Ačkoliv se tématu výroků a osobnostních kvalit českého prezidenta většinou vyhýbám, nedá mi to, abych po přečtení podrážděných reakcí na jeho slova o efektivitě řecké práce nenapsal pár vět. Opět se totiž mnozí bojí říkat pravdu naplno, ať již jsou za tím obyčejné antipatie vůči naší hlavě státu, eurofilní postoje či cokoliv jiného.
Prezident Václav Klaus byl možná s přísným a generalizujícím výrokem o řeckém přístupu k práci mírně neopatrný. V zásadě však mezi řádky popsal to, co si většina obyvatel zbylé Evropy myslí, tedy, že Řecko žilo dlouhodobě nad poměry, resp. na účet někoho jiného a že štědrost politiků, státu či přeneseně také zaměstnavatelů přijímala drtivá většina obyvatel jako samozřejmost.
Není pro mě žádným překvapením, že se ozvaly potrefené husy (premiér Papandreu a mnoho dalších). Jejich odkazy na „směřování k rozpadu Evropy“ či „absenci úcty k Evropské unii“, která je i tak již vnitřně v podstatě rozložená, jsou licoměrné a účelové. Mimochodem, na řeckých webech se dokonce objevila absurdní výtka o Klausově rasismu.
Každý, kdo se opováží upozornit na fakt, že řecké problémy se exportují za hranice, je okamžitě onálepkován. Ať je eurorealistou, euroskeptikem či kýmkoliv jiným. Řecku se jednotnost Evropy v tomto období velmi hodí do krámu. Evropa za něj totiž platí jeho účty. Je to zcela pochopitelné ale současně také velmi nechutné. Stát, který již dávno měl zkrachovat, se díky penězům jiných udržuje dlouhodobě v neudržitelné předbankrotové situaci. Nedej bože, aby někdo upozornil na fakt, že si za to vše Řekové můžou sami. Tedy téměř všichni...
Co mě ovšem znovu nepříjemně překvapilo, kolik euro-servilních domácích našinců se vyrojilo, kritizujíce prezidenta za „další mezinárodní ostudu“, „zjevný euroskepticismus“ (který je pouhým eurorealismem), či „povýšenectví“ apod.
Stručně řečeno, kritizovat a upozorňovat na problémy se zřejmě nesmí. Je to totiž politicky nekorektní...
DOVĚTEK EX-POST: článek se netýká hlavního smyslu prezidentova výroku o nekompatibilitě řecké ekonomiky s ostatními ekonomikami EU (tedy i s eurem), ale zaměřuje se především na myšlenku, která je v jeho prohlášení vedlejší a zní tak více méně mezi řádky (řecký přístup k práci, efektivita atpod.)
