Díky za článek. Napadá mne české úsloví: "neví, co by roupama dělal..."

Trefné, rozhodně. Díky.

děs a běs taky to ježdění na vagónech-myslím že hodně dělá facebook-kde se inspirují podobnými hloupými nápady

No právě, tyhle blbosti jsou hrozně nakažlivé

Patrně neví, proč je v Nehvizdech na náměstí u školy to zábradlí...

Nafackovat, ale obávám se, že v některých případěch by pomohlo opravdu jen to, až si jeden z nich vážně rozbije ústa A pomohlo by to jen na dobu omezenou, než kolem toho opadne rozruch a na toho nešťastníka se zapomene. Nechci být pesimista, ale tak to prostě je.

Jo, je to tak, bohužel

Opravdu super zábava. Ach jo to raději at ́sedí doma u počitačových her.... Vám Honzo hezký den a všem bezpečnou jízdu

Jo, tak ty jsou rozhodně neškodnější. Díky, Dani, hezký den.

To, že ti adrenalinoví hrdinové mohou přijít o život, nebo být doživotní mrzáci, mi žíly nijak zvlášť netrhá. Je to jejich (blbá) volba. Daleko horší je, že při pokusu řidiče vyhnout se srážce, může dojít k dopravní nehodě a na blbost těch teenagerů mohou doplatit životem nevinní lidé.

Ječn takimpro ilustraci...V Rakousku jsem se blizil k prechodu silnicve a asi 7 lety skolak vystartoval..Mohl sem mit infarkt

Když o něčem podobném slyším, tak si vzpomenu na třídní schůzky, kde jeden "vysoce postavený" tatínek (právník nebo ředitel) tvrdil učitelce a všem rodičům, že vychovávat má škola a ne rodiče!

Jj, asi byl tak vysoko, že neměl čas normálně žít. I s tou výchovou potomků.

Z podobných "her" se mi dělá dost nevolno. Úplně mi stačí každé ráno "adrenalinový" zážitek typu: matka s děckem přebíhá koleje půl metru před jedoucí tramvají, aby snad někde byli o tři vteřiny dříve, případně aby už nikdy nedorazili na dané místo... Ufff!

O to hůř, že nemá rozum ani dospělá osoba, navíc matka. Z toho mě mrazí.

A hodně štěstí potřebují i ti za volantem, protože kdyby se něco zlého přihodilo, mají šrám na duši na celý život a dlouhé vysvětlování před zákonem, zvláště, když si to mládež vyzkouší na přechodu.

To rozhodně

Nafackovat parchantům.Člověk se s tím piplá a rozčiluje aa oni pak takhle hazardují se životem

Přesně tak, Davide.

Už v roce 1963, nebo 1964 se šestiletí!! kluci vsadili, kdo přeběhne silnici na poslední chvíli. Přebíhali, strhla jsem auto za obrubník, zastavila a jak fúrie jsem jsem jednoho dohonila. Řvala jsem "jak se jmenuješ"! Leknutím jen drkotal zuby a šustil (doslova) ššššštylárek vavavaššššíček. Vyhrůžky, že to řeknu u nich doma, jsem ale nesplnila. Neměl otce, jen moc nemocnou maminku s hodně dětmi.

Ale takový zážitek nejde zapomenout.

Podle mě jste udělala asi to nejlepší, co bylo v dané chvíli možné