Ve 34 letech mám už více než patnáctileté zkušenosti s praktikováním hajzlismu, jak na rovině profesní, tak osobní, jak v nadnárodních korporacích, tak v malých firmách, jak ve vztazích osobních a intimních, tak vůči neznámým lidem. Certifikován jsem četnými fackami, nápoji chrstnutými do obličeje i jinam, mnoha slovními i fyzickými potyčkami a zástupem lidí, kteří netrpělivě očekávají moji pomalou a bolestivou smrt, nebo aspoň vážný úraz.
Proč jsem se rozhodl pro koučování v této oblasti? Za prvé je to jedna z věcí, o které můžu s křišťálově čistým svědomím říct, že jsem ji dotáhl k dokonalosti a cítím morální povinnost se o to podělit s ostatními. Za druhé je to fakt, že obzvláště český prostor je přeplněn "kouči," "mentory" a bůhví čím ještě, kteří prostě jen parazitují na neštěstí a slabosti jiných a svým duševním šarlatánstvím a marketingovým onanismem je vlastně dostávají ještě do větších malérů. No a za třetí a konečně je to proto, že jsem se už prostě nemohl dívat na to, jak spousta z vás dobrovolně odevzdalo svoje koule firmám, partnerkám, ideálům týmovosti, komunikace a falešné touze být oblíben stádem. Díky tomu se spousta z vás ocitlo bez radosti ze života, odstavení na druhou kolej, bezradní a s pocitem, že s tím nejde nic dělat. Opak je pravdou, pánové! Cíl si musíte vytyčit a najít sami, ale já se vám budu snažit ukázat cestu. Svět nepatřil nikomu, kdo nebyl hajzl!
V dalších příspěvcích se budeme společně pomalu prokousávat praktickou i teoretickou stránkou toho, co to obnáší být hajzlem a jak se k tomu dostat. Hajzlům zdar!
