Jedněmi zatracované, druhými obdivované Krkonoše.

Ke kterým patříte vy? Já tedy rozhodně k těm druhým. A rozhodně vím proč. Prý: „co bych tam dělal? Vždyť v Krkonoších je lidí jak na Václaváku. “ Nebo: „je tam strašně draho, přeci nejsem cvok, abych takové sumy platil.“  

No, vážení negativní. Pokusím se vás vyvést z omylu. Jen mi odpusťte prosím, že k tomu přidám i trochu „omáčky“.

V sobotu 27. 8. 2016 v devět hodin ráno jsem vyšel na turistický výlet do Krkonošského národního parku v oblasti Harrachova. Vyšel jsem z turistické chaty Bakajda (nad Rýžovištěm) a vydal se do dlouhého strmého kopce ke kiosku Ručičky. Po cestě jsem překročil pár rozkládajících se slimáků a pozdravil se s jedním turistou. Jinak ani živáčka, ba ani „mrtváčka“. Pokračoval jsem dále do kopce až k Harrachově snídani. Teprve tam jsem potkal několik turistů. Dále jsem šel stále do kopce, prošel jsem pod Voseckou boudou a dál se vzdaloval od Harrachova. Minul jsem rozcestí Kamenice – Most pod Jakšínem a pokračoval dál. Občas jsem potkal nějakého turistu či cykloturistu, jinak jsem šel sám a sám. Mohl jsem se dosyta vynadívat na okolní vrcholy Krkonoš, ba i na Ještěd, kochat se úžasným pohledem na přírodu v blízkém i vzdálené okolí a přenádhernou květenu. Za rozcestím Alfrédka jsem pomalu začal klesat směrem k Harrachovu.

Harrachov je příjemné malé město, jehož hlavní ulici lemují architektonicky přívětivé stavby hotýlků, penzionů a restaurací. Pravda, trochu jej hyzdí vietnamští obchodníci, ale naštěstí jich tu již není tolik jako dříve. A ceny? Na mnoha místech si můžete dát polední menu do stovky. Já jsem si dal velkou (a dobrou) točenou zmrzlinu za 25 Kč a potom, v poměrně luxusní restauraci U studny, teplý velký borůvkový koláč s kopcem šlehačky a vynikající kávou za 69 Kč. Ano, Harrachov je turisty přímo nacpán, a to je pro mnohé z vás jistě podstatnou vadou na kráse. Ale pozor, vy, kteří máte rádi hory, se jejich množství vůbec nemusíte obávat. Jde totiž především o turisty, kteří se přijeli podívat právě a jen do Harrachova. Pouhopouhý zlomek z nich můžete potkat na horských cestách.

Po odpočinku u kávy a koláče jsem se vrátil se do chaty Bakajda. Celý výlet měřil 28 kilometrů.

Tento blog volně navazuje na: http://janparoubek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=536339