To se nedá jíst! Tak si aspoň něco hezkýho postavíme!

Jste odkázáni na stravování v závodní jídelně, nebo prostě poblíž vašeho pracoviště není žádná kloudná restaurace? Nebo akorát kuchaři ujela ruka a výsledek byl žalostný a nepoživatelný? Nechce se vám zbytky balit, nést na poštu a poslat dětem do Afriky, ale přesto vám je líto jídlo jen tak vyhodit? Pak tu pro vás mám řešení - vytvořte z blivajzu umělecké dílko a zúčastněte se prestižní soutěže!

 Já osobně patřím k těm "šťastlivcům", kteří jsou odkázaní na stravování v závodní jídelně a už druhým rokem se nestačím divit. Jídla se dají vesměs rozdělit do dvou skupin: zprzněná klasika a cesta kolem světa. První skupina je vcelku jasná - patří tam řízky, špagety, rizota apod. ale vždy tomu něco chybí, něco přebývá, prostě to není ono. Do druhé skupiny patří pokrmy, pro které gastronomie zatím nenalezla pojmenování a trestní zákoník na ně zatím nemá paragrafy. Místo popisu použitých surovin se tak kuchař radši uchýlí ke kreativní variantě, píchne prstem do atlasu a už tu máme bulharský plátek, burgundskou rolku, frankfurtskou pečeni a další.

Musíte uznat, že do takovýchto pokrmů se s chutí pustí snad jen Babica a podobní gurmánští neandrtálci. Vzhledem k tomu, že jsem povaha hravá a tvořivá, tak si chvíle, které mi zbudou, než dojedí odvážnější kolegové, krátím tvořením různých pitominek z nepoživatelných zbytků.

Nedávno jsem zjistil, že nejsem sám - i kamarád z dalekého Liberce(ahoj Oline:) si se špatným jídlem rozumí. Dohodli jsme se proto na menší soutěži: komu se podaří sestavit lepší skulpturu ze zbytků jídla do Vánoc, ten vyhrává a získává titul dle libosti. Samořejmě by bylo velice sobecké nechat si takovou soutěž pro sebe, a proto bych chtěl oslovit i Vás, milí čtenáři, posílejte své výtvory na [e-mail] a na konci roku odborná komise ( Jan Matuška a pár lidí co oslovím) vyhlásí  výherce, samozřejmostí bude uveřejnění Vašich výtvorů na mém blogu.

Těším se na vaše výtvory a nenechte si chutnat:)