit podle svého, bez ohledu na konvence a normy. No Future? Dovolte úsměv.

16.12.2017 v 20:20 | Karma: 34,30 | Přečteno: 3734x | Diskuse| Kultura

Jan Raus

Lenka Vaníčková - I nádraží je katedrála

Je Václav Hrabě autor, díky kterému si na obchodní akademii uvědomíte, že určitě nebudete účetní a půjdete studovat literaturu, abyste se o něm dozvěděli více? Možná ano, možná ne, v případě Lenky Vaníčkové tomu tak bylo.

6.12.2017 v 13:12 | Karma: 29,32 | Přečteno: 896x | Diskuse| Kultura

Jan Raus

Něco takového by nevymyslel ani sám Mrożek - Tego by nawet sam Mrożek nie wymyślił

Česko-polské vztahy prošly v posledních sto letech mnohdy bouřlivým vývojem. Nyní jsou poněkud v útlumu. Politická absurdita současné moci je ovšem tím, co naše národy minimálně spojuje..Říkám si: Ani Mrozek by tohle nevymyslel...

25.11.2017 v 12:12 | Karma: 35,04 | Přečteno: 1858x | Diskuse| Kultura

Jan Raus

Markéta Vozková - Austrálie je zázračný kontinent

Práci i soukromí hodí Markéta Vozková na několik dnů za hlavu s razancí kriketového bowlera. Didgeridoo, maorská Haka v Lucerně i festivalový pelmel filmů od protinožců patří již tradičně v listopadu do jejího života.

14.11.2017 v 11:11 | Karma: 29,16 | Přečteno: 1059x | Diskuse| Kultura
  • Počet článků 86
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 2040x
občan ČR, zaměstnanec Českého Rozhlasu, volný novinář, ext.redaktor Divadelních Novin, Media Relationship manager v 4UM z.s, spolupořadatelfestivalu Strakonice nejen sobě 2015, textař a zpěvák kapely Z ničeho nic