Jak se stát hajzlem: Praktické cvičení – nonverbální opovržení

Radujte se hajzlovští učedníci – dnes vyrazíme do terénu a bude se opovrhovat. Bouchejte šampaňský, rozbijte monitor, zapalte stůl, vyhoďte židli z okna, konečně je to tu!

Asi se ptáte, proč vůbec někým nebo něčím opovrhovat, když máme jakožto hajzlové všechny a všechno úplně na salámu. Důvody jsou dva. Prvním je do očí bijící debilita, která nemůže být déle ignorována, ale zároveň ještě není důvodem pro slovní nebo fyzickou inzultaci. Druhým důvodem je prostě naše vlastní zábava – jak jinak. 

Nad těmito důvody je ale ještě jeden meta-důvod: hajzl ví, že je lepší. Cokoliv kdokoliv dělá, hajzl ví(ne „věří,“ ale „ví“ pozor na to!), že by to dělal lépe, kdyby chtěl. I když dotyčný třeba vůbec nic nedělá, i jen samotné existování jako objekt opovržení by hajzl zvládl lépe, kdyby chtěl. Ale hajzl také ví, že nechce a nemá důvod to dělat, protože proč by měl za někoho něco dělat, když sám má daleko lepší a důležitější věci na práci?

Dnes se tedy podíváme na klasiku opovržlivých gest – pohrdavý pohled s obrácením očí v sloup(plus rozšíření). Vezmeme to krok po kroku:

Krok č.1: Podívejte se na objekt opovržení
Krok č.2: Pomalu obraťte oči v sloup
Krok č.3: Pokud jste zvládli krok 2, tak k němu dále přidejte i hluboký nádech nosem, když jdou oči nahoru a hluboký výdech opět nosem, když jdou oči zase dolů
Krok č.4: Poté, co oči došly opět dolů, povytáhněte v úšklebku jeden koutek úst
Krok č.5: Pak přidejte i jemné zakroucení hlavou
Krok č.6: Nakonec přidejte tiché, ale zřetelné citoslovce opovržení: „tss, pche, pff,..“ dle vašeho výběru

A je to, ani to nebolelo. Takže teď se podíváme, jak to procvičit v praxi.

Začněte na neživých objektech.
Může vám to přijít jako absurdní, ale neživé objekty mají pro začáteční trénink svoje výhody – nekladou odpor, neutečou(pokud to nezkoušíte na dopravních prostředcích) a nemůžou vám dát do držky. A samozřejmě, že i neživé objekty si zaslouží opovržení. Dokonce můžete opovrhovat i počasím. Třeba dnes jsem vyšel z domu a říkám si: „Tomu říkáš mráz? Já kdybych chtěl, tak mrznu daleko líp, mrznul bych, až by praštělo a ne tohle, tss!“ 

Pro začátek si ale vyberte nějaký hmotný předmět a zaměřte se na něj – třeba pouliční lampa. Podívejte se na tu lampu a uvědomte si, že kdybyste chtěli být lampa, tak jste daleko lepší lampa než tahle trapná parodie na lampu! A pak na ni praktikujte opovržlivý pohled s obrácením očí v sloup a zakončete citoslovci. Jen jí to dejte sežrat, dejte jí pocítit své opovržení! Že lampa neumí cítit? Ha, vy kdybyste chtěli neumět cítit, tak i v tom jste lepší než ona!

To bychom měli neživé předměty a můžeme se posunout dál. Jako dalšími budeme opovrhovat zvířaty. Po venku se poflakuje spousta psů, holubů a jiné havěti, která si dozajista zaslouží vaše opovržení. Takže si vyhlédněte nějakého čokla, dojděte k němu a pomyslete si: „tomuhle říkáš očuchávání chodníku?? Já kdybych chtěl, tak bych ten chodník očuchal tak, jak se ti ještě ani nesnilo!“ a praktikujte na něj opovržlivý pohled. Výborně!

Teď už ale začíná jít do tuhého - budeme praktikovat opovržení na lidech. Nejdřív na náhodných lidech na ulici. Jako první krok praktikujte opovržlivý pohled za chůze, když se povede, můžete postoupit dál a praktikovat opovržení s předchozím zastavením u dotyčného. Pro tento trénink jsou ideální lidé na zastávkách, protože když se něco nepovede, pořád můžete předstírat, že jste taky chtěli čekat na dopravní prostředek a váš následný ústup můžete vysvětlit, jako že jste si to nakonec přeci jen rozmysleli. Jakmile zvládnete náhodné lidi venku, nic vám nebrání v praktikování nonverbálního opovrhování na kolegy, spolužáky, rodinu, prostě na kdekoho.

Tak milí hajzlové s chutí do toho – prospívejte a opovrhujte, však oni si to zaslouží!

Hezký den.