Svoboda zákazů a státní buzerace

Jak často slýcháme v mainstreamových médiích fráze o dnešní svobodě a nutnosti ji chránit? Opravdu nějakou ještě máme?

Novodobé metody státního dozoru, příkazy a usměrňování mas jsou dnes v mnoha ohledech propracovanější, než tomu bylo v době předlistopadového socialismu. Mnozí budování tohoto elektrického ohradníku pro občanské stádo bohužel slepě podporují, aniž by tušili, že se to dříve či později obrátí proti nim samotným. Vždyť jen z několika málo posledních příkladů se musí průměrně vnímavému člověku dělat nevolno.    

Zatočili jsme s kuřáky a „alergeny“ v soukromých hospodách, s nakupovači o svátcích, se segway-isty ve městech, s domovní svobodou skrze kontroly popela v kotlích. Zakázali jsme zahradní párty u vlastního domu po desáté večerní, tak jako ohňostroje kdykoliv. Budeme buzerovat a trestat vodáky, kteří si dají jedno či dvě piva (mimochodem, mediální vystupování zběsilého vrchního regulovčíka Ťoka v této věci mě už vůbec nepřekvapuje, ač je mi stále vrcholně odporné). Musíme se dokonce bát nechat otevřené okénko u svého auta, aby na nás nedopadla ruka zákona za tu troufalou bezpečnostní hrozbu, které jsme se dopustili. Pokud tedy nedovřené okénko je za pokutu, jak potom policisté naloží s mým zcela otevřeným autem bez oken i střechy na parkovišti před obchodem? Zřejmě mě na místě rovnou zastřelí.

Vůbec pak nepřekvapuje samozřejmá arogance a drzost, kterou aktuálně předvedl ředitel městské policie Prahy 1 Stejskal, když kritizoval své podřízené za nedostatečný počet ukládaných sankcí. On totiž výkon policie nelze hodnotit jinak než skrze represi, že? A myslíte, že tomuto mistrovi dá někdo přes prsty nebo ho dokonce odvolá? Ale jděte, vždyť on vlastně neudělal nic jiného, než že tímto svým hloupým přípisem popsal celý systém státních represivních složek, které zde nejsou především jako služba veřejnosti, ale hlavně jako plánovaný zdroj dodatečných příjmů konkrétních rozpočtů. Jen by mě zajímalo, jak by podobný pokyn vypadal v případě primáře traumatologického oddělení nemocnice či velitele hasičského sboru. Lámání kostí kolemjdoucích ze strany lékařů a cílené zakládání požárů hasiči? V případě vedení policejních sborů jsme si ale na podobné svinstvo už tak nějak zvykli, že ano.

Kde tohle skončí?

Držte si klobouky, šíření tohoto společenského či bezpečnostního „dobra v našem zájmu“ zdaleka není u konce. Politici a úředníci si s ním prostě nikdy nedají pokoj, pokud jim to ve volbách nezarazíme. Proč taky, vždyť musí vykazovat činnost ve prospěch společnosti, ne? Brzy konečně dorazíme automobilisty, zatneme tipec všem žroutům nezdravého jídla, všelikým rušičům veřejného pořádku a společenské harmonie, prostě všem, kteří mají tu drzost mít jiný názor, životní styl nebo priority. To vše rukou hlasitých či mocných menšin ve jménu údajné většiny.

Je evidentní, že výčet podobných příkladů o aroganci státní moci, všeobjímající státní buzeraci a usměrňování už dnes nemá konce. Hlavně pak přijímejme z úst zprofanovaných politiků a mainstreemových médií klišé, jak si musíme vážit svobody, kterou jsme si v roce 1989 vycinkali klíči na náměstích…

Cesta ven z této pasti je ještě otevřená, pouze je rok od roku užší. Stačí „jen“ navolit novou politickou garnituru, která dobrovolně oseká moc politiků a omezí nezřízenou daňovou loupež.