Už jsem trnula, že ji dali do děcáku...

Stejně máš můj obdiv a Ty dobře víš proč

Wow silný příběh

To rozhodně, díky za čtení.

Rodičovství by se měli děti učit na školách, vydávat brožury... Můj ex byl "přísný", ale nedůsledný, protože hospoda a kamarádi byli přednější, syna nazýval: idiot a kdybych mu nestála v cestě, tak ho "mydlil" denně. Já jsem zase byla až moc benevolentní... také nám, mému ex to vlastně bylo jedno, na jeho slova došlo, syn je: idiot, jak se mi vždycky snažil přesvědčit, .... Puberta se synem zamávala a já jsem prořvala spoustu nocí a dní, když jsem nevěděla kde syn je.... Ale dokázal se se vším poprat... Už je to minulost....

Tak zaplať pánbůh, že synátor nakonec "dospěl." A ten Váš ex, Ivano, si nejspíš nezasloužil nic jiného, než stát se tím ex.

Hodně přísná, autorativní výchova občas tohle způsobí.

Bývá to často bipolární, dítě buď chce být stejné jako jeho rodiče nebo úplně opačné

I tohle se stává? Zřejmě ano.

Bohuzel ano. Diky za cteni, Evi.

Taky bych zdrhla, ale ne k aktivistům.

A kam, Klári?

To je Honzíku zase pěkně silná káva...

Díky za čtení, Vladimíre.

Příběh ze života o rodičích a dětech. Děkuji za krásné nedělní čtení.

Díky, Ireno, hezký večer.

Mám dvě dcery, už od začátku jsme se stali i kamarády...

U nás přesně totéž, Horste.