Jak si kdo ustele, tak si také lehne, praví jedna lidová moudrost. Během II. světové války připravovali lože Československu Stalin se svým aparátem a komunisté v čele s Gottwaldem za využití osobních ambicí lžiprezidenta E. Beneše. Národ si na připravené lože lehl a ležel, až bylo po více než čtyřiceti letech zcela proleželé. Pak mu bylo dovoleno lože opustit a každý si začal připravovat lůžko jak kdo uměl. Uběhlo dlouhých dvacet let a již máme opět náznaky, že nám to lůžko někdo srovná do patřičných mezí.
Jakým způsobem nás komunisti srovnali do těch kasárenských kavalců? V jejich terminologii šlo o dvoufázovou nenásilnou revoluci, během první fáze - národně demokratické revoluce - byl využit parlament s komunisty v čele, s vybranými kolaborujícími stranami, k okleštění demokracie. Byly vytvářeny Národní výbory s nevolenými zástupci na principu paritního zastoupení stran Národní fronty. Bylo započato znárodňování průmyslu a půdy, byli vyhnáni občané německé národnosti a ukraden jejich majetek, to vše pod patronátem Moskvy. Po převzetí moci komunisty došlo k druhé fázi, tzv. socialistické revoluci. Tento model se osvědčil a byl využit v dalších zemích, na kterých mělo ruské impérium zájem, na Kubě, v Chile, v Portugalsku a jinde.
Principem nenásilného uchopení moci byl "tlak shora" a "tlak zdola". Využití klíčových pozic ve vládě, zejména ministerstva vnitra a obrany, ministrerstva informací, které ovládalo sdělovací prostředky, to byl tlak shora. Tlak zdola využíval masové organizace, zejména sjednocené odbory, k organizování pouličních demonstrací.
Nikdo snad nepochybuje, že Rusko má zájem ovládnout své ztracené pozice ve Střední Evropě. Jaká je tedy situace u nás dnes? Paroubkova ČSSD nedávno obsadila většinu postů v regionální správě (dříve Národní výbory), v níž vládne i s komunisty. K tlaku shora jí už chybí jen vítězství v příštích parlamentních volbách. K tlaku zdola využívá nejen odbory v čele se svým senátorem Štěchem, které organizují pouliční demonstrace (někdo to nazývá cestovní kancelář s nákupními zájezdy do Prahy), ale také např. mediálně masovou organizaci Ne základnám, podporovanou zjevně ruskými tajnými službami. Rétorika některých špičkových představitelů této strany je výrazně proruská a protiamerická. Nedávná Paroubkova cesta do Moskvy dává jasný signál, jakou zahraniční politiku hodlá zahájit potenciální příští premiér. V pozadí stojí prorusky orientovaný prezident, mající zájem na slabosti Evropy. Vůbec v této situaci nejde o moc zdůvodněnou komunistickým náboženstvím. Jde jen a jen o moc pro pana Paroubka a jeho zatím (pokud vyhraje) věrných. A je dost zřejmé, že se shodnou strategií, jaká je popsána výše, je tato moc udržitelnější.
Dnes jsme opět na rozcestí, kterým směrem se vydáme. Cestuji rád, ale s panem Paroubkem cestovat nehodlám. A už vůbec ne do Moskvy.
