Opet vyborny clanek, jelikoz jsem dlouha leta pracoval v psychiatrii, tak clanek mel k me mysli blizky vztah. Bohuzel z praxe vim, ze pokud se pacient rozhodne pro sebervrazdu, tak ani pobyt na oddeleni neni zarukou, ze se muv tom zabrani. Pokud pacient nema tak zvany "osobní zostreny dozor" (neumely preklad do cestiny, nevim, jak se tomu u vas v CR rika) 24 hodin - a v tom se zahrnuje i dozor pri toaletnich ukonech, coz je samozrejme velke naruseni pacientovy integrity a zde se pouziva jenom kdyz opravdu neni vyhnuti, tak se sebevrazde bohuzel neda ani na psychiatrickem oddeleni na 100% zabranit.

Díky za čtení, Dane, zdravím tam k Vám.

Smutné, hodně moc.

Zdeni, díky

Honzo, smutné téma, ale krásně podáno

Děkuji, Jitko. Sněží, máme tu druhé vánoce.

Hezky napsané i když smutné povídání. I to je život, když onemocní duše, léčba je těžká. Něco o tom vím.

Díky, Dani, hezký večer.

Běhá mi mráz po zádech

Je to silný příběh, díky za čtení.

Jane přimlouvám se za příběh s Maruškou. Neštěstí je tady příliš. Ale díky za dobrý konec.

Maruška bude, Marceli. Myslíme na Tebe a na Vás.

Také nevím, jak se mohla předávkovat v nemocnici????

Nevím, možná jak píše Šárka kousek níž.

Teď budu přemýšlet, jak se mohla dostat k práškům. Nejspíš si schovávala, co jí dávali...

To uz se nikdy nikdo nedozvi.

Hodně dobře napsáno Život je život, není vždycky plný legrace a zábavy. Ale jde o to všechny strasti překonat

Díky, Kamčo

Honzo, ale příště zas něco veselého. Já se taky polepším a napíšu radši zas nějakou srandu.

Moc mi ty fóry teď nešly, Šári, snad se to zase spraví.