Jednoho dne se před branami Lánského zámku objevily nákladní vozy velmi podobné těm, které převážely humanitární pomoc přes hranice Ukrajiny v době, kdy ruští vojáci trávili v příslušné části Ukrajiny dobrovolně dovolenou.
Správce zámku v doprovodu ředitele Jiřího převzali náklad sestávající z beden s nápisem Sputnik V, napsaným v cyrilici, včetně dopisu adresovanému Milošovi. Náklad dobrovolníci, tedy řidiči a závozníci, vyskládali před bránu, nechali si podepsat převzetí, přičemž Jirka neopomněl pod svůj podpis přidat místo havlovského srdíčka požehnaný den.
Pánové se vzápětí odebrali předat dokumenty Milošovi, který byl adresátem, a rovněž měli v úmyslu zjistit, co s bednami. Miloš již připraven k ranní siestě s cigaretou seděl v křesle v pyžamovém oblečku s krátkými nohavicemi, neboť v komnatách zámku bylo poněkud přetopeno. Přečetl si krátký vzkaz, který vylovil z obálky: "Napiš zvací dopis."
"Co je v těch bednách?", otázal se Miloš, a když odpovědí mu bylo jen nechápavé kroucení hlavou zleva doprava a zpět, se slovy: "To jste ty bedny nemohli otevřít, pitomci?", vybral z dokumentů fakturu, z níž zjistil potřebné údaje. "Spočítali jste to?", obrátil svůj zrak s pokleslými víčky na pány stojící nad ním. Odpovědí bylo opětné kroucení hlavy zleva doprava a zpět. "Nu, tak to pro jistotu ani nepočítejte," usoudil Miloš smířlivě, "mám to tady rudě na bílém."
"Zavolejte Mynáře!", přikázal. "S tvrdým nebo měkkým?", zeptal se ten v brýlích s andělským obličejem. "Jak to myslíš, dobytku?" Miloš neměl nikdy rád, když ho někdo chtěl trumfnout v oplzlostech. "Přece s tvrdým nebo měkkým i, požehnaný den", hlesl andílek. Miloš naklonil hlavu na stranu a upřel svůj zrak na objekt svého poučného kázání: "Jak jistě víš, hlupáku, že s nějakým zrzavým idiotem nebudu trávit svůj drahocenný čas, zvlášť v situaci, kdy se musím neprodleně obrátit na Vladimíra Vladimiroviče a požádat ho, aby nám nezištně poskytl pomoc s vakcinami proti... proti platbě v dolarech. A Vráťa s tvrdým y to musí ihned vyřídit, to je jeho práce. Tvoje práce je, že to řekneš těm hovadům z novin, že jako jsem já sám, který má vynikající vztahy s Vladimírem Vladimirovičem, se obrátil na Vladimíra Vladimiroviče s žádostí, aby nám poskytl tuto humanitární pomoc. Ty bedny zatím naskládejte do sklepa, snad to nesežerou krysy. Toho tvrdolína s tvrdým už sem nevolej, vyřiď mu to sám. Mám dnes pyžámkový den!"
V tom se ve dveřích objevil Vráťa. "My o vlku a vlk ve dveřích", zvolal radostně Jiří, "požehnaný den, Vráťo! Půjč mi prosím klíč od katedrály, potřeboval bych se pomodlit, aby si někdo chtěl ty vakcíny od Vladimíra Vladimiroviče nechat píchnout, jinak nám to tady sežerou krysy."
Miloš přivítal Vráťu poněkud ponurnými slovy: "Zas nějakej průser?" a obrátil se na svého miláčka s andělskou tváří: "Nu, to není blbý, Jirko, kam s vakcínami? Přímo nerudovská otázka! Kam s nimi?"
Vráťa mu vpadl do řeči: "Právě jsem se vrátil z čínské ambasády, Miloši. Zanedlouho přistane letadlo s humanitární pomocí čínských vakcín v Ruzyni. Máš zorganizovat přivítání na letišti a předtím ještě požádat svého přítele Si, aby ty vakcíny poslal. Samozřejmě grátis za obvyklou cenu plus deset procent, poptávka je velká!"
A tak vznikl problém, co s vakcínami. Sprostý lid si nechtěl nechat píchnout ruskou ani čínskou vakcínu, prý jen tu západní, dokud nebudou ty dvě schváleny jakousi Emou. Propaganda prohnilého západu nese své ovoce. I ti, kteří křičeli, ať se doveze vakcína z Ruska i z Číny, najednou zmlkli. Komunisti se schovávají, je-li řeč na toto téma. Jediný Bureš je ochoten naočkovat svého syna, klidně třeba i na Krymu, když na to přijde, sám už naočkovaný je.
A nakonec se pánové usnesli na tom, že když ne ruskou nebo čínskou, tak žádnou. A máme po ptákách.
