Palach dnes

Obávám se, aby se letošní 50. výročí úmrtí Jana Palacha nezvrhlo podobně, jako se zvrhly loňské "oslavy" výročí okupace sovětských vojsk v roce 1968. Jakoby bylo co oslavovat. A bohužel, ani v tomto roce, 51 let po okupaci 

Československa našimi bývalými rudými bratry, 50 let po zoufalém činu Jana Palacha a 30 let po pokusu vytvořit standardní demokratický právní stát, nemáme důvod se opíjet uspokojením.

Netroufám si čin Jana Palacha jakkoliv vysvětlovat či zkoumat nebo odhadovat motivace, které ho vedly k vyhrocenému demonstrativnímu aktu sebezničení. Jan Palach se stal pro mě symbolem. Symbolem skutečnosti, že totalitní režim, který si náš národ vlastní vinou nechal po II. světové válce vnutit, byl odporný a hnusný, za druhé symbolem toho, že kolaborace s takovým režimem, v němž si lidé nechávají křivit charaktery, je stejně hnusná a odporná, a proto tehdy mladý člověk upozornil drastickým způsobem, v jaké realitě jsme žili a jak ta realita může pokračovat. Za třetí se stal Jan Palach symbolem odporu vůči totalitní moci projeveném v tzv. Palachově týdnu v roce 1989, kdy vzpomínkové akce na Václavském náměstí, místě Palachova činu, byly brutálně potlačeny. A právě v onom roce 1989 se zdálo, že ta třetí symbolika po zhroucení bolševického systému bude mít navrch, protože jsme projevili touhu zařadit se po bok civilizovaných zemí a tuto touhu začali prakticky uskutečňovat. Jistě s mnoha nedůslednostmi a chybami.

Ovšem dnes je situace podobně nevábná jako v roce 1969 nebo před rokem 1989. Mnohým se stýská po otroctví, protože je to pohodlnější než se starat sám o sebe a svou rodinu. Tehdejší kolaboranti zvedají hlavy, protože jejich hříchy jsou vyhandlovány za odpustky všeobecnou relativizací hodnot nebo přímo záměnou za pahodnoty. Demokratický systém, který byl budován do roku 2013, je již šestým rokem degradován na systém, v němž vládne oligarchie a buranokracie. V čele vlády máme bývalého komunistu, agenta Státní bezpečnosti, miliardáře podezřelého z podvodů, krácení daní, zneužívání dotací. Základní princip demokratického systému - dělba moci - tato osoba systematicky demontuje, výkonná moc je zcela pod jeho vlivem a vlivem komunistů, zcela nezakrytě usiluje o zásadní vliv v justici a policii. Je totiž trestně stíhaný. To už právní stát pláče. Vláda hodlá zdanit církevní restituce bez ohledu na skutečnost, že jde o neústavní krok. Slibné nakročení k bezpráví. Jako majitel mediálního impéria předseda vlády ovlivňuje mediální scénu ve svůj prospěch. K tomu má kumpána, který podobně jako předseda vlády pohrdá ústavou, pravidly, který navíc poškozuje Českou republiku tím, že se chová jako lokaj východních velmocí, které mají zájem na oslabení Evropy, tedy našich spojenců. Lež obou výtečníků je jejich nejčastějším komunikačním prostředkem.

A k tomu naše elity mlčí. Přiznám se, že nevím, kdo to je, kde jsou, ani zda existují. Ale možná jsou to ti, kteří kárají kritiky, že antibabiš není program, čímž dávají najevo, že program je zřejmě babišismus. A babišismus okořeněný zemanismem se tady čím dál víc roztahuje, což těm elitám poněkud uniká.

Vzpomínka na Jana Palacha má jistě opodstatnění a je důležitá. Měla by ovšem znít v kontextu dnešní doby, že to, jakou symboliku tehdy podnítil Palachův čin, je dnes zcela aktuální a že jsme skoro tam, kde jsme byli před třiceti lety. Nemáme v tomto roce co oslavovat a prázdné fráze jenom zakrývají podstatu stejně jako falešné kytice od pokrytců, které právem končí v koši.