Mezitím v sovětských Osvětimanech

Jeli jsme tak při sobotě s přítelkou do Uherského Hradišťa na nákup, poslouchali jsme ČR Brno(jedna ze dvou stanic, co jde v UH naladit) a zaslechli pozvánku na fašank spojený se zabijačkou.

  . Háček bylo místo konání - Mordor všech lumpenkavárníků - Osvětimany. I tak jsem souhlasil, že se tam pojedem podívat, přeci jen nejlepší způsob, jak nepřítele porazit je poznat ho a porozumět mu.

 Poté, co jsme projeli Koncem světa a Liškydávajídobrounocovicema, dorazili jsme do Osvětiman. Proti mým očekáváním chyběly černé prapory, obří portréty MZ i umrlčí lebky. I tak jsem zůstaval ostražitý. Domorodci, ač mdlého rozumu, nás nasměrovali na místo konání veselice. Fašank se odehrával na jakémsi dvorku(Mynářovic???), kapela hrála, maskovaná chasa se veselila. Dozvěděli jsme se, že zabijačkové dobroty nelze zakoupit s sebou, ale zadarmo dostanem, co tam sníme. Přítelkyně pojala mylnou myšlenku, že mě dostane do kuchyně, ať se šohaj z města podívá, jak se dělají zabijačkové pochutiny. Odbyl jsem ji rázně tím, že jsem na území nepřítele, nesmím proto jakkoliv upoutávat pozornost a zůstavat v skrytu a podnikat diverzní činnost. Nepřátelsky jsem pojídal výbornou zabijačkovou polévku a přemýšlel, jestli Osvětimany ekonomicky položí, když si dám nášup. Asi ne. Zákeřně jsme se proto z akce vytratili.Žádné náznaky nepřátelského chování nebo názorové pokřivenosti místních...zatím..

  Jelikož má přítelkyně cukrárnu, rozhodli jsme se otestovat konkurenci a navštívili osvětimanskou cukrárnu. Provozovna nabízela jednu vitrinu zákusků a spousty zdravých pitominek a ponožky apod. Dali jsme si z nabídky sypaných čajů a zákusků. Zákusky žádná sláva, čaje ucházející. Mezi zdravými produkty jsme viděl i několik s názvy v azbuce. No co, řekl jsem si, asi vozi nějaké laciné šmejdy z Moldávie nebo Ukrajiny a prodává důvěřivým vesnickým tetám. Mno... Když si milá odskočila, prohlížel jsem si tiskoviny, které tam mají pro pobavení hostů. Zaujal mne křížovkářský magazín -v azbuce, značně podezřelé, milý Watsone. Toho si všimla paní za pultem.

"Vidím, že vás zaujaly ruské křížovky."

"No, zaujaly..." nevěděl jsem, kam se bude konverzace ubírat.

"To přivezl manžel z Ruska.." vysvětluje paní a mě napadá spásná myšlenka, jak to celé racionálně vysvětlit:

"Takže manžel je Rus, že" skoro jí vnucuju.

"Ne, ale říkají o něm, že je Rusomil." nekecám, fakt použila tohle slovo a já už věděl, že je zle, že možná zvěsti o Osvětimanech kolující kolem stolů pražské kavárny jsou ještě lichotivé.

"On tam jezdí a udělal si tam přátele a partnery a nechává si dovážet všechny tady výborné léčivé věci, které se tu nedostanou...mast se zmijím jedem, jezevčí sádlo, ponožky z velbloudí vlny, psí vlny."

Kdo by sakra chtěl nosit ponožky ze "psí vlny"???!!

"Áhaaaa..." došly mi slova.

"Víte tady se nedozvíte, jak to v Rusku chodí, tady jsou média hrozně zmanipulovaná." tak tohle byla vyloženě nevyžádaná informace a už jsem čekal, kdy vytáhne chvalozpěvy na "objektivní" média jako Parlamentní listy, Sputnik a AZ news apod. Bylo jasné že mám na výběr pouze dvě možnosti - konfrontaci nebo taktický ústup. Konfrontace by naprosto zdiskreditovala moje inkognito a jak jsem zmínil, byli jsme na nepřátelském území a značně přečísleni.

 Poděkovali jsme a odešli se slibem, že se na psí ponožky podíváme na jejich webových stránkách. Odjeli jsme tak rychle, jak jen to Punto 0.2 dovolilo, ohlížeje se přes rameno, jestli nás nesleduje ruská milice. Můžete říct, že to byla náhoda. Já můžu říct: "Nemyslím si."