Bluesový Hrabě nejen své generace

Za pár dnů, přesně 13. června, uplyne 76 let od narození básníka a bluesmana s duší načichlou Ginsbergem. Jmenoval se Václav Hrabě.

Jako člověk, muzikant, který píše texty k hudbě nebo chcete-li textař, mám k poezii víc než kladný vztah. Na rozdíl od písňových textů není poezie striktně vázána takty nebo počtem dob, tedy alespoň v některých z jejích forem, a dává plně prostor pro jazykové dílo, které se od běžné mluvy odlišuje používáním uměleckých prostředků jako jsou rým, rytmus, metrum, obraznost nebo symbolika. Přesto existují básníci a básnířky, jejichž poezie hudebníky přímo fascinuje a pobízí je k jejímu, stylově a žánrově různorodému, zpracování. Jen v naší kapele jsme za 26 let existence zhudebnili verše Jiřího Žáčka, Marie Poznaňské, Jaroslava Seiferta, Ivana Wernische nebo nositele Pulitzerovy ceny Theodora Roetheho. Pokud bych měl ovšem vybrat jednoho jediného básnického krále, potom nemusím dlouho váhat. Už jméno jednoho z nejslavnějších příbramských rodáků označuje hodnost příslušníka vyšší šlechty. Ano, tím mým vyvoleným je básník a významný představitel tzv. beat generation v Československu, Václav Hrabě.

Václav Hrabě

 

Klasiku z desek Vladimíra Mišíka, jakou jsou songy Variace na renesanční téma, Ty II., Jam Session, Tma stéká do kaluží nebo Kdybych už měl umřít, asi netřeba mnoho představovat. První jeho zhudebněné texty jsem na vlastní uši slyšel v roce 1990, kdy je prezentovala strakonická kapela The GIED ústy tehdejšího frontmana Ivana Křešničky. A jistě bych mohl ve výčtu muzikantů a kapel, které kdy verše „Máchy v texaskách“ použili pro své písně nebo je zhudebnili, pokračovat. Hrabě byl nejen básník. Byl i muzikant, básník – písničkář, trochu anarchista, špetku bluesman s duší načichlou Ginsbergem, autor mnohých nesmrtelných veršů plných bolestné pravdy, touhy a nezničitelné naděje. To, co dělá pro hudební skladatele či autory hudby z jeho veršů velké lákadlo, je volný verš, kterým jsou jeho básně psány.

 

 

Václav Hrabě za svého života (zemřel v pětadvaceti letech v roce 1965) nevydal jedinou básnickou sbírku. Na postupném zveřejňování jeho tvorby měl a dodnes má hlavní podíl doyen české poezie, recitátor, divadelník, kulturní publicista a redaktor, herec, moderátor a vysokoškolský pedagog Miroslav Kovářík, který byl zároveň editorem prvního knižního výboru básníka. Do širokého povědomí se Václav Hrabě dostal zejména díky usilovné snaze a práci Mirka Kováříka a editorské činnosti Jaromíra Pelce.

 

PhDr. Mirek Kovářík

 

V rozhovoru pro Mladou Frontu Dnes v roce 2001 Mirek Kovářík mj, uvedl:

 

MFD: Každopádně teprve po Hrabětově smrti si všichni uvědomili rozsah jeho básnického talentu…“

MK: „Jakpak všichni? Kdo ho kromě pár přátel z Violy znal? Dneska se k němu hlásí kdekdo.

V 60. letech se Hrabě programově přednášel jenom v mém litvínovském divadle. My jsme

z něj udělali generační ikonu a první neoficiální sbírku jsme mu vydali jako program našeho

představení. Tři měsíce po Hraběti zemřel mladý básník Ladislav Landa, ale ten neměl

svého oddaného interpreta, toho psa, co se pustí po stopě. Proto se nikdy nestal příliš

známým. Tvrdošíjně jsem Hraběte prosazoval a mám radost, že se mi podařilo strhnout lavinu

dalších nadšených šiřitelů.“

 Ke svým vzpomínkách dodal: „Václava Hraběte jsem poznal za jeho života jen jaksi mimoděčně – na chodbách pedagogické fakulty a společných seminářích, ale to jsem si uvědomil až dodatečně. Když mě pár měsíců po jeho smrti přihrála více méně náhoda opisy jeho básní, rozhodli jsme se je provést jako představení, jako jisté rekviem, přesně na rok a den po odchodu básníkově, v březnu 1966.“ 

 V souvislosti s odkazem a popularizací díla básníkova musím uvést další jméno - Ivan Rajmont. Právě on přivezl opis jeho textů do Litvínova v roce 1965. Litvínovské Docela Malé Divadlo, věnující se především hudebním produkcím doplněným poezií, se s příchodem Mirka Kováříka transformovalo ve významnou malou scénu využívající podobných principů jako ostatní divadla malých forem - negaci oficiálního pojetí interpretace poezie, které propagovalo uhlazený přednes bez osobnostního přínosu interpreta.

 

 

Tvorba Václava Hraběte úzce souvisela s jazzovou a bluesovou hudbou. Sám se učil hrát na několik hudebních nástrojů a koncertoval se studentskými kapelami, proto symbióza hudby a jeho veršů nepřekvapí. Jedno čerpá ze druhého a vzácně harmonicky se doplňuje. Pokusy o včlenění Hraběte díla do historického kontextu české poezie před rokem 1989 probíhal tu a tam nesměle v různých tiskovinách (za tuhé normalizace v roce 1975, na který připadlo desáté výročí jeho smrti, o něm v žádných novinách nebo časopisu nevyšel ani řádek), jeho sbírky vycházely sporadicky v malých nákladech a tak se na šíření Hraběte odkazu, mimo několika divadelníků, podíleli převážně právě hudebníci a muzikanti. Hrabě s Františkem Gellnerem totiž splňovali vytvořený předobraz poetického rebela, plného citového strádání, utápění v alkoholu, v manifestačním odporu k tehdejšímu světu a v nenaplněném hledání pravdy či smyslu takového života. Lze ho označit jako jednoho z nejvýraznějších básníků beatové a československé bigbeatové generace. Bluesový hrabě nejen své generace.

 

Ať jste jeho příznivcem nebo odpůrcem, jeho básně přetrvaly šest dekád a jeho jméno, ale i dílo, dobře znají i dnešní mladí lidé. Nejspíš i proto, že Václav Hrabě psal své verše (nechtěně či vědomě) pro obyčejné lidi svojí doby, ke kterým se wolkerovsky hlásil. Byl básníkem, který poetizoval nejprostší věci a jevy lidského života, snažil se umělecky identifikovat s Majakovským, Gellnerem nebo Villonem. Sám se stylizoval do role outsidera, člověka vědomě stojícího na okraji „spořádané“ společnosti a svou poezii nepsal pro „pasáky poezie a koštéry metafor“. Těžko spekulovat, jak by vypadal jeho život a kariéra nadějného básníka po srpnu 1968, ovšem velké iluze si o jeho nenaplněném osudu nedělejme. Tehdejší nomenklatura s ním nesouzněla ani jako s mrtvým. Jaký byl skutečný život tohoto českého beatníka, to se snaží popsat ve své knize„12 taktů pro Václava Hrabě„ Jiří Žák. Kniha vyšla v roce 2010, ovšem nejedná se čistě o odbornou publikaci. Naopak v ní Žák rozkrývá různé zajímavosti a popisy událostí z jeho života.

 

básníkův hrob v Lochovicích, okres Beroun

 

Pondělní nedožité 76. narozeniny Václava Hrabě mohu nejlépe připomenout jakoukoliv jeho básní. Což je pocta, kterou by kvitoval asi každý básník či autor.

.

Václav Hrabě - Ty

To není alej kaštanů které kvetou
to není zástup andělů s myrtou
to je noc
Modrá a bílá
Na Vltavě zamrzly lodě a svatební kytice

Máš oči jako tabák
A stromy na podolském hřbitově
jsou cypřiše a stříbrné štiky
Jednou jsi řekla: "Já si tě najdu"
Je noc
Modrá a bílá
Kouř u stropu se chvěje jako tvoje ruce
V bytě nad námi někdo poslouchá Händla
slyšíš
"Vodní hudba"
napudrované růže
v téhle zimě
to je ale nerozum že?

Máš oči jako tabák
Bojím se abych to všechno nezkazil
nějakým překrásným gestem

Až půjdeš zítra ode mne
potkáš paní domácí jak se vrací
s masem na neděli
bude se divit že jsi tak mladá
a už se touláš po nocích

Pak si řekne že jsou tím stejně vinni
komunisti
"Podolí není Montmartre" upozorní mne jemně
inženýr z prvního patra
Dáma v tramvaji se ušklíbne
protože budeš hrozně moc vonět kouřem

Bude ráno
Střízlivé
šedé a moudré jako vlasy mého otce
Málokdo si všimne
že máš oči
jako tabák

 

 

 

Autor: Jan Raus | středa 8.6.2016 22:00 | karma článku: 34,02 | přečteno: 1564x
  • Další články autora

Jan Raus

FeNoMen #2: Esther Abrami - Hudba je můj další jazyk

Povídání s francouzskou houslistkou Esther Abrami sice uvízlo déle na půlové pomlce, ale možná zdánlivě křehkou, ovšem nesmírně ambiciozní mladou umělkyni jen tak nic nerozhází, donc allons ensemble, découvrir elle liberté, oui?

2.6.2019 v 2:00 | Karma: 9,45 | Přečteno: 586x | Diskuse| Ona

Jan Raus

Taková NE/NORMÁLNÍ rodinka

“Taková normální rodinka” byl v roce 1971 de facto prvním československým sitcomem, příběh NE / NORMÁLNÍ čtyřčlenné rodiny, vsazený do notových linek úspěšného amerického muzikálu “Next to Normal”, prozatím míří k české premiéře

26.5.2019 v 22:00 | Karma: 16,73 | Přečteno: 2595x | Diskuse| Kultura

Jan Raus

Ten kdo neskáče (prý) není Čech

Kdo neskáče není Čech, hop, hop, hop! Kam jsme doskákali, podle koho skáčeme a komu na co ještě “skočíme” 30 let po listopadu 89? Trapného Putina na bruslích dostihla karma na koberci, ale již za pár dnů můžeme zakopnout všichni

14.5.2019 v 22:00 | Karma: 19,25 | Přečteno: 1752x | Diskuse| Politika

Jan Raus

MessenJah - Má stále nabito a udržuje balanc

Ačkoliv můj host patří věkově do jiné, mladší generace a hudebně do odlišného žánru, dlouhodobě shledávám na něm osobně, na jeho hudbě i na jeho postojích a názorech dosti sobě vlastního a zajímavého pro tento krátký rozhovor.

23.4.2019 v 15:40 | Karma: 12,58 | Přečteno: 2664x | Diskuse| Kultura

Jan Raus

Klímův Sternehoch - možnost, která se uskutečnila

Pokud lze napsat o operním kusu v Národním, že to je nářez, potom tak v dobré víře. rok po premiéře, s potěšením činím. Sternehoch v opeře jiný příměr, v mých očích a uších, zkrátka nepřipouští, stejně jako Ladislav Klíma samotný.

8.4.2019 v 20:40 | Karma: 12,69 | Přečteno: 959x | Diskuse| Kultura

Jan Raus

I'm not a 21st Century Digital Boy

Co způsobuje "inteligenční exploze ultra-inteligentních strojů" lidskému mozku a našim životům obecně? Je již dnes definován takový stroj, který sám o sobě daleko předčí všechny lidské intelektuální aktivity? Doufejme, že nikoliv

31.3.2019 v 14:15 | Karma: 23,75 | Přečteno: 5438x | Diskuse| Společnost

Jan Raus

FeNoMen #1: Alexandra Dodd - Papoušek, hokejka a bikiny

Alexandra Dodd, kapitánka ženského hokejového týmu Canterbury Eagles, hrajícího hokejovou ligu Nového Jižního Wallesu v Austrálii, coby premiantka v mediálním projektu o různých a úspěšných ženách současného světa okolo nás.

17.6.2018 v 12:11 | Karma: 31,33 | Přečteno: 3216x | Diskuse| Společnost

Jan Raus

Když muž sám snídá a žena je v práci

Pokud se dnes, z jakéhokoliv důvodu, ocitnete kdekoliv, kde je na hromadě přehršel různých magazínů pro ženy, musíte, jako muž, konstatovat, že tolik zbytečně potištěného papíru nenajdete možná ani ve Sběrných surovinách.

5.6.2018 v 15:16 | Karma: 34,21 | Přečteno: 9853x | Diskuse| Ona

Jan Raus

Kde domov můj? Zde domov můj...

Kde domov můj? V kraji znáš-li Bohu milém, duše útlé v těle čilém, mysl jasnou, vznik a zdar, a tu sílu vzdoru zmar? To je Čechů slavné plémě, mezi Čechy domov můj, mezi Čechy domov můj

1.4.2018 v 12:00 | Karma: 38,19 | Přečteno: 8045x | Diskuse| Kultura

Jan Raus

Kecy, sex nebo poezie? Račte si vybrat!

Stín ignorance, pohlavního diformismu, verbálního primitivismu uniformního stáda, v uměle polarizovaném světě, se nenápadně vkrádá i tam, kde bychom jej nejspíš ještě nedávno ani nehledali. Kupříkladu v poezii, a to i ve Vogonské.

20.3.2018 v 22:22 | Karma: 33,48 | Přečteno: 2252x | Diskuse| Kultura

Jan Raus

Muzikálové TICK, TICK ... BOOM! Jonathana Larsona

Tick,tick a BOOM? “Třicítka” klepe na rameno? Paranoia? Nuda? Svědomí? Zaprášená přání, co se nepovedla naplnit? V životě, který občas nedává očekávané, a naopak nečekaně odebírá chtěné? Hora ruit. Per aspera ad astra.

24.2.2018 v 12:00 | Karma: 35,99 | Přečteno: 2318x | Diskuse| Kultura

Jan Raus

Fenomén Miloš Zeman

Miloš Zeman, podruhé zvolený prezidentem republiky, je bezesporu fenoménem české politiky. Co Miloš Zeman dal a vzal české společnosti? Rozděluje ji, nebo naopak spojuje? A je opravdu prezidentem všech občanů České republiky?

4.2.2018 v 14:00 | Karma: 18,66 | Přečteno: 917x | Diskuse| Pozvánky, akce

Jan Raus

Ano, gratuluji vám všem, kteří jste volili Zemana

Po ukončeném klání se sluší říct: Sláva vítězům, čest poraženým. A k vítězství patří gratulace, že?

28.1.2018 v 9:30 | Karma: 34,58 | Přečteno: 2826x | Diskuse| Politika

Jan Raus

25 let na vlnách rádia Bla - Bla plus

Leden jasný, roček krásný. Těžko říct, zda chápat pranostiku ve smyslu počasí nebo stavu našich myslí. Každoroční start roku, čas na letmé ohlédnutí. Dnes k počátkům devadesátých let, prostřednictvím Rádia Bla Bla Plus. On Air 93

17.1.2018 v 0:25 | Karma: 28,15 | Přečteno: 1195x | Diskuse| Kultura

Jan Raus

Nika Nováková - S čistou radostí v dědečkových stopách

Během devadesátých let jí bylo plné jeviště. Ať v Divadle Archa s Jaroslavem Duškem, tak na jiných scénách. Dnes má její život trochu jiný směr i tempo, ale divadlo v jejím životě stále zůstává bytostnou záležitostí.

13.1.2018 v 13:13 | Karma: 23,72 | Přečteno: 1300x | Diskuse| Kultura

Jan Raus

Rok 2018: Osm v Baccaratu nestačí

Bezbřehý optimismus, navlečený na všechna nejasná očekávání, nedočkavě přešlapuje na ostrém startu roku 2018. Ten osmičkou ve svém letopisu tradičně zakulatí historii tohoto národa a rozdá jeho budoucnost jako karty na Baccarat.

1.1.2018 v 13:13 | Karma: 30,67 | Přečteno: 1147x | Diskuse| Společnost

Jan Raus

Kudy ven z kruhového objezdu?

Punk byl vždy hnutím lidí, kteří se cítili ze společnosti vyřazeni anebo do ní patřit nechtěli. Byl a je to prostor, kde má každý možnost se vyjádřit. tvořit podle svého, bez ohledu na konvence a normy. No Future? Dovolte úsměv.

16.12.2017 v 20:20 | Karma: 34,30 | Přečteno: 3734x | Diskuse| Kultura

Jan Raus

Lenka Vaníčková - I nádraží je katedrála

Je Václav Hrabě autor, díky kterému si na obchodní akademii uvědomíte, že určitě nebudete účetní a půjdete studovat literaturu, abyste se o něm dozvěděli více? Možná ano, možná ne, v případě Lenky Vaníčkové tomu tak bylo.

6.12.2017 v 13:12 | Karma: 29,32 | Přečteno: 896x | Diskuse| Kultura

Jan Raus

Něco takového by nevymyslel ani sám Mrożek - Tego by nawet sam Mrożek nie wymyślił

Česko-polské vztahy prošly v posledních sto letech mnohdy bouřlivým vývojem. Nyní jsou poněkud v útlumu. Politická absurdita současné moci je ovšem tím, co naše národy minimálně spojuje..Říkám si: Ani Mrozek by tohle nevymyslel...

25.11.2017 v 12:12 | Karma: 35,04 | Přečteno: 1858x | Diskuse| Kultura

Jan Raus

Markéta Vozková - Austrálie je zázračný kontinent

Práci i soukromí hodí Markéta Vozková na několik dnů za hlavu s razancí kriketového bowlera. Didgeridoo, maorská Haka v Lucerně i festivalový pelmel filmů od protinožců patří již tradičně v listopadu do jejího života.

14.11.2017 v 11:11 | Karma: 29,16 | Přečteno: 1059x | Diskuse| Kultura
  • Počet článků 86
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 2040x
občan ČR, zaměstnanec Českého Rozhlasu, volný novinář, ext.redaktor Divadelních Novin, Media Relationship manager v 4UM z.s, spolupořadatelfestivalu Strakonice nejen sobě 2015, textař a zpěvák kapely Z ničeho nic