Nedělní pořad na ČT 24 OVM vyvolal veskrze negativní reakce vůči projektu ministra Kocába a jeho požadavku 400 miliónů na zřízení a provoz agentury, která by měla za úkol pomoci při začleňování sociálně vyloučených skupin, zejména Romů do společnosti. Tímto článkem chci vyjádřit podporu tomuto projektu a jsem zvědav, zda si to také "schytám".
Svým způsobem si pan Kocáb nevoli vůči jeho počínání na ministerstvu zavinil sám. Když se stal ministrem, jeho první prohlášení byla silná slova o zbourání prasečáku v Letech, který stojí na místě bývalého internačního tábora pro občany cikánského etnika v době nacistické ikupace. Posléze seznal, že nelze tímto způsobem nakládat se státními financemi a od záměru ustoupil. Jiným kritizovaným počinem pana ministra, dle mého názoru kritizovaným oprávněně, byla jeho aktivita při vystěhování nepřizpůsobivých občanů zvaných squatteři z vily Milada. O tom jsem už ale psal.
Rovněž se angažoval proti starostce Chomutova Řápkové, která se zviditelnila svým razantním postupem vůči neplatičům formou exekuce. V této kauze si nechal pan Kocáb zpracovat analýzu, z níž vyplynulo, že paní starostka tuším 7 let neplnila své povinnosti a zanedbala vymáhání dluhů, které za to období docela dost narostly. Její akce byla veřejností s povděkem přijata, ministr Kocáb nejen upozornil na mafiánské propojení regionálních špiček v této oblasti v popředí se starostkou Řápkovou, ale rovněž na vzedmutí protiromských nálad, které tento populistický čin, z ekonomického hlediska nesmyslný, vyvolá. A domnívám se, že měl pravdu.
Chápu argumenty, které poukazují na to, že každý má svá práva i povinnosti bez rozdílu. Chápu, že žít v podmínkách nepřijatelného hluku, znečišťování, verbálního napadání je velmi stresující. Nicméně zkusme si vzít jako paralelu rodinu se třemi dětmi, z nichž dvě se vyvíjejí vcelku standardním způsobem a třetí je hyperaktivní. Pokud rodiče svou výchovu neodbývají tím, že děti nechají napospas TV programům, počítačům a financují pouze jejich potřeby požitků, jinými slovy z nich vychovávají sobecké fracky, ale naopak se jim náležitě věnují, větší úsilí i více času a možná i financí budou muset věnovat onomu třetímu "nezvedenému" dítěti. A co dělal stát dosud? Financoval potřeby požitků těchto lidí, kteří se velmi zdatně v systému orientovali, aby ho mohli využít i zneužít. Projekt s agenturou, která by měla se těmto lidem věnovat v jejich životních potřebách, to je jak získat zaměstnání, jak nakládat s penězi, jak se vyhnout nouzi, jak nouzi řešit, když se do ní dostanu, to je ta péče, která by nemusela být tak marná, i když jistě má šanci problémy vyřešit jen zčásti. Víme, že akce má stát 400 miliónů, že asi 120 lidí získá zaměstnání, že je tu podaná ruka těm, kteří to potřebují. A naděje, že bude aspoň zčásti přijata. Nestojí to za těch pár stovek miliónů? Zkusme vyčíslit, kolik stojí akce různých extremistických skupin, kvůli nimž musí zasahovat nebo asistovat policie. Kolik stojí rizikové fotbalové zápasy, kde musí být přtomna policie. Těch příkladů by se našlo jistě mnoho a jistě by tu zmíněnou částku přesáhlo. Také je zapotřebí vědět, že demokracie není levná záležitost, naopak vělmi nákladná. A problémy společnost má stát za úkol řešit, a nejenom represí, to až na posledním místě.
Poslední poznámka: Vůbec se neví a nepíše o tom, jak vlastně dopadla iniciativa dřívějšího starosty Vsetína Čunka v souvislosti s přestěhováním romských občanů do tzv. kontejnerů. Proč nás o tom investigativci neinformují a hrabou se jenom v soukromí politiků?
