Hodne let jsem pracoval ve zdravotnictví. Dnes kdy jsem na opačné strane, a čas od casu potřebuju, pomoc zdravotníků, můj pohled na pomahajici, tech které pomoc potřebují, se trosku změnil. Pripomina mi to povídku od Franc Kafky "Hladovějící Umělec". Jednoduše shrnuto, jeden mluví o voze, a druhy koze. Ale to je vše co mame, a zapsat pánbůh za to. Díky všem tem dobrým lidem které ve zdravotnictví najdou své poslání.

Díky za komentář. Je mi jasné, že není vše ideální, ale o to víc si vážím těch, kteří to berou opravdu srdcem.

Smutné ovšem je, že mě takový projev ani moc nepřekvapuje...

To už je život, Klári

Lépe už skutečný zájem o práci projevit snad ani nelze. O onu osobu musí být mezi zaměstnavateli přímo rvačka.

O tom nemůže být pochyb

Tak to je zážitek pro silné nervy i žaludek. Honzo, smekám před Janičkou, zachovala se perfektně, slušně a opravdu profesionálně. Po takovém hovoru to chce rychle silné kafe a pustit otevřeným oknem něco čerstvého vzduchu.

Zdeni, dík, na to kafe se jí musím ještě zeptat.

Tak dcera v administrativě...tak to nemá ani představu jak fyzicky a psychicky je náročná práce pecovatelek.Ty řečický o poslání a lásce k babickam může vykládat leda tak někdo z kanceláře kdo nikdy netahal těžké ležáky a neutiral zadky. Ty vaše babičky jsou někdy dost nepříjemné stařeny.Tahle práce je tvrdá a špatně placená dřina.Kdo může tak odejde a kvalita personálu v domovech klesá a tak to může vypadat u pohovoru i takto...

Jak kde.

Tak to je škoda, to by babičky a dědové ožili. (To byl vtip.( Tuším, o jaké etnikum kráčí, rádi taky používali: Ať tě sežere rakovina! - A písmeno pí trénujou hned děti. Jednou mě takhle oslovily dětičky ve věku asi tří let, sotva chodily holky a už uměli gynekologicky nadávat!! Pozoruhodné.

Holt tréning

Tak to je síla!

Ti teda řeknu

To žalovatelné oslovení používáme už léta jako výstižný opis/ popis jistých Osob/osob

Ano, ale ty osoby, ktere tim opravdu jsou, by mohly vyuzit prave onu zalovatelnost

Velká karma. Díky své profesi jsem měl školní a vzdělávací praxi v dětském domově, u lidí s mentální retardací, v rehabilitačním ústavu, pasťáku i v domově důchodců. Každé má svoje, ale pro mě byl ten domov důchodců nejnáročnější. Ano, práce tam je především poslání.

Diky, o tom nelze pochybovat.