pěkné

Díky.

Jane, výsledek přípravy mužstva:

Vždy mít mladou, chytrou, pěknou a zdravou manželku. A když je i bohatá a věrná, ejchuchů!

Radši slezu z toho stromu...)

Marceli, Marceli...

Jo, s jedním důchodem je to blbý. A kdy jdeš na šachy?

No, pri dnesnich cenach je to bida. Na sachach jeste nejsme presne domluveni, ale jestli budes mit sluzbu, rad na Te mavnu, je to tam

Smutné, ale hezky napsané.

Po takovém zážitku si člověk nějak víc váží všeho, co považuje za samozřejmost. Dík, Šári.

Píšete hezky i o smutných věcech. Redakce vyhlásila soutěž, já furt melu svoje. Nejlepší Bloger - je život! On vlastně o každém z nás, napsal jakýsi blog. Život je vlastně hra, má pravidla, pravda, pro mnohé nemá. Do pravidel vstupuje i cosi neuchopitelnéhjo, tak potřebného - Štěstí . Co s tím ?

Píšu sebe., chlapa. Asi je dobré si uvědomit, že např. "Odcházíme ze světa" okamžitě - Tím prvním, radostným nádechem novorozence! Asi při tom posledním - Pro změnu výdechu, bychom měli mít připravenou odpověď. "Tak proč jsme vlastně žili, co jsme si od toho slibovali"? Já jsem se logicky přesunul k rodině, hlavně pak dětem. Pojem, "dobře vychované dítě", je pak asi to, které si je vědomo, že má otce, matku. Dělá nějakou reciprocitu - návštěvy, péči. To pánovi umožněno nebylo ...'

Podobě, beru za dobrý model, že ženy se dožívají vyššího věku. Bonmot, že "Má v létě na muže házet stín a v zimě jej zahřívat - na konci cesty, mu zatlačit oči". Koneckonců, kdo se má na to manželství po tolika letech vlastně dívat, že! Vše je pak jednodušší ... Opět, tady je model, kdy nebohý pán, zcela osiřel! Takže usuzuji, že do pravidel jsem, se snad dostal, včetně toho štěstí. To přeji všem ... Dovětek, než teda své oči zavřu, spolehněte se, do Blogera Vám šoupnu svůj hlas lidu ! ...

Díky za krásný komentář, Miroslave. Klasický model rodiny a předávání všeho dobrého a potřebného z generace na generaci je základ. Přijde mi, jako by se v dnešní moderní době trochu vytrácel.

Az mi vyhrkly slzy, az na par rozdilnych cisel, jakoby jste psal o me, a mnoho jiných lidi v mem veku. Nejhorší je dělat rozhodnuti, co dělat, a co nedělat s vědomím, ze na nápravu asi nezbývá moc casu. Na zdi mam přilepeny dva nápisy (1) Stari není jednoduchý a (2) Člověk si musí život zasloužit. Jen malo lidi by mohlo psat tento příběh aniž by se pasovali na znalce a vedatora (bez vlastni zkušenosti). Díky.

Díky za čtení, Jiří, i když jsem o něco mladší ročník, připomněl jste mi otázku, kterou si občas pokládám: Jaké úkoly mě tady na tomhle světě ještě čekají a jak je dokážu splnit? Odpověď pochopitelně neznám.

Jsem ráda, že jste se našli a brzy skoč na ty šachy

Bezpochyby, Jitko.

Tak nějak to občas chodí. Ale musí to tak být? Být na stáří sám je asi nejhorší.

Tobě.

Asi by nemuselo, kdyby... Ale vis, Pavli, jak je sluvko kdyby zradne.

Smutné, pravdivé - jako život sám. Člověk si při čtení ledacos uvědomí. Poutavý příběh, díky za něj.

Dekuju za cteni.