Tak to nakonec dobře dopadlo :-). jen mě trochu překvapuje jak často spoludiskutující na podobné chování naráží. Já jezdím MHD denně, ale že by v tramvajích stařenky a těhule stály, zatímco mladíci všech ročníků seděli sem ještě neviděla. V drtivé většině případů mladší pouští sednout starší, těhotné a tak. Stane se že i stařeček stojí, ale v drtivé většině případů proto, že ostatní sedící jsou také starší a častěji proto, že stát chce (nééé, nevstávejte, já jedu jen jednu zastávku a než bych sedl, zase vstávám). Jsem mladá, a bezdětná ale jednou v zimě, když sem si strčila knížku za bundu (sněžilo a neměla jsem žádné zavazadlo) mě pouštěli kvůli domnělému těhotenství sednout rovnou tři lidi - nechtěla jsem nic vysvětlovat, tak jsem poděkovala a sedla si :-). No a někdy si prostě člověk nevšimne. Je zamyšlený a není povinností každého kdo sedí, se každou zastávku pečlivě rozhlížet, jestli náhodou nenastoupil někdo starší.

Tím chci jen říct, že to s námi podle mě není zdaleka tak špatné, jak by se podle článku a diskuse mohlo zdát.

Jsem moc rád, že máte lepší zkušenosti.

Jednou jsem si uříznul pěknou ostudu, když jsem si o nějaké mladé ženě myslel, že je v jiném stavu, ale ona byla jen tím charakteristickým způsobem více oplácaná. Tak vehementně jsem jí nabízel své místo k sezení, až mi vynadala se slovy, že není ani těhotná, ani nemocná

Hezký den

Karma .

On by se ten příběh dal brát i jako alegorie na dnešní poměry - Arogance moci, netečnost velké části společnosti k neakceptovatelnému chování, ale i naděje v to, že být slušný je normální a arogance bude jednou spravedlivě potrestána ....

Vystizne receno, maly prumet spolecnosti do konkretni situace.

Karma je zdarma. Jen so mohl do té namyšlené palice uhodit více, třeba se mu rozsvítilo. Moc hezký blog o lidech se srdcem na pravém místě.

Nechci prat nikomu nic zleho, ale tez me to napadlo, Dani. Hezkou nedeli

Mne jen udivuje, že by některý náš význačný politik jel obyčejným metrem.

Vsak uz byl kvuli tomu taky pekne prednaprdnuty.

Ředitele zeměkoule potkávám poměrně často, nejen v metru. A babičky sokolky mne pouštěly, když jsem měla zlomenou nohu a berle a tramvaj byla plná nevidících a neslyšících mlaďochů. Převychovávat někoho v dospělosti nemá cenu, ale prý na každého jednou dojde...

To me nikterak neprekvapuje.

Víte, dělá mi trochu problém, uvěřit tomu příběhu. Hulvát, vámi popisovaný, je jako vystřižený zkraje let devadesátých, jen má navíc mobil. Navíc v okruhu lidí, které já znám, by se chlapi mezi sebou poprali o to, kdo pustí nastávající maminku sednout. Nebo by si raději stoupli všichni, aby si mohla paní vybrat sedadlo.

(Možná cestovatel v čase, který si nevšiml, jak moc se společnost změnila mezi roky 1991 a 2021?)

Nevim, jen jsem popsal videne. Hezkou nedeli.

Raději nekomentuji, Vám Honzo karma

Ivo, chapu, bylo by to na zlutou kartu. Diky za cteni.

++++++

Dik