Jak se stát hajzlem: Ženy – proč jsou, co jsou zač a co po nás asi můžou chtít?

Určitě jste si jich všimli. Jsou všude – na ulicích, v televizi, ve všech pornofilmech(skoro), u vás doma a většinu z vás některá z nich porodila. Ano, dnes bude řeč o ženách.

Je to tak, moji milí hajzlové, dnes se váš kouč vydá tam, odkud se málokdo vrátil živý, a když už se vrátil, tak s šedivými vlasy, bez prostředků a někteří se přitom dokonce nakazili dětmi.Toto téma, jakkoliv nebezpečné a nevyzpytatelné, je bohužel natolik obsáhlé, že dnes se jen letmo podíváme na úvod k této problematice a chtě nechtě se k němu v budoucnu ještě několikrát vrátíme.

Hned ze začátku vás musím upozornit, že pravděpodobnost toho, že porozumíte ženám je asi taková, jako že se vám podaří naučit hada žonglovat. Ale nezoufejte a hlavně nepanikařte! Po frustrujícím začátku přijde pozitivní a uklidňující překvapení(menší spoiler). Hlavně nedávejte najevo, že máte strach – ony umí vycítit, že máte strach...nebo peníze. A když už byste začali panikařit a potřebovali pomoc, tak volejte hasiče(na rozdíl od policajtů a záchranky u nich žádné ženy neslouží ).

Víme, co jsou zač? Ne.
Staré rčení nám říká, že do konzervy a do ženské nevidíš. Je to hrozná blbost. A navíc je to křivda – vůči konzervám. Valná většina konzerv má totiž na sobě napsáno, co jsou zač a co od nich můžeme čekat. Oproti tomu drtivá většina žen na sobě nemá napsáno vůbec nic – ani prosté varování (trika s nápisem „B1tch“ už vyšly z módy), a když už na sobě něco napsáno(vytetováno) mají, tak to prostě nedává smysl. Konzervu navíc můžete otevřít, abyste zjistili, co je zač. Když otevřete ženu, nezjistíte vůbec nic a navíc pak musíte ještě zakopat nebo spálit tělo. Suma sumárum je konzerva oproti ženě vzorem transparentnosti.
Takže pořád nevíme, co jsou zač. Nevadí, pokračujeme, jen trpělivost.

Proč je neignorovat a bavit se s nimi?
Láska, partnerství, respekt, vzájemná podpora a souznění duší - tak tohle jsou přesně ty hovadiny, které se jim říkají. Pravda je daleko prozaičtější – sex. Vím, je to přízemní a primitivní, ale pro každého hajzla je to pevný bod, o který se může opřít ve vztahu k tomuto divnému druhu lidí, který když se večer neodlíčí, nechává ráno legrační skvrny na polštáři. Takže si, milí hajzlové, zapamatujte: všechny ženy jsou sexuální objekty....ovšem kromě těch ošklivých, samozřejmě.
Není to nic moc, ale aspoň něco, jdeme dál.

Víme, co chtějí? Ne.
Neexistuje na světě jediná věc, kterou by chtěly všechny ženy. Některé chtějí děti, jiné chtějí peníze, další chtějí lásku, kariéru, nebo nějakýho prťavýho protivnýho pejska. Většina z nich ale sama neví, co chce. Sice neví, ale vždy na tom velice důrazně trvají a nedají pokoj, dokud to nedostanou.
Takže víme kulový i o tom, co vlastně chtějí – v pořádku. Tímto končíme s tou frustrující pasáží a dostáváme se k onomu slibovanému benefitu, jakkoliv paradoxní se vám ze začátku bude zdát.

Četli jste pozorně všechny předchozí lekce a dodržujete pokyny? Řídíte se důsledně zásadami hajzlismu a nasloucháte svému vnitřnímu hajzlovi? Výborně, pak si můžete gratulovat! Osud to totiž, se smyslem pro humor jemu vlastním, zařídil tak, že hajzlové dostanou ty nejlepší z žen – krásné, chytré, vtipné, hodné, šarmantní, sexy – ty všechny s největší pravděpodobností skončí ve vztahu s nějakým hajzlem. Ne, nevymýšlím si, ani to není promyšlený marketingový tah, prostě je to fakt a nejlepší na tom je, že to nevědomky, ale prakticky neustále potvrzují samy ženy. 

Když upustíte od komunikační zásady o naslouchání( lekce č. 5) a snížíte se k tomu, že skutečně budete poslouchat, co ženy říkají, když mluví o vztazích ve svém okolí, tak zjistíte, že vždy, všude a za jakýchkoliv okolností se opakují tvrzení jako: „Jak může taková super holka chodit s takovým hajzlem?“  „Co ona na tom hajzlovi jenom vidí?“ a podobně v milionu různých variací.  Vždy tam ale figuruje krásná/hodná/chytrá/(jiný superlativ) žena a vždy je na druhé straně rovnice hajzl, hroznej hajzl, děsnej hajzl, apod. Dostáváme se na tenký led výrokové logiky a musíme proto uznat, že tento přírodní zákon negarantuje každému hajzlovi perfektní ženu. Minimálně to ale nám, hajzlům, zaručuje daleko vyšší pravděpodobnost, že s takovou ženou skončíme, než jakou mají ti „hodní a správní“ hoši ( v hajzlistické typologii salámci ). 

To ale není všechno, mí hajzlističtí učedníci. Nejenže máme jakožto hajzlové vyšší pravděpodobnost skončit s těmi nejlepšími ženami, stejná zákonitost nám zaručuje jen malou pravděpodobnost toho, že skončíme s těmi nejhoršími z nich. Jak to? Protože stejně často, jako první druh tvrzení výše, se vyskytují i tvrzení: „Jak takovej hodnej/chytrej/hezkej chlap může chodit s takovou krávou/mrchou/ ku*vou?“ Správně, ty špatný a zlý ženský, ať si hodní pitomci nechaj! Takže, hajzlové, teď si to můžeme přiznat – alespoň v tomto ohledu jsme díky hajzlovství za vodou – totálně a bezpečně!

A teď se sami sebe zeptejte, jestli může být lepšího důkazu, že hajzlové jsou vyvolený druh lidí, než to, že nám evoluce sama ve své neomylnosti přisoudila ty nejlepší samičky, aby se lidstvo vyvíjelo tím neperspektivnějším směrem – k dokonalému světu hajzlů? 

Resumé dnešních poznatků o ženách tedy zní: nevíme, kde se vzaly; nevíme, co jsou zač; nevíme ani, co chtějí, ale víme, že dostaneme ty nejlepší a nejzábavnější z nich a to nám, hajzlům, úplně stačí.

Takže teď si, hajzlové, vydechněte, pohodlně se usaďte, uvařte si kafe a nic nedělejte, jenom si tak hajzlujte a nechte to na osudu a přírodě – je o vás postaráno.
Takže krásný den, vyvolení hajzlové!

P.S. Dámy, pokud jste dočetly až sem a bojíte se, že vám ujede evoluční vlak, tak mi vzkazy posílejte jen s odkazem na vaši fotku.