Jeden den v životě malého,českého, paranoidního tmáře

Vzpomínám na dobrou kampaň, která upozorňovala na každodenní obtíže pravicových extremistů v běžném životě. Co je to ale proti těžkostem s kterými se denně musí potýkat průměrný český tmář.

Už jen, když se ráno probudí zbrocen chladným potem. Zdála se mu strašlivá, noční můra. Jak stojí sám na maďarské hranici. Proti němu se řítí několika tisícový dav. Tvořený většinou syrskými, fotbalovými trenéry a jinými nebezpečnými typy. Navíc většina z nich svírá v náručí největší nebezpečí pro evropské kulturním hodnoty. Sedmileté teroristy chystající se řezat hlavy slušným, českým vlastencům. A náš tmář je na to sám. Nikde žádná neonacistka s kamerou. Žádná slušná naštvaná matka z Hnutí za lepší Maďarsko, která by pořádně zkopala ty usoplené parchanty. Či alespoň se pokusila nastavit statečně nohu tomu zákeřnému fotbalistovi s tím sedmiletým teroristou v náručí.

Ale den teprve začíná. Po snídani z národních surovin se vlastenec vydá do zaměstnání. Poté co vlastenec nasadí manželce a dceři pás cudnosti jako prevenci před téměř jistým znásilněním ze strany přistěhovalců, je třeba uzamknout obydlí. Nejdříve stáhnout ocelové okenice. Potom uzamknout pancéřové dveře. Majitelé rodinných bunkrů ještě musí uzamknout plot z ostnatého drátů, pustit do něj elektřinu, případně aktivovat minové pole či vypustit psy-strážce hranic. Nikdo přece nechce přijít unaven z práce a zjistit, že mu byt či dům obsadila banda imigrantů. Vždyť se to jak známo děje dnes a denně po celé Evropě. Jen ta zlotřilá media ovládaná sluníčkáři o tom záměrně neinformují. Ještě, že český vlastenecký, paranoik má k dispozici nezávislý informační kanál zvaný Oko můry. Ten už mu jasně řekne to, co si on sám už dávno myslí.

Následuje nastoupení do rodinného tanku a cesta do práce. Nejdříve je třeba zavést děti do bezpečné, národní školy. Za pětimetrovým plotem z ostnatého drátu se děti všech odstínů bílé, budou učit vlasteneckou výchovu spočívající ve zdůraznění zrůdnosti islámu a hlavně nebezpečí, které by mohlo nastat kdyby náhodou pravda a láska skutečně zvítězily nad lží a nenávistí. Takové odporné myšlence je třeba říct důrazné ne.

Poté pokračuje cesta do práce. Rodinný tank jezdí zásadně na červenou, neboť ví, že jde o trik xenofilů, jak narušit pozornost českého vlastence. Jde totiž o barvu karet, kterou havloidní kavárenští povaleči nenávistně ukazovali velkému guru, všech paranoidních vyznavačů národních hodnot, politicky nekorektnímu, tedy upřímnému a otevřenému, bojovníkovi proti imigrantům, muslimům a dalším hrozbám národní soudržnosti, Miloši Zemanovi. Nechť jej bůh-patron evropských hodnot, navěky ochraňuje před nebezpečnou lumpenkavárnou a jejími zlými a jedovatými výpary. Či zákeřnými viry šířenými z tohoto pravdoláskařského,  toxického prostředí.

V zaměstnání český vlastenec poctivě pracuje pro blaho svých ostatních vlastenecky zaměřených členů stejného kmene. Ale i tady se musí mít malý, český tmář na velkém pozoru. K obědu či svačině je třeba zvolit vlastenecký pokrm. Především žádný kebab, jehož prodavači, jak známo, ze svých zisků financují teroristy. Také žádné barbarské košer či halal jídlo. Nehumánní způsoby zabíjení zvířat vlastenec nesnáší. Dává přednost produktům humánní, vlastenecké, české zabijačky, jako velký prezident českého nádora, pardon národa.

Cestou do rodinné pevnosti náš český tmář nejdříve seřve policistu. Ten totiž místo toho, aby se svými 719 kolegy pronásledoval na rakouské hranici čtyři nebezpečné uprchlíky, pronásleduje ne bezpečné ulici českého města nějakého bílého národovce, který právě vyloupil klenotnictví. Poté musí náš bdělý tmář nahlásit nekalé živly a případné maskované uprchlíky. Nejdříve partu bulharských stavebních dělníků, protože na první pohled působili nečesky. Pracovali. Potom skupinu beninských folklorních tanečníků, protože nebyli dost bílí. A na závěr romský pohřební průvod, protože byl fakt podezřelý.

Těžký je život českého hysterického tmáře. On sem jak známo žádné uprchlíky nezval. A také tu žádné nechce. Proto také uprchlíky mířící do Německa vytahuje násilím z vlaku. Neznačkuje je čísly jako dobytek, ale označuje je civilizovaně fixou jako v porodnici. Otravovat se s nějakými cizinci je totiž fakt porod. Potom je nezaveze do koncentračního tábora za ostnatým drátem jak tvrdí ti zlovolní sluníčkáři, ale prostě je jen koncentruje v táboře shodou okolností obehnaném ostnatým drátem, což je dost podstatný rozdíl. Stará se o ty darebáky pomalu jako o vlastní a naprosto nechápe co se těm běžencům furt nelíbí. Pořád si jen stěžují, místo, aby se chovali jako na návštěvě. I když je nikdo nezval a oni sem také nechtěli. Navíc každý správný čeký tmář moc dobře ví, že uprchlíci jsou nebezpeční hlavně z toho důvodu, že nemakají a berou českým, vlasteneckým tmářům práci.

Je zkrátka těžké žít život ve stálých obavách o  osud národa a celé evropské civilizace permanentně ohrožované nejen zvenčí různými muslimy a cizinci, ale hlavně jejich domácími přívrženci islamofily, xenofily, sluníčkáři, havloidy, kavárenskými povalečí, zaprodanci Bruselu a strýčka Sama. Zkrátka těmi, co ještě nepochopili. že lidská práva a jejich dodržování ohrožuje stabilitu společnosti a samotnou existenci křesťanské Evropy. Proto bychom si měli vážit obětí, které nám přináší každý den malí, čeští tmáři a monokulturalisté!