Způsobují to hlavně diskutující, kteří dodržují pravidla dialogu, což je nekonečná nuda. Držet se tématu, neodbíhat k vedlejším, ale proč stále omílat jednu věc? Správně je to tak, jak to říkám já a jestliže to někdo vyvrací,
papouškuje jenom to, co do něho vtloukl mainstream, tak jakýpak argument. Každý přece ví, že to jsou lži. Přitom mnozí ani netuší, že nějaká pravidla existují, protože dobře vědí, že máme svobodu projevu a nějaká vynucená pravidla je omezování svobodné diskuse. Ať každý svobodně hlásá, co mu slina na jazyk přinese. Proto jsme zvonili klíči a ne proto, aby nám někdo předepisoval, že máme umět poslouchat názory a argumenty druhého, ovšem nejen to, ale dokonce být připraveni jejich argumenty uznat, když je můžu akceptovat. To už se opravdu zbláznili. Jak můžu uznat argumenty někoho, kdo plácá nesmysly, protože pravdu mám já a on jenom papouškuje, co mu nakukal mainstream a všichni z něho mají prču?
Stačí, když jeden začne, a je to jako zažehnutí požáru. Protože se cítíme ohroženi bláznovstvím a šílenostmi těch, jejichž výstupy pošlapávají naši nezpochybnitelnou pravdu. A to přece nelze nechat jen tak. Proto pirátské "Hrr na ně!" Virtuální sudlice a cepy už mlátí ty duté hlavy hlava nehlava, k tomu zní chorál Božích bojovníků, Rudých námořníků i nepedofila Majkla.
Některé citlivé duše používají zbraně, které ládují rozčílením, oprávněnou zlobou, někdy i pochopitelnou hysterií. Ovšem boj na bázi emocí je dost vyčerpávající a brzy slábne, aniž by se dosáhlo jednoznačného vítězství. Boj pak musí být kompenzován snahou protivníka nějakým způsobem zesměšnit, nejlépe ironickým bonmotem či přiléhavým přirovnáním, které kontrastuje s nepochybnou a významnou převahou naší osobnosti. Vítězství je zjevné, pokud náš soupeř po takovém direktu zmlkne. Ale přece jenom to není ono, je pak zapotřebí vrhnout se do další diskuse a pokusit se o další trofej, tentokrát nikoliv na body, ale přímo K.O.
Hlavně: umět přesvědčivě a barvitě popsat své neomylné dojmy, když nás zrovna nenapadne příhodný argument, je dobré odbočit na vedlejší kolej a převést řeč jinam. Ten hlupák naproti to stejně nepozná a většinou se chytí. Dále, nezdržovat plynulý tok diskuse tím, že oponent bude neomaleně argumentovat, tady je na místě poznamenat něco o jeho neserióznosti a negativních vlastnostech, o kterých cvrlikají vrabci na střeše. Mistrovský kousek je donutit oponenta k tomu, aby sám hledal argumenty pro vaše tvrzení. Ale především, dát oponentovi konstruktivně věcně, jasně a srozumitelně najevo, že věci absolutně nerozumí, že je v daném kontextu úplná nula. Takový dialog má ten správný náboj, upevní člověka ve svém názoru a jeho sebevědomí strmě stoupne.
