Super, živě si to představuju. Jedna technická - profesor, kterého děsili bouchacími kuličkami, se jmenoval Matulka - hrál ho Jindřich Plachta, Voříšek byl ten mladší, bývalý žák gymnázia.

Aha tak jsem si to popletl, díky za upřesnění

Jak jsem vylekala stařičkého učitele chemie.

Nebyl to žádný oheň, ani síra. Přežil, jen lapal po dechu, když jsem mu prozradila, že pracuji coby laborantka v jednom podniku. Já, žačka s prospěchem nevalným.

Dovedu si ho živě představit

Honzo díky tobě jsem si vzpomněl na své dětství a neřesti, no co já se nadělal pitomostí

Jo, Pavle, ty časy jsou už dávno pryč Díky, hezký den

Číst Tě je lahůdkou. Z místa činu se vzdaluji do nezvěstnosti, návrat neurčitý. Tvoř dál, Honzo, umíš pobavit

Horste, dík, přeju vše dobré ve vzdáleném neznámu

Pane Pražáku, dnes jste se zasloužil o upevnění mého zdraví, protože jste mě rozesmál.. Dobře napsáno. Vaše vypravěčské umění s časem roste a kvete.

Díky, paní Miloslavo, se smíchem na rtech se hned lépe usíná

Honzo, tak to je krásný!!!Já se ale jakýchkoliv chemických pokusů stranila a to trvá dodnes, ač jsem seniorka!

Dobře děláš, Jitko

Hm, teď budu do rána přemýšlet, co se v těch experimentech asi používalo. Taky mám podobný příběh, na chemické soutěži jsme měli rozlišovat kyseliny podle reakce s kovy. Nějak mi to nešlo, a tak jsem nechtěně zamořila místnost chlorem. Škoda jen, že mi do rozdrážděných a nejspíš i trochu poleptaných sliznic hned sedla nějaká mrcha a měla jsem po velikonočních prázdninách. Za to druhé místo v Praze asi nestálo...

No, já na chemii moc nebyl. Jediný můj domácí žertík spočíval v propáleném koberci, když jsem v tehdejší skleněné lékovce smíchal síru s hypermanganem. Hezky v kuchyni nad dřezem, aby se nic nestalo. Pak jsem to zapálil, krásně to hořelo, tak jsem do toho nalil vodu, abych to uhazil. Takyže to zhaslo, tak jsem si to odnesl jinam, ale ono mi to cestou, potvora, samo znovu chytlo. Já se lekl a pustil to, akorát na ten koberec