Na Václavském náměstí uprostřed v podchodu působí již přes padesát let toaletářka. O svých životních zkušenostech se ráda svěřuje svým zákazníkům. I poslední projev pana prezidenta zanechal stopu...
Platí se předem, pánové! Člověk se nesmí ani otočit a hned by chtěl nějakej chytrák proklouznout, aby se vyprázdnil grátis! Známe to! Starej, mladej, voháknutej jak vandrák nebo ministr, dneska tě vokrade i chlap v kněžský sutaně, protože je to falešnej kněz, kterej to všecko někde ukrad. Dneska se nedá věřit nikomu!
Už jsme vám zaplatili, paní! Jo, zaplatili, zaplatili, kdybych si neřekla, tak ani ťuk, i když je to tady napsáno velkými tiskacími písmeny. Heleďte, tady jsou páni, tak sem nelezte! Dámička se urazila, asi neumí číst, ukřivděnej ksicht, ale to na mě neplatí, takovejch tu bylo! Já tady pracuju už víc jak padesát let a znám všecky fígle, jak se sem dostat bez placení. Nelezte sem, matko! Nelezte sem, nelezte sem! Moc si nedovolujte, nejsem vaše matka! Já to tady mám na starosti, aby tu bylo čisto, zatímco každej to tady jenom pocáká, zaneřádí nebo poblije. Ale já to musím uklidit, pánové, já nejsem zvědavá na ty vaše ptáky, já vám je neukousnu. A kdybyste tušil, kdo tady všechno byl, tak ani nepípnete. Nóbl páni tady byli, takoví, co se uměli producírovat na veřejnosti jak králové na přehlídce, ale tady, pane, tady byli schlíplí jak zmoklé slepice. A dávejte pozor, ať se netrefíte vedle. Už jsem to dnes utírala nejmíň dvacetkrát. Když někdy byla v provozu jenom jedna kabinka, to jste měli vidět, jak jim lezly oči z důlků, třásli se jak ratlíci, přešlapovali a svíjeli jak ta dnešní mládež na mejdanech. Tady jim ta nóbl fazóna byla na prd, tady šlo především o to, aby si nenasrali do kalhot. A v tu chvíli nebylo nic důležitějšího na světě, než ta páchnoucí kabinka, kterou jsem já svejma rukama a erární štětkou čistila, aby ji moh použít další nóbl pasažér a zasmradit to podle svý příslušnosti. Za ta leta, pane, jsem poznala tolik kunčaftů, že byste je ani nespočítal. Každej z nich tady ztrávil část svýho života a zanechal za sebou svoji stopu. Každej dějinnej úsek tu byl zaznamenanej, tady na tomhle místě od všech, od bezvýznamnejch po ty nejvýznamnější. Nikdo se tomuhle místu nemoh vyhnout, když to na něj přišlo. Tudy, skrz tenhle hajzl, pane, kráčí dějiny! Každej by si měl vážit příležitosti, přijít sem, předem zaplatit, posloužit si a odejít v klidu a míru. Trochu pokory slušelo by každýmu.
A že jste mi sympatickej, pane, něco vám prozradím. Dokážu totiž odhadnout, kdo je kdo, podle toho smradu, co za sebou ti nóbl zákazníci zanechaj. A největší smrad byl vždycky po komunistech a estébácích. Voni to sice měli napsaný na čele, ale ten smrad, to překonalo všecky fantazie o pekle.
Takovej slušnej, a taky se netrefil.
