...aneb Svobodní jsou extrémisté... Dokázal bych vyjmenovat celou plejádu podobně přemýšlejících. Nazvěme je třeba generelně "odpůrci strany Svobodných“ tedy odpůrci liberalismu, eurorealismu a rovného přístupu ke všem skupinám obyvatelstva i jednotlivcům bez rozdílu. V poslední době se v souvislosti s evropskou dluhovou krizí, stavem Evropské unie jako takové a našimi domácími problémy na Šluknovsku vyrojil opravdu bezpočet absurdních článků, nabízejících zkratkovité argumentace, laciné soudy a primitivní škatulkování, směřující právě proti Svobodným.
Pojďme si některé základní teze této široce definované skupiny (euronaivisté, etničtí aktivisté a další) probrat:
- aby bylo možné rázně argumentovat, je potřeba názorového konkurenta patřičně dehonestovat a onálepkovat. Nevadí, že předpoklady, na kterých takové onálepkování stojí, jsou zcela vadné a nepatřičné. Účel to před čtenáři splní a to je hlavní
- svoboda jednotlivce, určitých skupin obyvatelstva či celých národů je pojem pro ně poměrně vzdálený, záleží jim zejména na řízeném narovnávání domnělých nedokonalostí společnosti, trhu nebo i jednotlivců. Jejich vztah k Evropské unii a jejím institucím je nepokrytě naivní a každý kdo se opováží vznášet otázky či zdravě pochybovat o efektivnosti jejího fungování je okamžitě ocejchován za svůj údajný nacionalismus, čecháčkovství a euroskepticismus.
- svoboda jednotlivce je chápána omezeně a dosahuje maximálně do bodu, kdy naráží na "vyšší" sociálně-inženýrské ideje a jejich realizaci
- klasický liberalismus vycházející z principů svobodné volby a zcela přirozeného fungování společnosti a ekonomiky, tedy bez umělých vnějších (státních) intervencí, je klasifikován jako radikální, extrémistické, zhoubné či dokonce "nahnědlé" myšlení. Zvláštní. Natolik jsme si zvykli na současný stav věcí kolem nás (maximální dozorování státem, neúnosně vysoké zdanění, všepokrývající zákony a dojem, že stát za nás vše vyřeší), že to, co je přirozené, se nálepkuje jako extrémní a to, co je fakticky extrémní, se paradoxně označuje za normální.
Ideje, které směřují ke zmenšení prostoru státu v ovládání životů nás všech a tudíž větší míře individuální svobody, se srovnávají s absolutně protikladnými totalitní režimy minulosti. A to i přesto, že ani podsouvanou styčnou plochu rasismu či nacionalismu v nich prostě najít nelze (viz pan Hassan a jeho urputné rovnítko mezi Svobodnými a Dělnickou stranou). Svědčí to pouze o fatální omezenosti a neinformovanosti šiřitelů takových pitomostí. Pro pány Hassany a další bude nutné základní myšlenku poněkud zjednodušit, aby byla i pro ně pochopitelná: je propastný rozdíl mezi odmítáním generelního zvýhodňování určité skupiny obyvatel (jak prosazují Svobodní) a prvoplánovou nesnášenlivostí k jiným etnikům či národům. Od té jsou Svobodní opravdu velmi daleko, právě díky výše naznačeným principům svobody a rovného přístupu ke každému.
Srovnání s nacismem a fašismem je tak kardinální hloupostí. Místo toho, aby etničtí aktivisté, prosazující absurdní pozitivní diskriminaci na vrub většinové společnosti, ocenili, že existuje politický subjekt, který se snaží prosadit rovná práva pro všechny, tedy i pro ně samotné a jejich celé etnické menšinové skupiny, očerňují účelově kohokoliv, kdo se snaží takovéto myšlenky nechápajícím objasnit. Na druhou stranu je nutné uznat, že je jejich přístup poměrně racionální, neboť potenciální ztráta, byť jen nepsané výhody, ze které lze těžit, by pro ně byla bolestná
- této skupině je vlastní také laciné srovnávání a manipulace. Pokud se teoreticky v určitém cíli (nikoliv z podstaty) shodují Svobodní např. se Sociální demokracií, neznamená to, že je SSO odnoží levice. To však pro příslušné zaslepence není vůbec podstatné a škatulkování se nevzdávají. Zejména v případě přístupu k řešení etnických problémů.
- a konečně, často se při prosazování spravedlivého a rovného přístupu ke všem podle zásluh dostává autorovi takových myšlenek bezpočtu osočení kvůli údajnému podněcování rasové nesnášenlivosti a štvaní. Jak zvláštní, že si etničtí aktivisté neuvědomují, že se svým počínáním právě tohoto dopouštějí, že jejich názory plodí nevraživost, proti které sami brojí. A to vše jen z důvodu, že by při narovnání podmínek došlo ke ztrátě zvýhodnění, souvisejících s existencí pozitivní diskriminace.
Závěrem bych rád apeloval na všechny pro-evropské, pro-etnické a pozitivně diskriminační ignoranty, pány Macháčky, Hassany a mnohé další, aby se vyvarovali laciného nálepkování strany, jejíž program se ani neobtěžovali nastudovat či dokonce zevrubně pochopit. Studium zdrojů je jejich hlavní diskvalifikací v argumentaci, která se často opírá po hříchu jen o dojmy a povrchní interpretace z druhé ruky. Tito komentátoři by měli především důkladně studovat zdroje, dříve než vpustí roztřepené myšlenky do klávesnic svých počítačů.
