Dáma s psíkem na Letenské pláni

Jakoby byl v Praze den placek. Každý měl nějakou placku, někdo na čepici, někdo na klopě, někdo na zádech s batohem, někdo v kapse. Všechny se podobaly jako vejce vejci, na bílém podkladě jakýsi červený klikyhák a dva černé 

cákance uprostřed. A všichni šli jedním směrem, napřed rovně, pak do kopce, ze všech stran se to valilo na vrchol, kde se všichni zastavili před pódiem a čekali, až se něco bude dít.

Dáma s psíkem, která měla v úmyslu zjistit, proč davy lidí s plackami na čepici, na klopách, na zádech s batohem nebo v kapse se vydávají na kopec, na jehož vrcholu stojí pódium, před kterým se všichni zastaví a čekají, z jakého důvodu tak konají. Konají tak již po několikáté. Nemohla v noci spát, jak ji pronásledovala otázka proč. Pronásledovala několik nocí s vytrvalostí maratonce. I ve dne si lámala hlavu a nic jí nenapadalo. Až najednou, jak už to bývá, znenadání, jí v nitru proběhla myšlenka, která měla ukončit její trápení. Jenomže proběhla tak rychle, že se ihned vytratila. A když už si myslela, že unavená mysl nevyplodí zhola nic, najednou lup ho, a všechno bylo jasné. Sice nebylo jasné proč, po kterém marně pátrala, tak jasná ta myšlenka zase nebyla, ale jasné jí bylo, jak to vypátrat. Vypraví se na místo činu, kde vyhlásí hladovku, dokud jí někdo nevyzradí tajemství, po kterém tak prahne.

Byla sobota. V ten den otevřela starodávnou kazetu, v níž měla ukryty šperky, a s láskou probírala náhrdelníky s podobiznami dr. Ratha, Fidela či nebožtíka Che i Majkla na přívěscích. Nicméně byl den placek, proto vyhledala jednu z nejvzácnějších, na které byl pouze nápis zlatým písmem: "Miluji Zemana", a zapíchla ho na hruď vlevo. Psíka oblékla do červených trenýrek, na něž mu rovněž připíchla placku pouze obyčejnou, s černým nápisem: "Miluji Zemana". Zvažovala, zda by si neměla také obléci obří červené trenýrky, aby protest byl takto zvýrazněn, bohužel zjistila, že psík jí tento doplněk rozkousal v zadní části.

Celou cestu na Letenskou pláň jí v hlavě hučelo: proč, proč, proč, dotíralo to jak hmyz v parném létě. Až došla s psíkem na velké prostranství, které bylo již celé obsazené. Vytáhla transparent s nápisem: "Hladovka! Proč nemilujete Zemana!" "Proč, proč, proč", zoufale vykřikovala dáma s psíkem, ale nikdo jí neodpověděl, každý se jen smál psíkovi v červených trenýrkách. Vydržela poctivě hladovku celé dvě hodiny, psík by ji taky vydržel, kdyby mu jakýsi člověk nestrčil před čumák párek. Kradmo se podíval na paničku a zhltal párek jak nejrychleji mohl a blaženě se olízl.