Kdosi krásně poděkoval tomu pánovi, který tráví celý den před televizními kamerami, aby bez ustání vysvětloval svoji práci pro lidi. Jenom zapomněl dodat, nebo nezapomněl, a já jsem nedával dobrý pozor, že pro ně pracuje zadarmo.
Celých dvacet čtyři hodin, kterých má jeden celý den. A kdyby měl den hodin osmačtyřicet, nepochybně by pracoval pro lidi čtyřicet osm hodin před kamerami, a nepochybně by to zdůraznil, aby si toho lidé vážili a psali mu děkovná otevřená psaní. A kdyby náhodou to nikdo nenapsal, napsal by to za něj tvůrce čaulidí.
Kdosi jiný pak spílá lidem, pro které pracuje náš pán před televizními kamerami zatím jen dvacet čtyři hodin, dokud ještě má den pouhých dvacet čtyři hodin (až bude mít hodin osmačtyřicet, nepochybně bude ten pán pro ně pracovat celý den i celou noc), za to, že i kdyby vládu vedl Ježíš Kristus, lidem by se nezavděčil. Neboť lidé si neváží toho, že ten pán pro ně pracuje před kamerami a mluví, jak něco bude, něco nebude, a až to bude, tak to nebude, nicméně zajisté bude, co podle něj nebude.
Jistá je však jedna věc. Kdyby vládu vedl Ježíš Kristus, tak by ho ti lidé, pro které by pracoval, s radostí ukřižovali a dlouho to pak oslavovali.
Což se tomu pánovi před televizními kamerami nemůže stát. Lidem, pro které pracuje, se líbí, že zakazuje a zakazuje a zakazuje. Navíc dodává, že jako první na celém širém světě. Oni tam v tom světě trestuhodně zanedbávají péči o lidi, ano, jsou pomatení a ničemu nerozumí. Ničemu nerozumí, to si zapamatujtě.
A tak je zakázáno tohle a támhleto a taky tamto, také oné a ani neuběhne jedna hodina, je to něco jiného. Jde to rychle, tvrdá opatření se těm lidem líbí a píší pak otevřené dopisy tomu pánovi do televize, jak jsou vděční.
Není to ovšem vůbec černobílé. Na sociální sítě zatím zákazy nedorazily, pán v televizi sedí dvacet čtyři hodin před kamerami a nemá čas, přiznejme si, že to nestíhá (nikdo přece není bez chyby). A tam se to mele kvůli nějakým rouškám a respirátorům, kterých se nedostává zdravotnickým zařízením, lékárnám, prostě nikomu. Kdyby byl Ježíš Kristus premiérem, neváhal by, udělal by zázrak a bylo by po ptákách. Jenomže náš pán před televizními kamerami zázraky neumí. Zatím.
Kdoví, třeba se to naučí. Ale nebojte se, nenaučí, proč by to dělal? Oni by ho ti lidi stejně pak ukřižovali.
