Nářek nad nouzovým stavem

Ach, nechte mě zemřít, ach! Zadám ještě alespoň 58 znaků a pak už mě snad ten perex přestane otravovat a propustí můj naléhavý nářek k uším všech, ke kterým se dostane.   

Ach, nechte mě zemřít, ach! Neberte našemu lidu nouzový stav!

Jak vysvětlit všem nepřejícníkům zhovadilým, že bez nouzového stavu nelze spát!

Že touha se upíná v klidu spočinout v náruči našeho, nebesky zářivého, slastně konejšivého, v bolestech porozeného, ústrky trpícího, z koblih vypiplaného, v junáka vzrostlého vyrostlého, rostoucího do výšin a délek nezměrných, nebetyčných i věčných!

Jak žít dál? Jak?

Jak může někdo zrušit, to hrozné slovo, jak plivanec odporné!

Slyšíte to? Slyšíte tu beznaděj? Co bude teď?

A co bude potom? A potom? A ještě dál?

Nic! Nic než nic!

Prosím! Zapřísahám vás! Slyšte hlas!

Nerušte, nerušte nám ten drahý, hříchem neposkvrněný, nám, našemu lidu milý, vroucně milovaný, nouzový stav!