Stříhali až dostříhali na tisíc kousků

a pak ty kousky rozdávali v zalepených obálkách na jednom pražském nádraží, ale jenom tomu, kdo se zrovna namanul, zvečera včera a možná i odpoledne. Dnes už jim nezbyl ani jeden kousek pro někoho, kdo se o celý den opozdil.

Jednu obálku s jedním kouskem z tisíce a ještě několika pak poslali do Brna, kdoví, zda žlutým autobusem, holubí poštou nebo přímo úředně pro husu na provázku.

Ale předtím, než vzali do ruky nůžky, museli zdolat vysoké lešení a posléze po střeše se vydat ke stožáru, kde vlál ten symbolický symbol. Mrskal sebou ve větru jako kapr na suchu, a najednou se ztratil a pátrači, když po něm pátrali, ničeho nevypátrali. Jen obrovské trenýrky zavlály nad stem věží proletářskou červení, dočasně jak pokaždé je všeho do času nežli na věky. Mnozí zaplakali nad milovanou ztrátou hlásající milosrdnou lež, že pravda na stožáru vítězí. Ale dříve než se vyplakali, jak mávnutím kouzelného proutku začal sebou ve větru jako kapr škubat nový kus v ceně pětatřiceti tisíc korun na stole českých. Smějícím se cynikům však brzy ztuhnul jejich škleb, neboť trenýrky symbolizující proletářský kurs proměnily se v předmět doličný k procesu budoucnosti.

A najednou ten symblol zjevil se jako zázrak vyjevený v evangeliích, kdy  z jednoho kusu najednou tisíc a o něco více kousků obohatilo hladovějící náhodné cestující na jednom pražském nádraží a jednu brněnskou husu na provázku. A opět zazněla sborová lamentace podobná nářku opuštěné Ariadny, ach, nechte mě zemřít, lasciate mi morire. Lamentování o zneuctění standarty prvního prezidneta bylo však ponekud irelevantní, ten rozstříhaný hadr nebyl totiž žádným historickým kusem poctivé textilie, vždyť nebyl to ani hadr, ale jen úplně obyčejná jakási umělá nepromokavá hmota, hlásající, že prezident se nachází právě doma v trepkách a nikam neodchází, a to teprve od roku 1993, o TGM ani náznak tušení.

Až těch tisíc a pár desítek kousků bude jednou starých rovných padesát let od letošního roku, jejich historická hodnota znásobí se padesátkrát, zajisté i oněch obřích trenýrek proletářské barvy rudé jako vlčí máky. Kéž je noví majitelé zachovat ráčí a nevyhodí je na nelegální skládku někde u příkopu. Jenom tak symbol jedinečného okamžiku léta páně 2016 zastíní pak všechny symboly vegetující bez příslušné dějinné akce.