Maličkost

Ten nadpis a pár prvních vět (ale článek jsem přečetla do konce!) ve mně okamžitě vyvolalo silnou vzpomínku; no, je to třicet let, co naděláme.

Byl bílý den, jsem vidoucí, ani brýle jsem zatím nikdy nepotřebovala, přede mnou stál člověk, kterého jsem už dva roky velmi dobře znala - a přes to jsem ho nepoznala. Ano, byla jsem si jistá, hlas, hlas je na sto procent Leošův - ale tohohle člověka jsem nikdy v životě neviděla! A basta! A fidli!

On si totiž milý spolužák Leoš přes prázdniny oholil mohutné a pěstěné vousy i kníry.

Re: Maličkost

sám jsem se kdysi párkrát ocitl v roli toho vašeho Leoše a bylo docela veselé pozorovat reakce okolí (a že ženy tohle změnami účesů, barev vlasů, make-upem apod. dělají mnohem více...). Rozdělil bych reagující na dvě zcela odlišné skupiny: 1) těžko poznávali ( = asi jako vy Leoše), 2) neomylně poznali (jen tak mnohdy nahlas přemýšleli - "hele ty ses nějak změnil, ale přemýšlím, v čem?")

Asi je to tím, co kdo zasouvá do paměti jako vjem z druhého člověka. Třeba výraz očí hned tak nevyměníte.

Co si nepamatujete, to jste se nenaučil.

Postrádá smyslu opakování životů, když si z nich nic nepamatuji.

To je jako poslat dítě do školy, aby se naučilo číst a psát, a po první třídě mu to z hlavy vymazat a po prázdninách je poslat znovu do první třídy, kde se to zase znovu učí. To je absurdní nesmysl. Takhle pitomě existence fungovat nemůže.

Protože si z minulých životů nic nemapatujeme, tak neměly smysl, neboť jsme se nic nenaučili. Když jsme se nic nenaučili, žádný náš vývoj se nekoná.

Z toho dovozuji vadnost nejen Vaší teorie, ale všech reinkarnačních teorií, ať už jsou součástí buddhismu nebo hinduismu nebo animismu či NewAge.