V sedmnácti mě porazilo auto, dostalo smyk a vletělo na chodník. Dokud si nejsem jista, že auta stojí nepřejdu. Nesnáším je za zády, pořád se otáčím jestli na mě nejede. Je to tak dávno, ale ten strach mě neopustil.

Věžím, že to musel být zážitek na celý život, Dani.

Nedávno jsem viděl stát policejní dodávku těsně před přechodem. Něco tam řešili a patrně si neuvědomili, že mohou další neštěstí přivolat.

No měli dát pokutu sami sobě

Asi nikdy nezapomenu, jak mi před lety vyběhla zpoza dodávky stojící těsně před přechodem na přechod dáma na jehlách. Já měla tehdy čerstvý řidičák, žádné zkušenosti a zkrátka jsem jí tam nečekala. A ona zase nečekala mě. Já zadupla brzdu a zastavila téměř na fleku, jak jen to ze čtyřicítky jde. Paní se zastavila uprostřed přechodu a chvíli jsme na sebe vyplašeně zíraly.

Byla to chyba na obou stranách. A v tom je přesně ten problém, lidé nepředvídají. Stačí, aby nepřemýšlela jedna strana a průšvih je na světě...

Čekat, že ten v autě nebo v čemkoli udělá to nejhorší, co se v dané chvíli udělat dá. To trochu pomáhá.

To bylo na silnici, nedávno jsem vyšla z optiky ve Štěpánské a kolem vstupních dveří obchodu to profrcel cyklista a vzápětí musel zastavit na semaforu pro chodce. On me prý viděl, ale ha s ním na chodníku před vchodem do obchodu nepočítala, bylo to fous.

V Praze až příliš častý jev

Uf, to bylo o fous! Přechody, kde není vidět, kdo se blíží, nemám ráda ani jako chodec, ani jako řidič. Líbí se mi připomínka, že pokud jde o přednost na přechodu, je dobré si při jejím "vymáhání" uvědomit jednu věc. Auto je "silnější" než člověk.

To je dobrá zásada

Ten problem vidim v ceske legislative. Ve vsech zemich stare EU ma chodev na zebraprechodu absolutni prednost a zadna dodavka nema tesne pred prechodem co stat.

Neustale to opakuji, ze kdyz se nekdo blizi k prechodu, auta uz z dalky zpomaluji a zastavuji.

To ano, ale nelze na přechod bezhlavě vlézt, zvlášť, když ten člověk není vidět. Kdyby jel ten řidič rychleji, tak by to při nejlepší vůli neubrzdil.