Zase jedna kravina hýbe světem – Austrálie zakázala hru RapeLay! Kdo si ji zakoupí, stáhne, nebo na ni pomyslí, bude muset týden pást klokany(asi). Australský ministr pro komunikace Stephen Conroy však svým bojem za zavedení internetového filtru na tuto hru prokázal australské morálce medvědí službu. Hra se stala hitem Googlu a šíří se po světě jako virová nákaza, navzdory zástupům feministických sdružení, církevních, lidskoprávních, neziskových a bůhvíjakých organizacích, které volají po její cenzuře.
Co je to RapeLay?
O co vlastně ve hře jde? V čem je jádro tohoto skandálního pudla? RapeLay je hentai simulátor znásilnění (japonské provenience, samozřejmě)– ocitáte se v roli zhrzeného sexuálního maniaka a chcete se pomstít nějaké japonské paní a jejím dvěma superprsatým dcerám. Děláte to tím, že své oběti okukujete a osaháváte v metru, parku a cojávímkde a pak je zprzníte.
Proč je to nejvíc největší zlo na světě?
Přiznejme si, že to asi nebude hra, ke které byste si na klín posadili své předškolní dítko a strávili klidné nedělní odpoledne jejím společným hraním.(„A jak to uděláme té zlobivé paní teď, Pepíčku? Když zezadu, tak zezadu, klik, klik.“) Je to ale skutečně něco, co by nějak brutálně vybočovalo z řady různých erotických a pornografických her, hentai porno videí a svou „nemorálností“ ohrožovalo počítačové hráče více než jiné hry? Znásilnění je odporný, zavrženíhodný a neomluvitelný čin. O tom žádná. Vražda je také zavrženíhodná. Vražda šroubovákem, motorovou pilou, sprejem a zapalovačem, baseballovou pálkou, páčidlem, protitankovou střelou, nebo jeřábem je zavrženíhodná a navíc hodně bolestivá a krutá. Přesto se reklamy na hry, které tyto druhy vražd znázorňují a glorifikují objevují takřka ve všech médiích a ani pes po jejich zakázání neštěkne. Že jsou ubohé manga holčičky v tisícovkách videí a filmů denodenně vystavovány znásilnění mimozemšťany, vetřelci, predátory, gigantickými brouky, pavouky, ponravami, oživlým nábytkem anebo dokonce muži, to taky nikoho netrápí. Hm hm hm. RapeLay je jen malým kamínkem, který spustil obrovskou lavinu moralit, pokryteckých výkřiků do tmy a volání po tom či onom, která s sebou strhává kdejakou „morální autoritu“ snažící se být papežštější než papež. Bez této umělé bubliny by hra do měsíce zapadla a zůstala zábavou pár tisícovek masturbujících Japonců.
A včil hrr na ně!
Ale abych neoperoval jen s teorií, pojďme se podívat i na praxi. Vzhledem k tomu, že já porno nesleduji(ani pořádně nevím, co to je), hry o znásilnění nehraji, obrátil jsem se na svého známého - pana X. Ten nemá problém ani s jedním. No a pan X si jednoho dne pro sebe řekl: „No sakra, když o tom RapeLay všude tak píšou, a chtěj to zakázat, to by v tom byl čert, aby sis to nesehnal a nezahrál!“ A bylo to, pan X se propadl na morální dno společnosti, možná až do morální výlevky společnosti. Instalace prasárny se zdařila bez problémů a pan X se začal těšit na následující virtuální sexuální násilí. Pár nudných a trapně oblečených scén na začátku hry se naštěstí dalo přeskočit a rázem se herní avatar pana X ocitl ve vagonu metra, kde okamžitě začal otlapkávat poblíž stojící oběť, nebo se aspoň začal snažit. Když mu kamera nelítala ze strany na stranu a neukazovala mu tu strop vagonu, tu koleje, dostal se i k tomu, že ubohé oběti poplácal zadeček nebo předeček, ale jinak nic moc. „Snad se to brzo někam posune“ pomyslel si pan X. K jeho nemalému zklamání se ale vlaková scéna táhla jako týden před výplatou a znásilnění pořád nikde. Grafika by se za hezkou a moderní dala označit tak před pěti lety a ovládání by jako „user friendly“ označil snad jen Bill Gates. Nakonec přeci jen ubohou Japonku zatáhl na zaplivané záchodky na stanici metra a dal průchod svým pudům, až se kachličky odlepovaly. Nakonec fotečka na památku a čau, baby. „Mno, špatné to nebylo, ale že by to bylo něco nového nebo neotřelého? Uvidíme dál.“ řekl si pan X a hrál dál. Během několika vteřin se však dozvěděl, že tento kolotoč bude muset absolvovat ještě dvakrát, takže následovalo opuštění hry, uninstall a pan X si spolu s klasikem řekl: „Mnoho povyku pro nic.“
Faktický dodatek: vzhledem k tomu, že pan X není úplná lama, tak si před hraním přečetl recenzi a věděl, že se opuštěním hry připravil o možnost tři nebožačky dál ponižovat a "trénovat." Nicméně to byl pan X ochoten oželet, protože čelil AZZ( akutní záchvat znuděnosti).
