Projevy politiků ve dnech křesťanských svátků jsou nevkusné. Tedy u nás a dvou z nich, kteří zastávají nejvyšší funkce. Hlavně proto, že papalášské móresy a křesťanské principy jsou si vzájemně nesympatické.
Je známo, že pokud promlouvá na veřejnosti předseda vlády bez přičinění jeho týmu propagandistů, dočkáme se tragikomické estrády kreací popleteného egomaniaka. Jsme-li poctěni projevem prezidenta, který si svá poselství národu sestavuje výhradně sám, dostane se nám poučení o výjimečnosti jeho osoby, komu se máme klanět na Východ a konečně o zbytečnosti těch, kteří se správným směrem neklaní a mají tu drzost neklanět se ani jemu samotnému.
Jsme teď v situaci poněkud vypjaté, ohrožuje nás neviditelný škůdce, v našich životech nastal zásadní zvrat. Není proto překvapivé, že citlivost lidí a jejich reakce na veřejné projevy hlavních reprezentantů společnosti je zvýšená.
Pan premiér, když v prvních čtrnácti dnech koronavirové krize poskakoval a vykřikoval minimálně třikrát denně před televizními kamerami svá mesiášská hesla o vlastní všemohoucnosti, byl následně radikálně umravněn svými propagandisty. V důsledku toho pak podstatně zredukoval svá estrádní vystoupení a dokonce se před národem jednou pomodlil. Někdo tomu říká geniální marketingový tah, jiný cynismus nejvyššího kalibru. A další, že to ten bůh Mára stejně jenom obšlehl z jeho nejoblíbenějšího filmu, který viděl více než třicetkrát.
Pan prezident také nezachytil ten správný vítr a teprve po dlouhé pauze, kdy byl ukryt ve své zámecké noře, ohlásil světu, že promluví. Dlužno říct, že ta dlouhá pauza byla v jeho tuším sedmiletém vykonávání funkce to nejlepší, čeho se dopustil. Promluva to byla pro něj typická, netřeba to připomínat.
A máme tu nejvýznamnější křesťanské svátky, pro jiné svátky jara, a pan prezident se nám připomněl opět, přímo v den Vzkříšení. A dozvídáme se, že tato iniciativa vznikla v koordinaci s primasem českým, kardinálem Dominikem Dukou.
Jakousi předehrou k této akci mohla být mše na Velký pátek v pražské katedrále, kterou sloužil pan kardinál.Tam se bohoslužby aktivně zúčastnil známý nestandardní prezidentův mluvčí Ovčáček, často napodobující papalášské zvyky svého hradního pána, v poslední době však mající plnou hubu zbožných frází.
To, co zaznělo v prezidentově projevu, v normální společnosti každý přijme s vděčností. Chyba tkví ovšem ve skutečnosti, že soudný člověk, který si vyřčené srovná s předchozími činy pana prezidenta, těžko tomu uvěří.
A tak se nabízí otázka, zda hlava katolické církve hodlá dělat panu prezidentovi Babišova Prchala?
