"Hnus, hnus, hnus",

pravil nedávno velmi procítěně ctihodný sběrač funkcí Petr Pithart na adresu těch, kteří se opovážili poněkud neotřelým způsobem srovnat fazónu mluvkům slibujícím světlé normalizační zítřky na veřejných prostranstvích sprškou rozprsklých vajec.

S notnou dávkou škodolibosti jsem toto dění pozoroval z povzdálí, přičemž zábava byla znásobena pohoršenými reakcemi potrefených i nepotrefených.

Nedávno jsem se zmínil v jiné souvislosti o Saturninovi, skvělé postavě naší literatury, o níž autor pan Jirotka čtenářům sdělil, že by neváhal při pohledu na plnou mísu koblih vrhat tyto na kavárenské povaleče, aby je tak vysvobodil z jejich prázdnoty. Neznám nikoho, kdo by zpochybňoval humor tohoto díla, ani této neuskutečněné scénky, ani jiné, dokonané, kdy Saturnin jistou nesnesitelnou dámu vhodil tuším že do kašny. Bláznivé kousky jsou snad kořením všedních dnů.

Vzpomněl jsem si také na svou oblíbenou knížku z dětství od M. Twaina - Dobrodružství Huckleberryho Finna. Jistě jsou vám známy postavy krále a vévody, dvou podvodníků, kteří vybírali vstupné na svá "senzační" vystoupení, při nichž provozovali ubohé a nesmyslné kreace a v momentě, kdy cítili, nutno říci fyzicky cítili, že je čas zmizet, neboť obecenstvo mělo kapsy nadité smrdutými vejci, vytratili se po anglicku s kapsy naditými penězi ze vstupného, aby akci zopakovali v jiném Balíkově.

Na druhé straně si nevzpomínám, že by se někdo pohoršoval nad groteskami, které vyústily v šlehačkové bitky. V našem případě by však šlehačka byla nepoužitelná ze zjevného důvodu: nedoletěla by na cíl.

Jak jinak vyjádřit bezmocnost vůči podvodníkům matoucím hlavy balíků, v jejichž zorném úhlu se třepotá falešná třicetikoruna? Jsem si vědom toho, že vykonavatelé akce mohli mít zcela jinou motivaci, než kterou bych jim rád přisoudil. Možná přetlak energie, chuť k recesi, snaha zviditelnit se, to ví oni nejlépe. Přesto jim děkuji za záblesk Saturninova humoru v reálu a také za včasné ukončení kratochvíle.

To slovo hnus je na místě, ale ve zcela jiném kontextu. Například lži, které se derou z úst těch snad dodnes brečících potrefených pouhými vejci.