Jak jsme zvítězili nad korupcí

Naše ves Nesevlky bývala vždy perlou okresu – zasazena v malebné krajině, bývala vždy kulturním a ekonomickým centrem mikroregionu. Každý rok k nám dvakrát zavítá proslulá kapela Citrón a loni se u nás konal megakoncert Evy a Vaška pod širým nebem pro více než dvě stě lidí. Ačkoliv máme jen patnáct set obyvatel, můžeme se chlubit takřka funkční hasičskou zbrojnicí, kostelíkem sv. Václava, kam loni nově přibyl i oltář, a našemu rybníčku se co do zelenosti vody nevyrovná žádný jiný v kraji. Tato krása má ale na sobě ošklivou pihu – naše ves je skrznaskrz prolezlá korupcí, zlodějnou a osobním prospěchářstvím.

Obecní vodovod, na který jsme dostali dotace z Evropské unie, se staví již pátý rok, ačkoliv po vsi není po okopech ani známky a starosta Nývlt naše dotazy dokola odbývá tím, že přivést vodu až z Bruselu prostě trvá. Nikomu už ale nevysvětlil, kde přišel k penězům na další patro domku, vlečku za traktor a spojler na favorita. Zakázky na opravu obecní silnice jsou bez výjimky zadávány místostarostovu bratru Antonínu Sýkorovi, který vždy akorát do vzniklé díry nacpe polystyren namalovaný na černo temperami . Když ten se po kuličkách roznese během hodiny po celé vsi, Sýkora vždy obviní za nedostatky subdodavatele materiálu a tím je věc vyřešena. Obecní pokladník Kaše zcela nepokrytě zpronevěřil prostředky z veřejné sbírky na zřízení minizoo, která by do vsi přilákala turisty. Což o to minizoo sice zřízena byla, ale exponáty tvořila Kašova koza prezentovaná jako kamzík, žlutočerně nabarvená slepice, o které Kaše říká, že je to tygr a vcelku rozsáhlý výběh chameleonů. Obecní idiot Rýdl sice říká, že jednoho i viděl, tomu ale stejně nikdo nic nevěří od té doby, co sežral cedulku z turistického rozcestníku.

A téma korupce přišlo na přetřes i během našeho pravidelného mariášového úterka, který se koná, stejně jako tarokové pondělky, šipkové středy, pivní čtvrtky, rumové pátky a fotbalové soboty a neděle, v hostinci U Šeborů. Poté co prohrál poslední pětikorunu, udeřil Pulpit pěstí do stolu a vykřikl, že s tou korupcí už se musí něco dělat. Já, Lopuch, Čurda i Máslo jsme mu dali za pravdu, akorát Nekola si dál hleděl piva a rumu. Hned jsme se shodli, že s tím něco provedeme a Lopuch, který je brán jako obecní intelektuál a byl i v Praze a viděl internet, řekl, že bychom měli založit občanské sdružení, že tak se to teď dělá. Opět jsme všichni souhlasili, jen Nekola Lopuchovi řekl, že je debil a vrazil mu facku. Poté ho hostinský vyloučil z ustavovací schůze našeho občanského sdružení a dobře mířeným kopancem vypravil na cestu domů. Nikomu to nevadilo, protože Nekola je stejně starostův švagr a celou věc by akorát sabotoval.

Poté co jsme otočili čtyři rundy rumu na oslavu založení občanského sdružení Za Nesevlky nekorupční, podotknul Lopuch, že bude potřeba to úředně posvětit, abychom měli nějakou váhu. Bohužel nikdo z přítomných nevěděl, jaký je oficiální postup pro založení čehokoliv. V tom však hostinského napadlo, že farář jede zítra do krajského města k biskupovi a že by nám to tam mohl zjistit. Faráře jsme probudili během několika minut, spal totiž u vedlejšího stolu. Ačkoliv si vylil fernet do bible,i  tak slíbil, že se ve městě poptá a zjistí vše potřebné, museli jsme mu ovšem slíbit, že v neděli přijdeme do kostela. To tak! A připravit se o Objektiv? Každopádně jsme stejně slíbili a opět uložili faráře ke spánku.

Následujícího odpoledne dorazil farář K Šeborům se stohem papírů a to nejen k založení občanského sdružení, ale i politické strany, abychom prý mohli na podzim kandidovat ve volbách a připravit starostu Nývlta o jeho dlouholeté zlaté koryto. Pak si farář řekl o flašku rumu, kterou jsme mu ochotně vydali, a přesunul se ke svému stolu. Následné volby do vedení sdružení dopadly dobře díky tomu, že jsem hostinskému slíbil, že dá-li mi hlas, zaplatím mu sekeru. Stal jsem se tedy předsedou, Pulpit s Lopuchem byli zvoleni místopředsedy. Poté nabraly věci rychlý spád. Zvěsti o našem sdružení se rychle rozkřikly a během měsíce se v Nesevlkách nenašla rodina, ve které bychom neměli příznivce. Když jsme ustáli i sabotáže ze strany starosty Nývlta a znovu napumpovali vypuštěné gumy a koupili nové stěrače, rozjeli jsme předvolební kampaň. Každý den běžela v obecním rozhlase naše reklama a na každém plotu visel náš plakát.

Nebylo velkým překvapením, že volby dopadly jednoznačně v náš prospěch. Nývlt se musel pakovat ze své luxusní kanceláře a za jeho překližkový stůl jsem usedl já. Nastaly zlaté časy Nesevlk. Vodovod byl konečně dokončen, i když jsme museli požádat o dodatečný grant, protože nově založená stavební firma mého bratra, která zakázku převzala, se musela vybavit v souladu s předpisy EU. Hnidopichové sice namítali, že bratrova firma dala nabídku nejdražší, ale v důsledku byli všichni rádi, že mají tekoucí vodu aspoň dvakrát do týdne- sice barva ani vůně nebyly právě libé, ale to jsou jen takové dětské nemoci. Silnice byla opravena z krajských peněz bratrovou firmou a dotace na ni se bohužel někam ztratily, jak dosvědčí Pulpit s Lopuchem. Zkrátka s korupcí je v Nesevlkách konec, díky našemu novému systému provizí a přerozdělování zakázek mohou obyvatelé klidně spát a já si můžu každý týden pořídit novou rádiovku a až budeme v obci zřizovat plyn, tak bude i na traktor.