No, jo - kočka a voda, známá to nesourodá dvojka. I když, u krátkosrstých psů to není o nic lepší. Tak Edu nekoupu, a je klid. Jen v létě na dvorku

Honzo, moc fajn vzpomínání (taky na Lindu myslím, moc se mi líbila)

Marie, díky. Ani sousedův vestík moc vodu nemusí. Jednou jsem byl u toho, jak omylem spadl do jezera a byl z toho pěkně otrávený. Zato miluje sníh

Můj Mourek se relativně rád koupal a skvěle plaval. Ale od myší nechával vždy ocas, asi byl moc tuhý nebo nevím.

Tak to měl nejspíš těch pár utajených vodnických genů. Pokud jde o ty ocásky, zřejmě je neměl rád, podobně jako například někteří lidé neradi biskupa z kuřete

Díky Lindě za její povídání z druhé strany. Jsem moc ráda, že nám dvounožcúm skrze svého dvounohého služebníka občas něco mňoukne. A je to odbře, díky tomu ji má rádo i mnoho dalších lidí (a já se k nim hlásím také).

Díky Lindě za její povídání. Jsem moc ráda, že si na nás vzpomene i na té druhé straně a sem tam nám skrze Vás něco mňoukne. A je to dobře, protože díky páníčkovi (nebo spíše dvounohému služebníkovi) ji mají rádi i další lidé (jako např. já).

Ach jo, už zase... Nejdřív se mi první příspěvek nezobrazí, a když ho napíšu znovu, je tam dvakrát. Že by se mnou Vaše Linda z té druhé strany vesele laškovala?

. Když jsme na chatě, tak před dveřmi máme myší nespočet. 3 vděčné kočičky nás krmí.

A zbavují vás otravných hlodavců. Anežko, dík

... takhle jsem vždycky narychlo pila doma po přilítnutí ze školy a mazala do hudebky

tak konečně ....někdo se mi tuhle snažil namluvit, že kočky myši jenom chytaj.

Honzo, hezký čtvrtek

Radko, správní kočičí lovci to mají asi tak, že první myš toho dne se sní celá. druhá tak napůl a další už jsou na chlubení před diváky

Měj krásný den

Krásné povídání!

Mimo jiné, kočičí odpor k vodě a následné burcování všech ze spaní nás zachránilo před týdnem od větší potopy, když praskla trubka tlakové vody a už půl chodby plavalo.

Tak to byla moc šikovná číča

Pozorovat a dívat se na hrající se kočky bývá často zábavnější než čučet na televizi Honzo, tady padá sníh...

Horste, pamatuju, jak kdysi měli jedni známí televizi, vyndali z ní obrazovku a všechnu elektroniku, takže zbyla jen dřevěná bedýnka. Dali tam kočkám polštářek, ty to přijaly jako pelíšek a hernu zároveň, a rodinka měla o večerní zábavu postaráno.

Honzo, opět krásná vzpomínka na dámu Lindu

Jitko, dík

Honzo, já znám koupání těch mých čubinek a to je taky dílo. Pěkné povídání

Pavle, zkus je přeštěkat, aby o tom též něco naškrábaly