Zážitek jedné dámy z dnešní návštěvy Pražského hradu asi kolem jedenácté hodiny dopoledne před vchodem do zahrady u Letohrádku královny Anny zvaném Belvedér.
Tak si teda představ, že než tě pustěj na hrad, vojede tě policajt. Ne, že by šel na věc hned, napřed slušně pozdraví, čumí na tebe a pak řekne, aby sis odložila, ukáže jako na kabelku, vytáhneš ty krámy, co v ní máš, klíče, mobil, peněženku, prezervativy, kapesníčky, šminky, zkrátka všechno to vysypeš na takovej stolek, von na to čumí, pak zas na tebe, ta pauza je ňáko moc dlouhá, tak se zeptám, jak to chceš, brouku, je z toho ňákej zaraženej, kývne hlavou a ukáže, abych rozpažila, tak teda rozpažím a čekám, čekám a furt nic, nic z toho neleze, zavřu oči, abych neviděla, jak má zpocený čelo, a zas nic, tak ty voči votevřu a to ti povidám, že fakt jsem něco takovýho ještě nezažila jako. V ruce drží něco jako vibrátor, ale byl takovej divnej, plochej, docel velikej teda, dlouhej jak pendrek, ale pendrek to nebyl, a vojíždí mě tím napřed kolem ramen, přes kozy, přes břicho, pak se natáhne dozadu jede kolem zad, pak nohy vzadu a taky vpředu, zkrátka poctivě mě vojel celou od hlavy k patě. Co mě ale dostalo, že se mě za celou tu dobu ani nedotknul. Co ti budu povídat, byla jsem z toho celá říčná, až jsem skoro křičela.
Ale nejlepší na tom bylo, že nás tam byla celá fronta. Než jsem přišla na řadu, musela jsem ji vystát a ten policajt vojížděl úplně každýho, starý, mladý, mužský, ženský, děti sem tam teda neviděla ani jedno, ale dám krk na to, že by vojížděl i ty děti. I vozíčkáře, psy, kočky, generály, plukovníky, studentky samo sebou, Angličany, Číňany, Japonce, Vietnamce, Němce, Rusy, bral to jedno po druhém, hlava nehlava, a byl na to úplně sám.
Řeknu ti, že to byl teda extra třída úchyl. V životě by mě něco takovýho nenapadlo, vojíždět všechny národy takhle na veřejnosti.
